Zelené přemejšlení

30. 11. 2023 / Jan Sláma

čas čtení 9 minut

Green deal, neboli zelený úděl si u mnoha lidí vysloužil synonymum zelené šílenství. Asi proto, že k nám vtrhl, vtrhlo, tak náhle a divoce. Dalo by se říci neorganizovaně. Lidstvo, jakoby se náhle probudilo a to, co bylo léta běžné a normální se obratem stalo téměř zločinem.

Pozastavím se třeba u vytápění. Topili jsme uhlím, dřevem, potom plynem, ale to spíše ve velkých výrobnách tepla. Pak se módním směrem stalo vytápění naftou. Bylo velmi levné jak co do pořízení příslušných kamen tak i spalované medium bylo skoro zadarmo. Pak, celkem náhle, došlo k prudkému zdražení nafty a kamna na naftu plnila šrotiště. Ztráta investice byla nevelká. Jak to bude vypadat až se do ztracena odporoučí drahá, byť dotovaná, tepelná čerpadla?


Energetická politika vlády nám naznačuje, že to s elektřinou vypadá nejistě. A bez zajištěné a levné elektřiny budou lidé, kteří se k tomuto zajímavému, ale nejistému způsobu vytápění upnou, zoufale hledat náhradu.

Člověk rozvážný je předběžně nedůvěřivý a opatří si další zdroj tepla, byť v nesouladu se zeleným trendem.

Nedůslednost v pohledu na tvorbu oxidu uhličitého je zřejmá. Tvrdě jsou napadány některé způsoby vytápění. Byly vymyšleny i hrozivé termíny jako například „ostravské rakety.“ Hloupost autora je zřejmá už v nápadu, že by si někdo v místě, kde se doluje kvalitní uhlí, dával práci a míchal mour s olejem, patlal a špinil se s něčím takovým.

Na druhé straně lidstvo toleruje nebo dokonce podporuje válečné běsnění, při kterém se do prostoru dostává neskutečně velké množství zplodin všeho druhu.

To za prvé. Za druhé - jsou lidé nabádáni k úsporám, které mnohdy ohrožují zdraví lidí nucených žít v zimě, ale ta druhá kategorie nebo spíš „první“, si neváhá zaletět na týdenní pobyty na druhém konci planety. A za další, nebudu je vypočítávat, bylo by mnoho těch dalších, třeba jen - tupá neschopnost vyrovnat se se zbytečným přemisťováním osob pomocí individuální autodopravy. To se ani neptám na důvody proč se musí lidé přesouvat a proč se nevyužívá více pohodlná možnost kontaktů všelijakými telemosty. Tu mne napadá jen ten důvod, že úplatky se lépe dávají z ručky do ručky, než z účtu na účet.

S tím souvisí urputná stavba dálnic, které slouží opět k nesmyslnému převážení zboží sem a tam. V neposlední řadě zase nejspíš k umožnění rychlého přesunu „mírové“ vojenské techniky!

Celkově vzato je to chaos, který na planetě panuje. A v tomto, doslova blázinci, řízeném národními vládami, Evropskou Unií a mnoha dalšími organizacemi, které se na tento chaos nalepily a pohodlně a neodůvodněně z něho žijí a tyjí a jeho další život podporují, musíme žít. Všechny tyto organizace se při tom nezapomínají ohánět svou nezbytností a důležitostí a lidé je tak nechávají parazitovat a vykrádat prostředky z těch či oněch rozpočtů, na které se občané složili. Většinou ne zrovna dobrovolně.

Člověku jde z toho všeho hlava kolem. Vědci, kteří by se mohli považovat za něco jako byli egyptští kněží, kteří řídili faraona, se nemohou dohodnout ani mezi sebou. Polovina tvrdí, že oteplování je zcela přirozený a již mnohokrát opakovaný přírodní jev a vliv člověka je tak asi na jednom procentu. Druhá část vytváří vědecký základ pro provádění všeho toho zmatku při kterém jsou opouštěny klasické zdroje energie a hledány nové.

Běžný, relativně nebohatý člověk naší maličké zemičky by toto šílení rád přežil, ale neví jak. Všechny ty podpory „zeleným úsporám“ se mu jeví příliš nejisté, ne li škodlivé Nejraději by viděl kdyby se po zemi postavily malé modulární jaderné elektrárny a všechna ta nejistá tepelná čerpadla a maličké solární střešní zdroje zůstaly jen jako památka na dobu, kdy lidé nevěděli co dělat.

Bohužel peníze vládnou a je tu příliš lákavých investičních záměrů. Tak budou vlády a občané dál vyhazovat zdroje za jakési pseudo náhrady důkladných a perspektivních zdrojů energie.

Při tomto neveselém zamyšlení podotýkám, že některé aspekty lidského „zeleného probuzení,“ jsou mi velice sympatické a osobně se jimi řídím.

Jedním z nich je sázení stromů. Sázejí se z hospodářských důvodů, jako palivo a stavební materiál. Dnes také jako prostředek k jímání oxidu uhličitého. Ve středověku a dříve, byly u nás všude lesy. To byla panečku zásobárna uhlíku. Ta se ale prý nebude smět, podle „moudrých“ hlav používat k vytápění. Tak, až se nám podaří vypudit lýkožrouta, budou opět u nás šumět zelené háje. To ale až tak za desítky let.

Vysazování zeleně si dávají do volebního programu mnohé obce. Ne vždy stanovený záměr naplní. Často se omezí jen na slavnostní zasypání kořenů mladých stromků a ty pak při suchém klimatu chřadnou a zahynou. Podobné problémy a marná vydání vznikají sázením u nás nepůvodních dřevin. Hezkých na pohled ale hodících se spíše do parků, kde se o ně postarají odborníci.

Druhá oblast se kterou se „roztrhl pytel“ je zakládání rybníků. Rostou jako houby po dešti. Tento příměr se letos zrovna nehodí, neboť kdy naposled pršelo? Ale nádrže se budují o sto šest. Do některých se ale bude voda muset dovážet v cisternách.

Jedno takové dílo jsem včera navštívil. Velikánská rozhrabaná plocha na okraji lesa. Podle stavebního povolení od Odboru životního prostředí se jedná o soustavu dvou vodních nádrží. Na okraji staveniště stál velikánský bagr a dole v jámě se plazil nepatrný potůček. K rozsahu stavby velice nepřiměřený. Mohutné betonové výpustě a stejně impozantní přepady by zdobily stavbu spíše na Vltavě. Je záhada koho asi napadlo postavit takové veledílo na místě s minimem vody. Potůček přitéká z krátkého , mělkého údolíčka a je přiživován stružkami ze dvou studánek.

Tady se asi někdo unáhlil. Ruka páně byla patrně otevřená a zda se vložený kapitál odrazí v udržení vody v krajině asi už nikoho moc nezajímá. Miliony byly proinvestovány, úřad si udělá čárku!

Pod touto kaskádou se krčí maličký, mělký rybníček, který je zde již dlouho. Snad někoho svou plochou, asi 50 metrů čtverečních, inspiroval k uvedené stavbě.

Možná, že projektantům ale křivdím. Třeba mají dobře spočítáno, že na jaře bude spousta vody a ani odpar a vsakování nezabrání, aby se pod lesem trvale neusadila dvě pěkná jezírka. Přejme si to.

Další dílo vybudoval, či spíše nechal vybudovat obyvatel nedaleké vesnice na své zahradě. Předcházel mu přírodní rybníček vytvořený v minulosti. Byla to ale spíš jen louže plná žab, které v noci dotvářely atmosféru venkova. Tato idyla se vytratila. Mnoho dnů tam stál bagr. Občas i pracoval a postupně vytvořil široký a hlavně hluboký kráter. Na dně se leskne nevelká louže. Jáma je hluboká několik metrů a je možné, že se stroj dohrabal až ke spodní vodě. Venkovní přítok je jen z povrchových pramenů. Může tu i vyvstat otázka, zda nemůže být spodní voda v okolí touto stavbou o velké ploše a hloubce kontaminována.

Při plánování rybníčku se investor patrně opíral o chiméru velikánského deště. Velikánského a dlouho trvajícího. Střízlivě přemýšlejícího napadne, že bez dotace by se člověk do podobné, nejisté stavby asi nepouštěl.

Protikladem takových málo smyslných počinů je přírodní mokřad na kraji obce o který se nikdo nestará, ale on se už léta na svém místě drží. Doufejme, že neuvážené stavby v okolí ho neovlivní a nezbaví vody.

Na závěr chci vyjádřit nejistotu a nedůvěru v to, co k nám, podle mého názoru, překotně a bez řádného ověření přichází. Myslím, že bychom neměli kategoricky zavrhovat postupy a konání léty ověřenými zkušenostmi předků. Na druhou stranu by se lidstvo mělo vehementně a ze vší síly pustit do prosazování opravdu pokrokových a perspektivních myšlének sloužících všemu lidstvu. V první řadě pak se už jednou pro vždy zbavit všech válek. Ty přinášejí užitek především jejich tvůrcům a propagátorům. Kam se poděly touhy cest do vesmíru? Ovládnutí Měsíce a Marsu? Sem a do výchovy a vzdělávání by se měla obrátit energie lidstva. Místo toho se pinožíme v hloupostech a žabomyších válkách! Styďme se! Probuďme se, nenechme si to líbit!

0
Vytisknout
2475

Diskuse

Obsah vydání | 5. 12. 2023