Netanjahu prohlásil, že Lula překročil červenou linii, a Izrael z něj oficiálně učinil "personu non grata"

20. 2. 2024 / Fabiano Golgo

čas čtení 10 minut
 
Izraelský autokrat Benjamin Netanjahu se rozzuřil poté, co brazilský prezident Lula přirovnal to, co se děje nevinným civilistům v Gaze, k tomu, co prosazoval Hitler při holocaustu. Jak všichni víme, jakékoli srovnávání čehokoli s Hitlerem nebo holocaustem je tabu. Poté, co Německo zosnovalo vyhlazení židů velmi germánským způsobem - organizovaně, plánovitě, průmyslově, chladně, technologicky -, se holocaust stal kategorií sám o sobě a není dovoleno ho srovnávat s jakoukoli jinou hrůzou. Důsledkem toho je, že když Lula na tiskové konferenci v Etiopii prohlásil, že jediný podobný masakr národa, na který si vzpomíná, je to, co se stalo židům v Hitlerově Německu je, že nyní byl izraelským vůdcem prohlášen za personu non grata.


 

Novinář Glenn Greenwald, který se proslavil zveřejněním úniků informací Edwarda Snowdena v denících The Guardian a New York Times a který žije v Brazílii, uvedl, že Lula není první, kdo situaci přirovnal k holocaustu, ale že Netanjahua rozzuřilo to, že brazilský prezident má mezinárodní důvěryhodnost. 

Je pravda, že mezi oběma situacemi existují palčivé rozdíly, protože židovský národ na Německo nijak nezaútočil, natož teroristickými činy, a židé se nezasazovali o konec existence Německa. Srovnání je tedy chybné, protože Izrael reaguje na hrůzné činy Hamásu. Na druhou stranu Hamás je pouze důsledkem násilné kolonizace a systému apartheidu, kterého se dopustili Izraelci. 

Neexistoval by žádný Hamás, kdyby Izrael nezabíral Palestincům půdu a domovy, kdyby izraelské síly po desetiletí nezacházely s Palestinci jako s podlidmi, kdyby Palestinci měli volný přístup k vodě, elektřině a pracovním příležitostem, které jsou uměle omezovány izraelskou politikou. 

Lula mohl zvolit méně kontroverzní přirovnání, například že Netanjahu jedná stejně pomstychtivě a nevybíravě jako Hitler vůči Británii během bombardovací kampaně, při níž umírali obyčejní lidé. Nebo jako syrský diktátor proti oblastem, které se proti němu vzbouřily. Nebo Američané ve Vietnamu.

Netanjahu reagoval okamžitě po Lulových  výrocích a na přeplněné veřejné akci zaútočil na brazilského prezidenta v angličtině, aby se to mohlo vysílat po celém světě. Přivolal brazilského velvyslance, aby mu udělil, jak oznámil, velmi důraznou důtku. Lula povolal velvyslance zpět do Brasílie a zatím odmítá svůj postoj změnit, a to i po řadě setkání s členy vlády, kteří ho prosili, aby prohlásil, že se omlouvá. 

Všechna židovská sdružení v zemi přirozeně protestovala. V Brazílii žije asi 200 tisíc židů, nepočítaje ty, kteří mají jako já židovskou krev pouze z otcovy strany, což je neopravňuje k tomu, aby byli oficiálně považováni za židy, kterých je asi čtyřikrát tolik, vzhledem k tomu, jak jsou Brazilci náchylní k míšení ras.

Holokaust byl tak zrůdný, že by se skutečně neměl používat jako přirovnání, i když činy Stalina, Mao Ce-tunga, Pol Pota a mnoha afrických diktátorů jsou mu blízké. A neměli bychom zapomínat - jak se často stává - že nacistické koncentrační tábory a vražedná pole byly zaměřeny také na homosexuály, Romy, černochy, intelektuály a komunisty, kromě všech Slovanů, kteří si dovolili "nehajlovat". Cikáni, černoši a homosexuálové sdílejí břímě toho, že byli v té době a dodnes jsou terčem všeobecných a rozšířených předsudků. Zatímco židé dostali území, které mohli nazývat svým vlastním, s Romy se v Evropě nadále zachází velmi podobně, jako se s nimi zacházelo po staletí a stejně jako se po staletí zacházelo se židy. Dovedu si představit, jak odlišné by bylo chápání toho, že Romové by měli mít právo na vlastní území, ať už v jižní Asii nebo v Rumunsku. Nebo v Košicích...

To, čeho jsme právě teď svědky, když se používá dvojí metr k posuzování práva Izraele reagovat na teroristický útok, při němž zahynulo asi tisíc lidí, genocidním bombardováním, které zabilo nejméně třicetkrát více lidí, je čirý rasismus. Naprosto nepřiměřený, stejně jako každodenní "útoky", které se Palestinci pokoušeli podnikat na izraelské síly, když používali kamení proti tankům. Tisíce a tisíce nezletilých Palestinců byly v průběhu izraelské historie uvězněny jen za to, že hodili symbolický kámen na izraelský tank. Takový nepoměr sil mezi nimi dělá z izraelských brutálních reakcí čirou zbabělost. Mouchu nezabijete samopalem.

Je to rasismus, protože ti, kdo se domnívají, že všichni Palestinci by měli nést odpovědnost za teroristické činy Hamásu, považují izraelské kobercové nálety za oprávněnou reakci jen proto, že Palestince nepovažují v pyramidě lidské hodnoty za lidi na stejné úrovni jako Izraelce. Stejně jako když média ignorují neustálé vraždy, znásilnění nebo únosy černošských dívek, ale když je obětí bílá blonďatá dívka, dělají z toho titulky (někdy i desítky let, jako v případě britské Madeleine McCann). Toto podvědomé rozlišování hodnoty přisuzované bílé versus tmavé dívce se zde opakuje u Izraelců, jejichž ztráta asi tisíce lidí je nyní mstěna vyvražděním asi třicetinásobku jejich obětí. Hrůzám, které v říjnu spáchal Hamás, se přikládá geometricky vyšší význam a důležitost než statisícům palestinských životů, které připravili o život Izraelci, milionům lidí, kteří byli vysídleni kvůli nelegálním osadám, abychom zmínili jen některé z každodenních hrůz, které Palestinci snášejí.

To, že jsou Palestinci tmaví a chudí, samozřejmě způsobuje, že je lidé bezděčně a většinou nevědomky považují za méněcenné, za méně důležité než židy. Přidejte k tomu trochu šikanózních výčitek svědomí z toho, co jim provedli naši předkové, a recept na to, aby byly židovské životy vnímány jako důležitější než životy Palestinců, je uvařen. 

Ale stejně jako současní Řekové mají jen velmi málo společného s těmi, kteří nám dali to nejlepší z filozofie a politiky, a současní Egypťané nejsou přímými dědici těch, kteří postavili pyramidy, izraelští židé nejsou těmi, kteří byli obětí v Evropě a po celém světě. Jsou novou bytostí, neboť Izrael spojil různé větve židovského národa z Ruska, Etiopie, Latinské Ameriky a USA a vytvořil novou entitu. Jejich činy nejsou jen přímým důsledkem toho, co se jim stalo v minulosti, a nesouvisejí s tím. Jsou směsicí netolerance, arogance, xenofobie, samolibosti a čistého prosazování státní moci, nelišící se od toho, co jsme viděli v Jižní Africe nebo co vidíme v tzv. americkém biblickém pásu. 

I když možná není fér používat holocaust jako srovnávací obrázek k tomu, co dělá izraelská vláda (nikoli Izraelci, protože ti jsou ohledně války nejednotní, ani židé, kteří jsou obrovskou a různorodou komunitou roztroušenou po celém světě), nelze říci, že Izrael nevraždí hordy nevinných pod falešnou a propagandistickou záminkou, že mezi těmito dětmi jsou ukryti teroristé z Hamásu. Do očí bijící lež, které věří jen lidé, jejichž vnitřní předsudky vůči chudšímu, tmavšímu "druhu", k tomu jsou to muslimové - aby toho nebylo málo... 

Kdyby bylo bombardováním Hamásu zabito 30 tisíc izraelských civilistů, vnímání těchto obětí by bylo zcela jiné. Izraelské děti mají v očích mnohých větší hodnotu. Kdyby ty kruté záběry zkrvavených a na kusy rozsekaných palestinských dětských mrtvol, kterých jsou desítky tisíc, patřily blonďatým dětem, reakce by byla jiná. 

Lula se svým improvizovaným způsobem snažil říci, že důvod, proč jsou v Gaze vyvražďovány děti, ženy, staří lidé a nebojovníci, je srovnatelný s důvodem, proč byli židé pronásledováni Hitlerem: pochopení, že jsou na jejich území cizinci, že jsou méněcennými (neárijskými) lidmi, že jsou hrozbou pro národ. Přestože v mnoha jiných aspektech není podobnost s tím, co se stalo v minulém století s židy, snažil se Lula osvětlit skutečnost, že se Izrael snaží vyhnat a vyhladit celou skupinu lidí, jejichž jediným "zločinem" je jejich etnický původ. 

Stejně jako to nebyli "Američané", kdo zabil více než milion iráckých civilistů nebo tolik Vietnamců, ale vláda v době, kdy se konflikty odehrávaly, nejsou to "židé", kdo je napadán, když se křičí proti genocidě v Gaze. Protože stejně jako ve Spojených státech existovala obrovská část obyvatelstva, která byla proti válkám a zneužívání ze strany jejich ozbrojených sil, platí totéž pro občany Izraele a židy na celém světě. K žádnému útoku na židy nedochází, když říkáme, že není přijatelné zabíjet tisíce dětí pod falešnou záminkou, že Hamás musí být zlikvidován hned a okamžitě kvůli říjnovým útokům. 

Jen imbecilové mohou věřit, že 1) Hamás bude zlikvidován (protože to nejsou lidé, ale idea), 2) že existuje skutečná naléhavost, jako by měl Hamás schopnost zopakovat říjnový útok. Pokud nelze Hamás zlikvidovat smrtí jeho členů, protože to, co ho vytvořilo, je situace, která se nemění, takže se stále objevují noví členové, pak není třeba spěchat s ospravedlněním zabíjení všech bez rozdílu, abychom se dostali k teroristům skrývajícím se mezi obyvatelstvem. Pokud by existoval skutečný záměr teroristy ulovit, nemuselo by se to stát náhle, mohlo by to být po ovládnutí Gazy a pečlivém lovu nebo zaškrcení schopností teroristické organizace. To, co se děje nyní, je masakr, nikoli operace proti Hamásu. 

Je lež, když se někdo snaží kritiku činů Benjamina Netanjahua obrátit v protisionistickou nebo protižidovskou kritiku. Není to pravda. Je to kritika současné izraelské vlády a fundamentalistických a ortodoxních extremistů, kteří ji podporují. 

5
Vytisknout
2922

Diskuse

Obsah vydání | 22. 2. 2024