Soniny úchvatné obrazy

9. 4. 2024 / Soňa Svobodová

čas čtení 12 minut

Není tomu, tak dlouho, co jsem procházela v dolní části pražského Václavského náměstí známou pasáží Koruna, která je součástí zdejšího stejnojmenného secesního paláce, který v letech 1911-1912 projektovali architekti A. Pfeifer a M. Blecha. Při té příležitosti, jsem v duchu vzpomínala na vyhlášený a nejen všemi Pražany tolik oblíbený a při každé návštěvě Prahy vyhledávaný Automat Koruna, jenž zde od roku 1931 sídlil až do roku 1992, kdy byl uzavřen.

 

Zrovna v té chvíli, kdy jsem snila o jedinečných vepřenkách, fantastickém jahodovém koktejlu a chutných koblihách, které bývaly plné povidel, tak plné, že při zakousnutí do nich, když jste nedávali pozor a jedli je s velkou chutí stříkala marmeláda všude kolem, mě z těchto mých nostalgických vzpomínek, při nichž jsem si ve skrytu duše říkala, jaká to škoda pro všechny Pražany, ale i mimopražské návštěvníky, že tu není dodnes, mě náhle vytrhly zdejší výlohy, které slouží jako taková příjemná místní mini Galerie, v níž se skví jednotlivé obrazy od známých českých výtvarníků. A právě jeden z nich, mě svou barevností, z níž ke mně proudil neskutečný příliv pozitivní energie tak uchvátil, že jsem se na něj nemohla vynadívat. Nesl název MY DREAM GARDEN/MÁ VYSNĚNÁ ZAHRADA, nejen jehož autorkou, ale i mnoha dalších úchvatných obrazů je známá česká výtvarnice Soňa Krupičková.


 
Paní Soňo, tento v úvodu zmíněný obraz pochází z vaší stejnojmenné série, jak dlouho jste na ní pracovala?

Tuto sérii jsem začala malovat někdy kolem dubna/května roku 2023, takže jsem na ni pracovala téměř půl roku.


Ale nezůstala jste jen u této jediné, o čemž svědčí i další série s názvem Odvaha, na níž v současné době pracujete. Co vás motivuje právě k tvorbě sérií, je to ta neustála změna a vývoj?

Tvořím tímto způsobem od minulého roku, kdy jsem pocítila, že potřebuji ve své tvorbě nabrat trošku jiný směr a začala jsem se zaměřovat zejména na série po třech obrazech, kdy se zpravidla série skládá z obrazů o rozměrech: 100x100 cm, 100x120 cm a 100x150 cm. Vlastně tato v úvodu již zmíněná série, je poslední dokončenou a pak budu malovat sérii "Odvaha", u které mám aktuálně namalovaný první obraz - 100x100 cm. A co se týče změny/vývoje, myslím si, že to je něco, bez čeho se nemůžeme obejít, co nás posouvá a ideálně mění k lepšímu. Obecně platí, že jsem velice motivovaný jedinec, asi proto, že to, co dělám vychází ze srdce a zároveň cítím skrze svoji tvorbu veliké naplnění a satisfakci, takže změnu jako takovou společně s vývojem i cíleně vyhledávám a moc ráda se posouvám k lepšímu já.


Tudíž své obrazy tvoříte jen za pomoci akrylových barev, špachtle a štětců, což musí být časově velmi náročné na zpracování, když přihlédneme k velikosti pláten?

Ano. Na první pohled je patrné, že plátna si vybírám spíš větší, takže práce na nich mi někdy zabere hodně času. Ale také individuálně záleží na tom, jak mám inspiraci, jestli mi jde malování pěkně od ruky, někdy to trvá i delší dobu, někdy je to kratší proces. Nicméně, vzhledem k tomu, že jsem velký detailista, zároveň megaloman, tak mi tato kombinace dává pravidelně velice zabrat.

O čemž svědčí i vaše další obrazy, které v noci svítí, což musí u diváka zákonitě vyvolávat mnoho tajuplných pocitů?



Myslím si, že ano a také v to doufám. S tímto záměrem jsem tyto obrazy malovala. Jedná se o speciální typ barev. Začala jsem je používat poprvé na Vesmírných obrazech z roku 2022, kde byla zkušebním vzorkem dvě plátna. Dále jsem v této sérii pokračovala na začátku podzimu roku 2023, zde jsem už tyto speciální barvy použila u všech obrazů. Celá výstava nesla název: Magický vesmír. Zaměřuji se na to, že tato barva na plátnech nekopíruje přesně všechny linie v obraze, čímž těmito speciálními svítícími barvami vytvářím v obrazech trošku jiné obrazce, které lze spatřit při nasvícení obrazů denním světlem, či pomocí umělého světla. Je to náhled do další dimenze.

Což mi evokuje otázku, zda jste před tvorbou těchto obrazů, z nichž vybírám Mlhovina, Prstencová mlhovina, Mlhovina s hvězdami navštívila hvězdárnu?


Již to bude nějaký ten rok zpátky, co jsme se byli s manželem podívat v pražském planetáriu u Výstaviště. Hvězdy a vesmír mě fascinovaly vždy. Je to takový nedotknutelný svět, který jsem si pomocí své tvorby přiblížila natolik, že jej mám na dosah... a nejen já. Jak je vidět, mlhoviny patří mezi mé oblíbence. A zároveň také polární záře - Aurory. Myslím si, že na všem, co maluji, je vidět mé nadšení a zápal pro věc. Svojí tvorbou cestuji neskutečnými světy plnými fantazie a každý můj obraz, nejen ty vesmírné, dávají nakouknout do mého uměleckého nitra.

A to je velmi zajímavé, dokladem čehož je i vaše série Setkání nebe a země, jejímž prostřednictvím reagujete na aktuální dění ve světě. Co myslíte, dočkáme se někdy světlejších zítřků a politiku s morálním kreditem?


On každý můj obraz vypovídá o mé interakci s okolním prostředím. Zaměřuji se cíleně na to, abych byla ovlivněna hlavně sama sebou a snažím se na svém rozpoložení aktivně pracovat každý den, ale chtě nechtě nás všechno to, co se děje u nás a ve světě, ovlivňuje. Fungujeme jako jednotlivci, ale zároveň tvoříme jeden celek. Hlavně proto je mým cílem zaměřit se vždy na to pozitivní. Negativního je až až. Šířením toho dobrého, se ta pozitivní vibrace dostane mezi další lidi a věřím, že díky tomu bude i líp na světě.

V současné době nám nezbývá nic jiného než věřit, ale když se vrátíme k barevné škále nejrůznějších odstínů, které při tvorbě svých obrazů používáte, je stále vaší nejoblíbenější barvou modrá. Čím to?

Dalo by se říci, že modrá je pro mě osobně velmi dominantně působící barvou. Na druhou stranu paleta barev je tak bohatá, že i bez těch ostatních by mé obrazy, ale i život sám nebyly tím, čím jsou. S modrou barvou mám tak vřelý vztah nejspíše kvůli tomu, jak moc mě dokáže uklidnit. Svými světlými odstíny ve mně evokuje letní oblohu, krásnou modrou na květech lnu a poměnkovce. Zároveň u tmavších odstínů je modrá barvou hlubiny. Následně pak přechází i do modrozelené či zelené a pak temně modré... Barvy mě nikdy nepřestanou fascinovat a vždy mě neskutečně bavilo si s nimi hrát a experimentovat. Vytvářet si svůj vlastní svět, o který se mohu dělit se všemi okolo. A pokud by mě to až moc nabudilo, kouknu se do modré barvy na svém plátně a hned jsem klidnější :)

A nejen z toho důvodu je o vás známo, že každý svůj obraz potřebujete nacítit a promyslet i jeho barevné kombinace. Kolik času vám to zabere?

To je vždy individuální. Některý obraz se mi zrodí pod rukama za krátkou dobu, jiným to trvá i výrazně déle. Některé mám rozpracované i několik měsíců, jiné třeba rok a více. Přece jen kreativní činnost není jen o tom přijít k plátnu a bezmyšlenkovitě začít nanášet barvy. Jak je výše zmíněno, autor se musí nacítit, naladit, promyslet a hlavně mít u toho otevřené srdce, nelze se do této činnosti, tohoto procesu jakkoli nutit na sílu, pak to je z obrazů cítit. A zároveň je důležitou součástí toho všeho neztrácet autentičnost. Já osobně to mám tak, že ve své tvorbě potřebuji být ovlivněná sama sebou a také přírodou. Vědomě pracuji s tím, abych byla "správně naladěná", pod obrazy často i spím, trávím s nimi mnoho času, zároveň na ně třeba jen koukám a projíždím si různé scénáře, jak by to vypadalo, pokud přidám určitou kombinaci barev anebo změním jednotlivé linie, struktury, kompozici... Je to vlastně nikdy nekončící proces, který se postupně přenáší z obrazu na obraz a ze série na sérii. A hlavně dokud není obraz zalakovaný, tak do něj mohu stále vstupovat, takže si vždy 2x a někdy i vícekrát rozmyslím, zda je tato podoba již finální. Maluji s určitým záměrem a dávám mnoho ze sebe do obrazů. Veškerou svoji energii a pozitivní náboj. Asi proto někdy bývám tak unavená, ale o to více šťastná, když pak dostávám krásou zpětnou vazbu od okolí, to zahřeje u srdce.

Zrovna tak, jako když v jarním slunci zahlédneme poletující včelky, o nichž se často traduje, že vymřou-li, vymře i lidstvo. A ve vaší tvorbě jsou i obrazy zasvěcené hmyzu, že?


Je to tak, jak píšete. I když to není závislé jen na včelách, máme mnoho jiných opylovačů, kterým se věnuji na svých obrazech a na ty bychom neměli zapomínat. První obraz z "hmyzí" série se jmenoval: Na včelách záleží, zde byla namalována včela medonosná. Můj dědeček byl včelařem, tak k nim mám krásný vztah, i když jsem od nich během svého dětství často tráveného na venkově u mých prarodičů, dostala x žihadel. Druhý obraz jsem pojmenovala I na včelkách samotářkách záleží, protože i ony jsou velice důležité. Dále třeba čmeláci, kteří mají delší sosáčky, tak dokáží opylovat i ty rostliny, které klasická včela opylit nezvládne a také zvládají létat při nižších teplotách než ony. Takže abych to shrnula, když nejen včely, ale i ostatní opylovači a další hmyz vymře, máme tu celosvětovou tragédii, kterou bez nich nevyřešíme.

Opět máte pravdu, doufejme, že se nad tím lidstvo zamyslí a začne se touto situací zabývat, tak jako vy, ale vy se též věnujete i dobročinnosti...


Ano, historicky jsem věnovala několik obrazů do aukce pro Záchrannou stanici pro zvířata, dále se vydražil obraz pro útulek pro opuštěná zvířata v pražské Troji. Také jsem tři roky po sobě kreslila PF pro neziskovou organizaci Magdalena. Samozřejmě mám těch aktivit více, kdy například daruji nějaké oblečení, drobnosti do domácnosti atd., ale to už není přímo propojeno s mojí tvorbou. Obecně jsem velice nakloněna k tomu, abychom si všichni vzájemně pomáhali, pak bude lépe na světě a v neposlední řadě díky tomu i nám.

S tím lze jen souhlasit, věřme, že se tak bude dít. Když se ale vrátíme k vaší tvorbě, tak vystavujete doma i v zahraničí od Říma, Barcelony, Benátek až po Kanárské ostrovy. Už tušíte, kde budete vystavovat příště?

Plány jsou velké a nabídky také chodí, tak uvidíme, co přinese budoucnost a hlavně, jak to budu vše časově a fyzicky zvládat, ale kdyby čtenáři projevili zájem seznámit se s mou tvorbou podrobněji, zde jsou odkazy:

Web: www.sonaart.cz
Facebook: www.facebook.com/sonakrupickovaart
Instagram: www.instagram.com/sonamilackova/
Video:
https://youtu.be/H7ZJ6qlmd8o?si=3419IaJlczkycIDD

0
Vytisknout
2964

Diskuse

Obsah vydání | 11. 4. 2024