Nad Tatrou sa blýska a bratia kompletně demontovali hromosvod

11. 4. 2024 / Bohumil Kartous

čas čtení 8 minut
Hranice bezpečnosti a rozvoje v Evropě se po prezidentských volbách na Slovensku definitivně posouvá na česko-slovenské pomezí.

Slovensko zažilo vzrušení občanské společnosti a truchlivý pád poslední naděje. Stav obvyklý v posledních deseti letech, kdy jedna populistická vláda střídá druhou, ale v prezidentském paláci je stále přítomna určitá posvátná záštita prozápadní demokracie, je u konce. S Peterem Pellegrinim se uzavřel mocenským kruh plně ovládaný Robertem Ficem, bezostyšným a zcela transparentním kremelským kolaborantem. Ani reprezentativní hlava státu už nebude žádným způsobem vyvažovat nálož brutálního potlačování demokratických principů, k nimž pod Ficovým diktátem na Slovensku dochází.
Politickými reprezentanty současné slovenské vlády jsou obskurní postavičky dezinformační scény, případně politického populismu, jimž vévodí postava krajního populisty Fica. Dochází k neomaleným snahám podřídit si média (nejen veřejné služby) a vydávat za „zahraničního agenta“ kohokoliv, kdo přijímá finanční podporu ze zahraničí a zároveň se nepřizpůsobí současnému politickému směřování slovenské vlády. Orgány činné v trestním řízení jsou paralyzovány, stejně tak zpravodajské služby. Orbánův návod, inspirovaný z Ruska, je na Slovensku realizován v rekordních termínech. A teď nad tím z posvátného úřadu prezidenta bude bdít „šašo“, jenž bude tomu všemu usnadňovat cestu a vysvětlovat Slovákům, že se vše děje v jejich zájmu. Pellegrini to už ostatně slíbil ve svém prvním projevu po sečtení hlasů ve volbách.
Mimochodem, ani jednou nezmínil EU nebo NATO, jakkoliv je Slovensko na těchto strukturách bytostně závislé. Na EU ekonomicky, protože Slovensko nemá nezávislou a soběstačnou ekonomiku, a na NATO bezpečnostně, protože Slovensko nemá ani v nejmenším zajištěnu vlastní bezpečnost na jakékoliv úrovni. Tedy, pokud stále platí, že Slovensko chce svou bezpečnost spojovat se severoatlantickou bezpečnostní strukturou, neboť rétorika současné vlády, které teď bude aktivně sekundovat i prezident, zní, jako by se Slovensko chystalo podat si přihlášku do Ruské federace.
Poražený kandidát prozápadní orientace Ivan Korčok ve svém vlastním projevu zdůraznil, že je třeba Slovensko opravit, neboť vše je špatně. Vše je špatně, ale všechny potřebné nástroje k opravě mají ti, kdo vedou Slovensko k prohloubení destrukce. Kam až povede, je v současnosti nejasné, ale z rozhovorů se slovenskými insidery, kteří sledují politické dění v zemi a mají Fica načteného, nelze vyloučit v zásadě žádný katastrofický scénář, včetně snahy opustit struktury, na kterých je Slovensko zcela závislé. Čistě proto, že Fico je v současnosti, na rozdíl od počátků jeho politické kariéry, zcela „osvobozen“ od oligarchických opratí a zjevně míní napodobit buranský Orbánův přístup k „suverénnosti“ (čtěte k proxy službám Ruska), a pokud to půjde, parazitovat na EU a NATO, aby se zároveň červíčkovským způsobem vlichotil ruskému autokratovi Putinovi (pozn. autora, Červíček je patolízalský služebník Lorda Voldemorta v příběhu Harryho Pottera).
Slovensko se zdá být minimálně na několik let ztracené a nedá se s tím nic dělat, minimálně ne zevnitř. Ztratilo poslední, alespoň symbolický korektiv, který mohl přinejmenším zpomalit pád země do stavu aktivní demontáže demokratických mechanismů a servility vůči Rusku na takřka „olympijské“ úrovni. Další ukázkový příběh toho, jak demokracie dokáže spolehlivě poškodit sebe sama.
Nejde ale jen o vnitřní stav Slovenska, jehož občané budou muset nést následky rozhodnutí většiny, respektive politického a kulturního rozpoložení této většiny. Jde také o bezpečnost mimo Slovensko, jelikož je-li Slovensko v něčem významné, tak je to jeho poloha mezi bývalým Sovětským svazem a střední Evropou. V souvislosti s nepříznivě se vyvíjející útočnou válkou Ruska proti Ukrajině se totiž pozice Slovenska stává i pro jeho sousedy a partnery v NATO rozhodující. Prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj před pár dny prohlásil, že pokud se USA v dohledné době nerozhodnou a neuvolní balík vojenské pomoci, Ukrajina válku prohraje. A ani pokud se podaří balík pomoci z USA doručit, jen málokdo si dnes dokáže představit, že by se Rusko stáhlo z ukrajinských území a přestalo vyvíjet snahu o to získat nad Ukrajinou znovu vliv.
Budoucnost Ukrajiny může být tragédií sui generis, nicméně další důsledky by se dostavily v řádu měsíců a let. „Chcimírovské“ hnutí, které se někdy s cynicky trapnou záludností, někdy s naivitou se domnívá, že se Rusko spokojí s tím, že mu zůstane Krym, oblast Luhanska a Doněcka a že se následně uzavře do svých vnitřních, kleptokratických záležitostí. To je tak blbé jako domnívat se, že povodeň na Vltavě dospěje před Prahu a pak se pokojně vrátí zpět a zavlaží šumavské hvozdy.
Rusko bude zcela jednoznačně rozšiřovat své území přímého a nepřímého vlivu, přičemž Ukrajinu, jejíž nezávislost Putin zcela otevřeně zpochybnil, bude chtít okrást o co největší území a na zbytku se pokusit o politický puč. Nicméně každá další země, ve které bude Rusko moci vyvíjet byť jen nepřímý vliv, bude zcela jednoznačně k takovému účelu zneužita. A Slovensko se prostřednictvím Fica k této roli aktivně přihlásilo, aniž by ho někdo nutil. Jak prohlásil jeden slovenský novinář, a teď cituji: „strčilo hlavu do země, stáhlo kalhoty a doufá, že Rusko použije lubrikant.“
Na Slovensko nelze v jeho současné kondici spoléhat jako na bezpečnostního partnera. A dosavadní formální partneři na něj ani nespoléhají, stejně jako už delší dobu zachovávají opatrnost vůči Maďarsku. Nemůžete jednat o postupech v citlivých bezpečnostních otázkách, když máte na jednání uši z Kremlu. Tento parazitní stav není možné dlouhodobě udržet a Rusko to pochopitelně ví. Představa Fica, že se mu snad podaří svou devótností zabránit tomu, aby Rusko hledalo další možné cesty k nepřátelským aktivitám vůči EU a Západu, je zcela pomýlená. Fico se dobrovolně stal Putinovou loutkou a Putin toho s veškerým pohrdáním maximálně zneužije. Slovensko velmi pravděpodobně infiltruje zpravodajskými aktivitami a vytvoří z něj další základnu kremelského zločineckého režimu.
Tím pádem se ale hranice bezpečnosti v Evropě posouvá na pomezí Česka a Slovenska. Co to bude znamenat prakticky, to záleží na dalším vývoji v NATO a EU a na vyhodnocení současné situace. Je nicméně nutné si tuto skutečnost připustit a začít odvíjet naše úvahy od faktu, že máme nyní velmi volatilního souseda, který se zcela poddal největší bezpečnostní hrozbě současnosti.
Jako sobecký Čech bych se nad stavem Slovenska mohl radovat, když už začal posilovat exodus mladých a schopných, na který jsem před časem upozorňoval, a když tisíce mladých lidí začínají přicházet do Česka. Neraduju se. Jako člověk, jehož kořeny částečně pocházejí ze Slovenska, jako člověk narozený v Československu i jako Čech vnímám velkou zoufalost mých přátel ze stavu, do jakého se Slovensko dostalo. A pro všechny v Evropě i NATO by mělo být velkým varováním, jak rychle dokáže demokratická země sklouznout do stavu přímého ohrožení jeho partnerů a sousedů. Lesson learned.
Ilustrace vytvořená pomocí digitálního nástroje OpenArt

0
Vytisknout
4127

Diskuse

Obsah vydání | 16. 4. 2024