Představte si porážku

15. 4. 2024

čas čtení 11 minut
Pokud jde o Ukrajinu, jsme jako náměsíčníci skákající z útesu. Musíme si představit, jak vypadá porážka, pokud se z ní chceme dostat, píše Jeffrey Gedmin.

Kniha esejů z roku 1931 s názvem Kdyby se to stalo jinak obsahuje kapitolu německo-švýcarského spisovatele Emila Ludwiga "Kdyby císař Fridrich neměl rakovinu". Ludwig nechává německého panovníka žít po roce 1888 a spolu se svou manželkou císařovnou Viktorií vede liberální německé impérium s kabinetem v britském stylu. V důsledku toho neexistuje žádný bojovný "Nový kurz" ze strany syna císaře Viléma II. Vilémova netaktní prohlášení, nevyzpytatelná zahraniční politika, budování námořnictva, koloniální expanze a pózování a hra s ohněm, které pomohly vyvolat 1. světovou válku – to vše je vymazáno z historie a rok 1914 se stává rokem míru.

Winston Churchill v téže knize zkoumá, co by se mohlo stát, kdyby Konfederace vyhrála americkou občanskou válku. Churchill má ironický zvrat: Jih zrušil otroctví. V podobném duchu dospěl k závěru Abraham Lincoln: "Pokud jsou ochotni věrně očistit tento kontinent od otroctví a pokud budou žít vedle nás v dobré vůli jako nezávislý, ale přátelský národ, nebylo by správné prodlužovat vraždění pouze kvůli otázce suverenity." V Churchillově kontrafaktuální historii obě Ameriky a Británie tvoří "anglicky mluvící asociaci" a zabraňují 1. světové válce.

Swastika Night byla vydána v roce 1937. Britská spisovatelka Katharine Burdekin, píšící pod pseudonymem Murray Constantine, vykresluje nacistickou budoucnost s vyhlazením Židů, zdivočelým kultem maskulinity a ženami uvězněnými v koncentračních táborech, které slouží pouze reprodukčním účelům. Burdekin používala pseudonym, aby ochránila svou rodinu před fašistickými útoky v Anglii.

Muž z Vysokého zámku přišel později. Román Philipa K. Dicka z roku 1962 pojednává o dystopické alternativní realitě, kde vítězné Německo a Japonsko po 2. světové válce rozdělily Ameriku na dvě okupovaná území. Na západě jsou japonské tichomořské státy se San Franciscem jako regionálním hlavním městem. New York je hlavním městem Velké nacistické říše na východě. Televizní seriál z produkce Amazonu založený na knize měl premiéru v lednu 2015.

Totální válka Ruska proti Ukrajině začala před dvěma zimami proklamacemi "Sláva Ukrajině". Všude byly vyvěšeny ty modrožluté vlajky. Všichni jsme věděli, že ruský revanšismus musí být poražen. Konec imperialistického projektu Vladimira Putina, řekli jsme, by vyslal signál, že Amerika a její spojenci jsou připraveni bránit světový řád založený na pravidlech. Čína a Írán by byly potrestány. Autoritářský populismus by dostal ránu. Liberální demokracie na celém Západě by se vzchopila a byla by oživena.

Co když Ukrajina válku prohraje? Nyní si zvykáme na myšlenku, že nás může čekat další zamrzlý konflikt vyrobený v Moskvě. Pokud je to to, kam směřujeme, těžili bychom z širokého pohledu a dlouhodobého pohledu na možnosti a pravděpodobnosti toho, co bude následovat.

Je téměř jisté, že Vladimir Putin využije zmrazení jako taktickou pauzu. Ruské ozbrojené síly si zpočátku vedly mizerně. Pak ale Putin vyhodil velitele, objevil íránské bezpilotní letouny, přežil sankce a identifikoval tajnou zbraň – obrovské množství mužů, které může poslat na bojiště. Zeptejte se Polska, pobaltských zemí a severských států, jak bezpečně se budou cítit, pokud bude dnešnímu Rusku, vedenému obviněným válečným zločincem, umožněno zasednout k jednacímu stolu a vyjednávat o míru prostřednictvím rozdělení Ukrajiny.

Pokud se Kyjev bude cítit nucen postoupit území invazním a okupačním silám, Ukrajinci skončí válku rozděleni s rozhořčením, místo aby byli jednotní a omlazení. Přítel popisuje bezútěšnou scénu: Vesnici na západní Ukrajině, jejíž obyvateli jsou ženy, staří lidé a mladí muži, kteří se vrátili z války bez končetin. Zvykněte si. Mladí lidé po amputaci budou figurovat v budoucím ukrajinském parlamentu. Slušný počet bude zahořklý z oběti bez vítězství. Ukrajinská vize po celou dobu byla, že všechny invazní ruské síly musí Ukrajinu opustit.

Pokud k tomu nedojde, rozzlobená politická pravice získá na síle a bude obviňovat Západ z appeasementu. Dali jsme Ukrajině jen tolik zbraní, aby prodloužila válku a spokojila se s remízou. Rostoucí řady radikálů a neonacistů se uchýlí do ilegality, aby bojovaly proti ruským okupačním silám na východě. Krym zůstane v ruských rukou. Černé moře se stane ruským jezerem.

Marjorie Taylor Greene a Viktor Orbán řeknou: Já jsem vám to říkal. Tohle nikdy nebyla naše válka, budou kázat, a Rusko stejně nikdy nemělo být poraženo. Autoritářští populisté, kteří poukazují na to, co popisují jako ty zkorumpované a nevděčné Ukrajince, dostanou podporu. To bude zahrnovat jak pravicovou AfD (Alternative für Deutschland), tak novou levicovou dělnickou stranu Sahry Wagenknecht v Německu. Bude to zahrnovat srovnatelně proruskou stranu Národní sdružení Marine Le Penové ve Francii. Le Penová bude mít šanci stát se francouzskou prezidentkou za tři roky. V posledním spekulativním románu Michela Houellebecqa Zničit Le Penová ve skutečnosti ustupuje stranou a v roce 2027 se Francie obrací k ještě tvrdší pravici.

Do té doby německá Zeitenwende přijde s kňučením, jak se Němci obracejí k novému "principiálnímu realismu". Na výhře by záleželo. Nyní však budou němečtí Zelení a další horliví zastánci války potrestáni. Berlín se přizpůsobí nové realitě. Rusko je stále jadernou mocností s národními zájmy, které jsou stěží nelegitimní, řekne se. Amerika nemůže rozhodnout o svém místě ve světě; buď se obrací do sebe, nebo do Asie. Sbližování mezi Berlínem a Moskvou vyvolává v některých částech střední a severní Evropy více než nervozitu.

Do roku 2027 bude Polsko na cestě k vlastním jaderným zbraním. Varšava vysvětlí, že bylo vážnou chybou, že se Ukrajina v 90. letech vzdala svých záruk a uvěřila bezpečnostním zárukám Británie a Spojených států. Evropská jednota, která původně vznikla v důsledku totální invaze Ruska na Ukrajinu, bude vzdálenou vzpomínkou. EU se rozštěpí na protiruské jestřáby a mírové pragmatiky. Zatímco Spojené státy ustupují, Írán vystoupí, aby vrazil nový klín mezi Evropu a Izrael. Merkantilismus se vrací. Zapadá do vyvíjejícího se a energického nacionalistického Zeitgeistu a zdá se, že je lépe zvládnutelný než to, co je nyní očerňováno jako stará zahraniční politika "zaměřená na lidská práva".

Iredentismus je zpět. Budapešť hovoří o Velkém Maďarsku. To se týká i Maďarů, kteří tvoří třetí největší menšinu na Ukrajině. Krajně pravicoví Rumuni získají na síle a budou chtít zpět území, která v současné době patří Ukrajině a Moldavsku. Maďarsko má také své nároky v Rumunsku. Balkán bude ohrožovat válka a řeči o Velkém Srbsku se opět dostanou na titulní stránky novin. Válka Ruska proti Ukrajině se stala precedentem. Národy mohou měnit hranice silou.

Hybridní válka se rozpoutává. Rusko bude nadávat na ohrožení etnických Rusů v Lotyšsku, Litvě a Estonsku – a použije kybernetické útoky, dezinformace a atentáty k destabilizaci. NATO si bude dělat starosti se záminkami pro intervenci, ale signalizovat, že za současných okolností může udělat jen málo. Nikdo nechce 3. světovou válku. Nyní je Gruzie pevně v ruském táboře, Turecko je téměř pryč z NATO a Rusko se připravuje na další útok na Kyjev.

Ukrajinská politika bude roztříštěná a nefunkční. Rekonstrukce bude pomalejší a dražší, než se předpokládalo. Polsko-ukrajinské vztahy budou plné farmářů a řidičů kamionů, kteří se budou hádat kvůli blokádám hranic. Nikdo na Západě nemůže strávit myšlenku další totální rusko-ukrajinské války. Lesk Volodymyra Zelenského, který začínal jako ukrajinský Churchill, ale který nyní, bez moci, bude všemi obviňován z obrovských válečných nákladů v letech 2022–2025 a špatného výsledku, pomine.

Čína bude mít svůj den. Čínští komunisté chtěli, aby se Spojené státy kvůli Ukrajině pokořily, a dvakrát si rozmysleli obranu Tchaj-wanu. Peking chtěl, aby Rusko bylo jeho křídlem a Amerika byla v této části světa marginalizována. Jihovýchodní Evropu a oblast Černého moře dlouho považovala za bránu do širší Evropy. Odtržení Ameriky od vnitřně rozdělené EU je nyní dosažitelným cílem pro Rusy a Číňany.

A co když Spojené státy povede náš vlastní císař Vilém?

V době Viléma II. se Rakousko-Uhersko rozpadalo. Nacionalistické probuzení bylo všude. Důvěra v jakoukoli konsensuální politiku se vytrácela. Víra v armády a v proces a parlamenty zapustila kořeny. Císař nebyl za tyto trendy zodpovědný, ale jeho bezohledné, nevyzpytatelné vedení a narcismus je přiživovaly. Blízký poradce císaře Viléma poznamenal:

"Vilém II. si bere všechno osobně. Nesnese nudu; těžkopádní, upjatí, přehnaně důkladní lidé mu lezou na nervy a nikam se s ním nedostanou. Vilém II. chce zazářit a dělat vše a rozhodovat o všem sám. To, co chce udělat sám, se bohužel často pokazí... Aby přijal nějakou myšlenku, musíme předstírat, že ta myšlenka pochází od něho."

Vilém byl v cizině bojechtivý, doma rozvratný a zlomyslný. "Setněte hlavu socialistům," řekl. "Může se stát, že vám nařídím, abyste zastřelil své vlastní příbuzné."

Uvidíme, jak to bude s Amerikou v roce 2025. Nemusíte však věřit v dystopickou budoucnost, abyste pochopili současnou povahu problému. Naše přehnané obavy z eskalace – a naše neochota definovat jasné válečné cíle – znamenaly, že jsme nikdy nedali Ukrajincům bojujícím za svobodu plnou vojenskou palebnou sílu, kterou potřebují k vítězství v této válce.

Protivníci i spojenci to sledují. Hodiny tikají a vy cítíte, jak vám vítězství uniká. Ještě není pozdě poskytnout Ukrajině další zbraně, které naléhavě potřebuje, a cestu k vítězství. Představte si, jak vypadá porážka.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

2
Vytisknout
3141

Diskuse

Obsah vydání | 16. 4. 2024