Kontroly vývozu do Ruska možná fungují lépe, než si myslíte

26. 6. 2024

Při čtení novinových titulků v médiích by se dalo odpustit, kdyby se člověk domníval, že vývozní kontroly zaměřené na omezení přístupu Ruska k západním technologiím nefungují. Senzační příběhy o tom, jak Moskva stále dováží špičkové high-tech zboží pro svou armádu – v rozporu s vývozními kontrolami USA a EU – jsou všude.

Takové zprávy jsou pravdivé – a záleží na nich. Jsou také užitečné při zvyšování povědomí mezi tvůrci politik o mnoha mezerách, které je třeba opravit, pokud má být omezena schopnost Moskvy vést válku proti Ukrajině. Tyto příběhy však odrážejí jen část dění – a realita může být méně pochmurná, než naznačují chytlavé titulky.

Po pravdě řečeno, kontroly vývozu pravděpodobně fungují lépe, než by se mohlo zdát.

Začněme širším obrazem a daty, která se nikdy nedostanou na titulní stránky: V roce 2023 klesl ruský dovoz špičkových (čti: západních) technologií o 30 až 40 % ve srovnání s předválečnou úrovní. Samozřejmě není pochyb o tom, že to k zastavení ruské válečné mašinérie nestačí a že je třeba udělat více – například přimět západní finanční instituce, aby zintenzivnily hloubkovou kontrolu prodeje polovodičů. Takový strmý propad však zdaleka není zanedbatelný, zejména v době, kdy ruské potřeby špičkových technologií nikdy nebyly vyšší.

Uznání si za to zaslouží kontroly vývozu, což naznačuje, že myšlenka, že jsou zcela neúčinné, stojí na vratkých základech.

A co víc, Moskva nyní platí přemrštěné ceny za přístup ke zboží, které se jí podaří dovážet lstí. Vezměme si například vývoz z Turecka – jednoho z obvyklých podezřelých, pokud jde o obcházení kontroly vývozu. Mediánová cena vzrostla v první polovině roku 2023 o 80 % ve srovnání s 19 % nárůstem u tureckých dodávek do jiných zemí. To naznačuje, že Moskva musí platit vysokou prémii, aby si zajistila západní zboží, a hlavní příčinou jsou opět kontroly vývozu.

To je jasné vítězství pro podobně smýšlející demokracie a je to přesně v souladu s cílem západních sankcí degradovat technologickou a finanční schopnost Ruska vést válku.

Turecko je sice známé obcházením pravidel, ale mainstreamový názor je, že ve srovnání s Čínou se jí nemůže rovnat. Američtí představitelé se domnívají, že čínské firmy dodaly v loňském roce 90 % ruského dovozu mikročipů, což je obrovské číslo. Má to však i háček: Americké kontroly vývozu již několik let omezují přístup Číny k západním polovodičům, což znamená, že čínský vývoz polovodičů do Ruska je většinou vyroben v Číně, a proto nepodléhá západním vývozním kontrolám.

Jinými slovy, poučení z toho je, že Peking chce podporovat Moskvu – a zájmy čínských firem – ne že by západní kontroly vývozu nefungovaly.

A konečně, sousedé Ruska jsou také považováni za jedny z těch, kteří ohýbají pravidla, pokud jde o high-tech zboží, protože obchod mezi ekonomikami EU a zeměmi, jako je Kazachstán, Arménie nebo Kyrgyzstán, od plnohodnotné invaze Moskvy na Ukrajinu prudce vzrostl. Vypráví se, že pochybné evropské firmy vyvážejí do těchto malých ekonomik desítky zakázaných přístrojů. Jakmile se toto zboží dostane například do Kyrgyzstánu, je přebaleno a odesláno do Ruska, což je v rozporu s vývozními kontrolami.

Aby bylo jasno, takové obcházecí sítě existují a je třeba je uzavřít. Tato úvaha má však dvě závažné vady.

Za prvé, obchodní toky mezi Evropou a sousedy Ruska jsou příliš malé na to, aby se ukázalo, že mění pravidla hry. Německý vývoz do Kyrgyzstánu se mezi lety 2021 a 2023 zvýšil třináctkrát, ale v loňském roce stále činil pouhých 800 milionů dolarů. Pohled na Arménii se ukazuje jako užitečný při demonstraci toho, proč je důležité dívat se na data v celkovém vyjádření – spíše než se zaměřovat na ohromující tempa růstu. Přestože německý vývoz do Arménie od roku 2021 vzrostl o 150 %, činil v roce 2023 pouze skromných 546 milionů dolarů. Pro srovnání, dovoz high-tech zboží do Ruska v roce 2021 přesáhl 34 miliard dolarů – a jeho potřeba pokročilých technologií je nyní pravděpodobně mnohem vyšší.

Takové dodávky jsou tedy kapkou v moři ve srovnání s potřebami Ruska.

Za druhé, takové pašování nemusí být nutně hlavním důvodem obchodního boomu mezi Evropou a sousedy Ruska. Realita by mohla být příznivější: Analýza agentury Bloomberg ukazuje, že pouze 7 % nárůstu vývozu Kazachstánu do Ruska v loňském roce souviselo se zbožím podléhajícím západním vývozním kontrolám. Rostoucí obchodní vazby Evropy s Kazachstánem jsou většinou způsobeny tím, že firmy z EU přesměrovávají obchod s nesankcionovaným zbožím přes Střední Asii kvůli omezením dopravního spojení s Ruskem. Dalším faktorem, který zde hraje roli, je pravděpodobně nadměrná snaha dodržet sankce – neochota finančních, lodních a pojišťovacích společností byť jen legálně obchodovat se zemí, na kterou se vztahují sankce.

Na základě těchto faktů je tvrzení, že kontroly vývozu Ruska jsou naprostým selháním, nedbalým uvažováním. Opatření jsou děravá, ale omezují schopnost Moskvy získat přístup k high-tech zboží a ztěžují a prodražují Kremlu vedení války. Je proto překvapivé, že západní média a experti, kteří jinak sympatizují s Ukrajinou, nekriticky opakují větu "kontroly vývozu jsou k ničemu", což je spíše téma Kremlu.

Když vezmeme v úvahu všechny okolnosti, skutečnost, že Moskva tak horlivě diskredituje kontrolu vývozu, může být vodítkem, že tato opatření nejsou neúčinná. Kdyby byly opravdu k ničemu, Kremlu by to asi tolik nevadilo.

Zdroj v angličtině: ZDE