První kolo předčasných ve Francii se odehraje už v neděli

27. 6. 2024 / Matěj Metelec

Že by se Macron vrhl do prohlášení předčasných voleb zcela bezhlavě není pravděpodobné. Nepochybně si své rozhodnutí promyslel, což nemusí znamenat, že se nepřepočítal. Francouzský volební systém je dvoukolový v jednomandátových volebních obvodech, (teoreticky) by tedy měl preferovat spíše umírněné kandidáti, kteří dokážou získat ve druhém kole širokou podporu i od voličů, kteří by je v prvním kole nevolili. Což podle dosavadních volebních průzkumů, v nichž se Macronova stran Obnova (Renaissance, RE) umisťuje až třetí za Národním sdružením (Rassemblement National, RN) vedené od roku 2022 charismatickým osmadvacátníkem Jordanem Bardellou, a radikálně levicovou Novou Lidovou frontou (Nouveau Front populaire, NFP), jejímž lídrem je politický veterán Jean-Luc Mélanchon, může pro Macrona představovat problém.

V českém prostředí to občas vypadá, že Francie stojí před reprízou meziválečné situace, kdy demokracii ohrožovala radikální levice i pravice, komunismus i fašismus. Tato lákavá analogie je však spíše zavádějící. Za prvé, dnešní Lidová fronta je ještě méně soudržná, než byla ta meziválečná. Představuje spojení řady různých politických uskupení. Krom Mélanchonovy vlastní strany Nepoddajná Francie (La France Insoumise, FI) jsou členy fronty mimo jiné ekologové, socialisté, komunisté, vcelku více než padesát stran a straniček, hnutí a hnutíček, které nelze považovat za ideologicky a programově homogenní blok. Za druhé, ani RN není strana fašistická – o to se postarala Marine Le Pen, když původní Národní frontu (Front national, FN) svého otce Jean-Marieho očistila od sektářského krajního pravičáctví (s řadou prvků fašistické nostalgie) a transformovala v politickou sílu přijatelnou široké škále voličů. Kdyby RN zvítězilo, dají se čekat velké změny, nejspíš ale ne (národní) revoluce. Což neznamená, že případný úspěch francouzské pravice lze brát na lehkou váhu. Zatímco NFP podle všeho zatím nemá po Evropě následovníky, vítězství RN by znamenalo zásadní přeskupení politických sil v celoevropském kontextu. Posílení pravého extrému by se nezastavilo na Rýně.

Zatím u nás výroky, že RN je normální konzervativní strana, zaznívají spíše od obskurních expertů s nejasnou minulostí. Lze ale očekávat, že pokud zvítězí, uslyšíme podobné hlasy i z politického mainstreamu. Ostatně jsme to zažili už v případě Bratrů Itálie (Fratelli d'Italia, FI), tedy nástupnického hnutí neofašistického Italského sociálního hnutí (Movimiento Social Italiano, MSI). Giorgia Meloni, podobně jako Marine Le Pen, dokázala FI zbavit nálepky extrémistické strany a po vítězství ve volbách se stala respektovaným partnerem v evropském politice i vítaným spojencem. Mimo jiné rovněž pro českého premiéra Petra Fialu.