České tzv. levici jde o koryta, ostatní jsou kecy

27. 6. 2024 / Boris Cvek

Lze říci, že debata měla dva póly. Jeden zastupovali Kulidakis a Stropnický a do velké míry i Maláčová. Druhý Eichler a Uhlová. To nejdůležitější ale nepadlo ani jednou: totiž že voliči ČSSD a KSČM jsou u Babiše. Když se budeme bavit o volebních ziscích kolem 30 procent, tak to nalevo dokázali jen Zeman a Paroubek. A tihle voliči jsou dnes u Babiše.

Zpět k debatě. Jejím základním motivem byly výsledky unijních voleb, zejména úspěch paní Konečné s formací Stačilo. Má se tedy levice spojit kolem Konečné a sáhnout si po těch asi 10 procentech? Kulidakis a Stropnický hájili kladnou odpověď, Eichler a Uhlová chtěli být věrni emancipační agendě. Jenže opět se tu vůbec nezmínila fakta.

Začnu tím, že deset ani patnáct procent není otevření prostoru pro programové ambice, které diskutující měli. Spíše se zdá, že jde vůbec jen o to se do té Sněmovny dostat. Tedy vlastně o koryta. Tedy pod pláštíkem velkých slov o práce pro lidi a o lidech práce. Jenže pokud jde o koryta, bude velký problém dohodnout se, kdo je tedy získá, a kdo ostrouhá.

Přistupme nicméně na předpoklad, že by bylo dobré, kdyby levice zopakovala těch zhruba 10 procent paní Konečné ve sněmovních volbách. Faktem je, že z hlediska současné sociální demokracie by to byl famózní úspěch (za Grosse naopak 13 procent byl šílený propadák). To taky velmi oslabovalo pozici pana Eichlera. Velké řeči o krásných sociálně demokratických ideálech s dvouprocentní podporou.

Ale jaká jsou další fakta. Předně sněmovní volby nejsou volby unijní. Už jen volební účast bude velmi odlišná. Další zásadní fakt je, že Konečné formace Stačilo brala od komunistů, ANO a SPD. To je její základna. Pan Kulidakis tvrdil, že kdyby se paní Konečná spojila s panem Zaorálkem, který vedl kandidátku sociální demokracie, dostali by součet procent, které dostali každý zvláště. Opravdu? Nevěřím tomu. Za Stačilo uspěl pan Dostál, který reprezentuje úplně jiný veřejný obraz než pan Zaorálek. Zaorálek by Stačilo nejspíše jen ublížil, kdyby se s ním Konečná spojila. Konečná měla štěstí, že se jí nepodařil původní projekt sjednocení levice, dopadla by totiž mnohem hůře.

Chápu, že diskutující mluvili o tom, kam je srdce táhne. Stropnický má rád Maláčovou a Konečnou, tak je chce vidět spolu. Kulidakisovi vadí kulturní války, a proto chce vidět na prvním místě ekonomická témata spojující celou tzv. levici (zřejmě i s SPD). Uhlová je romistka, takže se pokusila využít svých vědomostí, aby vysvětlila, proč je tematika lidských práv neoddělitelná od tematiky sociální. Ta by s SPD asi nešla. Eichler řekl jasně, že sociální tematiku mohou dělat klidně fašisti. Ale s dvěma procenty je vlastně jedno, co říká. Konečná má přece deset.

Pak jsou tu ještě tzv. motoristé, kteří v unijních volbách uspěli o něco spektakulárněji než Stačilo. Stačilo má přece jen za sebou komunisty, dříve dlouho poměrně silnou parlamentní stranu. Motoristé jsou mnohem větším překvapením. Co třeba obrat ještě motoristy? Stropnický mluvil nadšeně o tom, jak motoristy volili lidé práce, protože jim chceme vzít auta. No, nejvíce motoristé brali – vraťme se opět k faktům – od Spolu, pak ANO, pak Přísahy, SPD, Trikolóry a PirSTANu. Co si počít s debatou, která zcela ignoruje fakta a která především ani slovem nezmíní velkého slona v místnosti, totiž Babiše?

Zmiňme ještě jeden fakt. Diskutující v debatě se posilovali a spojovali v přesvědčení, že je nutné změnit poměry v ČR ve prospěch pracujících lidí. Paní Konečná ukázala, jaký má o to zájem. Kandidovala přece, nota bene jako předsedkyně KSČM, do unijního parlamentu, kde nezmění nic. Bude mít ale dobré koryto. A o to přece jde. Ostatní jsou kecy.