Klimatický model naznačuje, že pokud bude globální oteplování pokračovat, mohlo by být dosaženo extrémního bodu zvratu u jevu El Niño

17. 7. 2024

Studie Tobiase Bayra, Stephanie Fiedlerové a Jokea Lübbeckeho byla publikována v časopise Geophysical Research Letters.

El Niño-Jižní oscilace (ENSO) je klimatický jev, při kterém teplo uvolňované v částech oceánu do atmosféry vede k většímu množství srážek v místech, jako je západní pobřeží Severní a Jižní Ameriky, a k suchu v místech, jako je Kanada a Afrika. V posledních několika letech si pozorovatelé počasí všimli, že události ENSO se staly extrémnějšími.

Předchozí výzkumy ukázaly, že k takovým extrémním událostem docházelo přibližně osmkrát nebo devětkrát za století. Někteří odborníci v této oblasti se domnívají, že rostoucí globální teploty by mohly způsobit, že k nim dojde častěji.

Aby vědci zjistili, zda by tomu tak mohlo být, shromáždili historická data, stejně jako data z jiných výzkumných snah popisujících možné dopady počasí v důsledku rostoucích globálních teplot, a vložili je do modelu CESM1 a poté jej spustili ve scénářích se zvýšenými teplotami. Současné odhady naznačují, že pokud se emise skleníkových plynů nezastaví, dojde do roku 2100 ke zvýšení teploty o 2,9 °C.

Ve své práci model ukázal, že pokud budou teploty po roce 2100 stoupat až na 3,7 °C, mohlo by být dosaženo bodu zvratu, kdy prakticky všechny události ENSO budou extrémní. Poznamenávají, že takový bod zvratu naznačuje, že i kdyby lidstvo bylo nějakým způsobem schopno zastavit změnu klimatu, trvalo by staletí, než by se počasí vrátilo k tomu, co popisují jako "normální".

Model také ukázal, že k extrémním událostem ENSO by docházelo častěji, možná až jednou za čtyři roky. Ukázalo se také, že Golfský proud klesá dále na jih, což vede k mnohem menšímu množství srážek v Kanadě a severních částech USA a většímu množství srážek v jižních částech USA.

Zdroj v angličtině: ZDE