Proč bude těžké ignorovat rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora proti izraelské osidlovací politice

19. 7. 2024

 
 
Ačkoli se k tomu vyjadřovaly četné zprávy OSN a rezoluce Valného shromáždění, rozsudek Mezinárodního soudního dvora představuje díky tomu, že byl vynesen s odvoláním na smlouvy a jednotlivé zákony, verdikt, který bude těžké ignorovat.

Rozsudek rovněž obstál jako výtka k argumentu Izraele, že soud  nemá právo se touto otázkou zabývat, a to z toho důvodu, že rezoluce OSN, jakož i dvoustranné izraelsko-palestinské dohody stanovily, že správný rámec pro řešení konfliktu by měl být politický, nikoli právní.

Soud tento argument fakticky odmítl a tvrdil, že mezinárodní právo platí bez ohledu na desetiletí neúspěšných politických snah o dosažení trvalé mírové dohody, a to i proto, že Izrael pokračuje ve výstavbě osad.

Rozsudek, jehož čtení trvá půl hodiny, shromáždil několik pramenů mezinárodního práva od Ženevských úmluv po Haagskou konvenci a předložil případ, který byl Palestincům a kritikům izraelské politiky v mezinárodním společenství zřejmý již několik let.

V souhrnu se v něm říká, že léta oficiálně i vlastními silami deklarované ambice Izraele stavět a osídlovat okupovaná území se rovnají záměru fakticky anektovat území v rozporu s mezinárodním právem; že tato politika byla navržena ve prospěch osadníků a Izraele, nikoliv Palestinců žijících pod vojenskou správou.

Snad nejvýznamnější částí rozsudku je, že „přesun osadníků na Západní břeh Jordánu a do Jeruzaléma ze strany Izraele, jakož i zachování jejich přítomnosti ze strany Izraele, je v rozporu s článkem 49 4. Ženevské úmluvy“.

Ačkoli jednotlivé odstavce vztahující se na jednotlivá porušení mezinárodního práva - a jednotlivé nesrovnalosti - nejsou  překvapivé, ve svém celku představuje rozsudek hlubokou výzvu vládám, včetně Velké Británie a USA, které po léta měkce přistupovaly k izraelské okupační politice, kritizovaly výstavbu osad, ale donedávna proti ní prakticky nic nepodnikaly.

Jestliže se to v posledních měsících změnilo a USA, Spojené království a Evropa zavedly řadu sankcí namířených proti násilným osadníkům, a to jak proti jednotlivcům, tak proti skupinám, které je podporují, rozhodnutí poradního orgánu klade mnohem závažnější otázku: zda by vzhledem k závažnosti porušování mezinárodního práva neměly být sankce uplatněny také vůči izraelským ministrům a institucím podporujícím osadnický podnik.

Ačkoli rozhodnutí není závazné, poskytne dostatek munice západním vládním právníkům, kteří již aktivně zkoumají budoucí sankce proti osobám spojeným s izraelským osídlováním.

Významné na rozhodnutí bylo, že soud vzal na vědomí nedávný a pokračující převod pravomocí z armády na civilní úředníky dohlížející na okupovaná území, což, jak kritici varovali, ještě více vystavilo aktivity Izraele soudnímu řízení.

Významné je i načasování. Vzhledem k tomu, že Izrael je izolován kvůli vedení války v Gaze a je vyšetřován Mezinárodním soudním dvorem a Mezinárodním trestním soudem pro údajné válečné zločiny, ostré posouzení dlouhodobé nezákonnosti izraelské okupace tuto izolaci jen posílí.