Pražské bezpečnostní fórum Globsec trvalo na tom, že Ukrajina stále vítězí ve válce

4. 9. 2024 / Robert Anderson

 
Jeho rostoucí prestiž pomohla přilákat na fórum vrcholné světové představitele - letos byli nejvýznamnějšími politickými lídry ze zemí mimo střední Evropu předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, dánská premiérka Mette Frederiksenová a finský prezident Alexander Stubb; loni vystoupil francouzský prezident Emmanuel Macron s klíčovým projevem, v němž se snažil přesvědčit skeptické Východoevropany, že se nemusí obávat Evropy, která je v oblasti bezpečnosti soběstačnější.

Úzký názorový záběr fóra a rostoucí sebeuspokojení však také způsobují, že se stává obětí skupinového myšlení a je náchylné k fundamentalisickým projevům bez vazby na realitu.. To je vážná slabina, když je válka na Ukrajině tak jemně vyvážená a střízlivá analýza je důležitější než kdy jindy.

Žádný z řečníků se neodvážil uvažovat o možnosti porážky Ukrajiny - s výjimkou hrozivého varování, které má Západ povzbudit k větší podpoře - nebo dokonce naznačit, že mírové rozhovory by mohly být dobrým nápadem. Bublina Globsec trvala na tom, že Ukrajina válku vyhrává a že konečné vítězství nad Ruskem je dosažitelné. Říci cokoli jiného bylo považováno za potenciální poskytnutí podpory nepříteli a povzbuzení zbabělců, aby podporu odmítli.

Když na panelu „Poučení z Ukrajiny“ Karel Řehka, náčelník českého generálního štábu, nesměle konstatoval, že „vojensky teď opravdu nikdo nevyhrává“, okamžitě mu oponoval americký generál ve výslužbě Ben Hodges z Globsecu: „Samozřejmě, že Ukrajina válku vyhrává,“ trval na svém za potlesku. „I bez našeho angažmá Ukrajinci tuto válku vyhrávají a Rusko má velké problémy.“

Ukrajinská kurská ofenziva byla oceněna jako odvážný manévr, který posílil ukrajinskou domácí morálku, zvrátil propagandistickou vlnu na mezinárodní úrovni, vyvedl z rovnováhy ruský útok, vytvořil strategickou nejistotu i domácí problémy pro Putina a získal vyjednávací pozici pro výměnu zajatců a potenciálně výhodnější mírovou dohodu. 

Kursk také odhalil ruskou slabost a rozmetal hrozbu ruské jaderné eskalace.

„Medvěd má velmi slabé nohy a ruce,“ řekl Piotr Błazeusz, velící generál Eurocorpu. „Ukrajina ukázala, že proti medvědovi se dá postavit a že není tak velký, jak jsme si všichni mysleli.“

V dalším panelu nazvaném „Členství Ukrajiny v NATO: došli jsme k mostu, pojďme ho překročit“ prohlásil bývalý velvyslanec USA při NATO Kurt Volker: „Kursk je ukázkou toho, že Rusko je na hranici svých možností. Nemůže se bránit a útočit zároveň. Rusko nemá schopnost eskalace.“

O potenciálních strategických rizicích kurské ofenzívy, nebo dokonce o nebezpečí, které představuje souběžný ruský postup směrem na Pokrovsk, se prakticky nemluvilo. Stádní instinkt znemožnil poctivou diskusi o těchto těžkých tématech, skeptické hlasy nebyly ochotny zvednout hlavu nad parapet.

„Chyběla mi pořádná konverzace o Ukrajině,“ řekl jeden z pracovníků think-tanku, který si nepřál zveřejnit své jméno. „V tomhle davu je těžké vést takový rozhovor.“

Kromě společného zbožného přání ohledně současné vojenské situace se bublina Globsecu sjednotila na tom, co by měl Západ udělat, aby pomohl: vybudovat vlastní ozbrojené síly a obranný průmysl, aby mohl bojovat proti ruské hrozbě, zvýšit vojenské dodávky a také rozšířit krytí protivzdušné obrany NATO na Ukrajinu a umožnit Kyjevu posílat západní rakety hlouběji do Ruska, což by Moskva mohla považovat za eskalaci.

„Pokud chceme, aby Ukrajinci zvítězili, musíme je nechat, aby válku přenesli na Rusy,“ řekl Řehka.

Na fóru také zazněla silná podpora vstupu Ukrajiny do NATO, přičemž bylo přiznáno, že se bohužel zatím nejedná o postoj, jehož čas nastal, a to ani ve Washingtonu. 

Někteří panelisté dokonce postavili varování skeptiků na hlavu, když tvrdili, že vstup Ukrajiny do NATO by mohl válku spíše ukončit než vyprovokovat Rusko.

„O vstupu Ukrajiny do NATO nelze uvažovat jako o něčem, co se stane až po skončení války,“ řekl Volker. „Je třeba to vnímat jako způsob, jak ukončit válku.“

Pokračoval dále: „Pokud Putina nezastavíme, budeme mít třetí světovou válku; pokud přivedete Ukrajinu do NATO, pak nebudete mít třetí světovou válku.“

Kromě bagatelizace těchto rizik se konference vůbec nezabývala hrozící hrozbou, že by Donald Trump mohl v listopadu vyhrát americké volby a drasticky omezit americkou vojenskou a ekonomickou pomoc a ukončit jakékoli rozhovory o vstupu Ukrajiny do NATO. Kromě výzvy, aby se Evropa zapojila do pomoci Ukrajině místo USA, byla tato hrozba v podstatě ignorována.

Globsec Forum se vždy mnohem více zajímalo o USA než o Evropskou unii a často se stavělo podezřívavě ke krokům směřujícím k vytvoření evropského obranného pilíře. Ironií osudu může nyní americký pravicový prezident rozptýlit transatlantické sny Globsecu a donutit jej, aby se opět zaměřil na svůj domovský kontinent. 

Maďarský slon v porcelánu

Na konferenci se projevila také podobná slepota, pokud jde o střední Evropu. Tento region v poslední době přitahuje mnohem více pozornosti kvůli své blízkosti k Ukrajině, ale také proto, že se jeho varování před Putinem ukázala jako správná. Přesto fórum prakticky ignorovalo hlavní výzvy tohoto regionu, zejména vzestup autoritářského populismu. 

Nedokázalo se vypořádat se slonem v porcelánu: Maďarsko pod vedením Viktora Orbána již není hodnoceno jako plnohodnotná demokracie a stalo se v podstatě podporovatelem Ruska. 

Maďarsko je nyní podporováno Slovenskem - což podnítilo přesun fóra z Bratislavy do Prahy - a na podzim by se k němu mohlo připojit Rakousko, pokud krajně pravicová FPO vyhraje volby a bude schopna sestavit vládu. Česko by dokonce mohlo příští rok přejít na stranu populistů, pokud se Andrej Babiš vrátí k moci s krajně pravicovými spojenci, což by mohlo přítomnost fóra v Praze zkomplikovat.

Na tuto mezeru upozornil bývalý slovenský ministr zahraničí a kandidát na prezidenta Ivan Korčok na závěrečném panelu dne věnovaném regionu.

„V tomto historickém okamžiku ... je nejrozporuplnější linie v Evropě uvnitř střední Evropy a Visegrádu,“ upozornil a dodal: ‚Kvůli dvěma premiérům Maďarska a Slovenska jsme hluboce rozděleni‘.

Prohlásil, že kvůli tomu je Visegrádská skupina středoevropských států „klinicky mrtvá“ a region se „zbavuje schopnosti být silným subjektem v EU“. 

Korčok také varoval, že demokratičtí představitelé regionu mají co dělat, aby přesvědčili své nespokojené občany, aby podpořili západní zahraniční politiku, a dodal: „musíme to udělat tak, abychom nevypadali jako američtí agenti“.

Místo toho, aby se Globsec zabýval otázkou populistického autoritářství a například přivedl některé maďarské opoziční politiky - vedle těch slovenských, které propagoval, a propuštěného ruského disidenta Vladimira Kara-Murzu -, poskytl místo toho platformu Balazsi Orbánovi, politickému řediteli svého jmenovce, a také zneuznanému rakouskému expremiérovi Stefanu Kurzovi, který čelí obvinění z korupce a který podpořil FPO tím, že s nimi vytvořil vládu a řídil se jejich programem. 

(Nicméně Balazs Orbán ze střetu s Volkerem vyšel nejhůře. Když Orbán prohlásil, že Trump „nás opustí a nechá nás s problémem Ukrajiny samotné “, bývalý americký velvyslanec ho zpražil, když podotkl, že „Evropa by čelila problému zvanému ‚Rusko‘, nikoliv problému zvanému ‚Ukrajina‘“).