Amnesty International: Izraelská armáda musí být vyšetřována za válečný zločin bezohledného ničení v Gaze - nové vyšetřování

5. 9. 2024

 
Analýzou satelitních snímků a videí zveřejněných izraelskými vojáky na sociálních sítích mezi říjnem 2023 a květnem 2024 identifikovala laboratoř Amnesty International Crisis Evidence Lab nově vyčištěnou půdu podél východní hranice Gazy v šířce přibližně 1 km až 1,8 km. Na některých videích je vidět, jak izraelští vojáci pózují při fotografování nebo si připíjejí na oslavu, zatímco v pozadí jsou demolovány budovy.

„Neúprosná kampaň izraelské armády, která ničí Gazu, je bezohledným ničením. Náš výzkum ukázal, jak izraelské síly zlikvidovaly obytné budovy, donutily tisíce rodin opustit své domovy a učinily jejich půdu neobyvatelnou,“ uvedla Erika Guevara-Rosasová, vrchní ředitelka Amnesty International pro výzkum, advokacii, politiku a kampaně.

„Naše analýza odhaluje podél východního obvodu Gazy vzorec, který odpovídá systematickému ničení celé oblasti. Tyto domy nebyly zničeny v důsledku intenzivních bojů. Izraelská armáda je záměrně srovnala se zemí poté, co nad oblastí převzala kontrolu.

Izraelští představitelé přiznali, že ničení staveb podél východního obvodu Gazy je bezpečnostním opatřením v reakci na útoky Hamásu a dalších palestinských ozbrojených skupin ze 7. října 2023, které má chránit izraelské komunity před dalšími útoky. Izraelská armáda zdůvodnila demolice v celé Gaze tím, že zničila tunely a další „teroristickou infrastrukturu“.

Dne 2. července 2024 zaslala Amnesty International izraelským orgánům otázky týkající se demolic. V době zveřejnění této zprávy neobdržela žádnou odpověď.

Vojenská nezbytnost a mezinárodní humanitární právo

Rozšířené „nárazníkové pásmo“ podél hranice s Izraelem se rozkládá na ploše přibližně 58 km², což představuje zhruba 16 % celého okupovaného pásma Gazy. Od května 2024 se zdá, že více než 90 % budov v této oblasti (více než 3 500 staveb) je zničeno nebo vážně poškozeno; a více než 20 km² neboli 59 % zemědělské půdy v této oblasti vykazuje v důsledku probíhajícího konfliktu zhoršený  stav a hustotu úrody.

Amnesty International vedla rozhovory s postiženými obyvateli a zemědělci, analyzovala satelitní snímky, ověřila 25 videozáznamů natočených podél obvodu oblasti a sledovala prohlášení vydaná izraelskou armádou, Hamásem a dalšími ozbrojenými skupinami, aby zjistila, zda bylo ničení v souladu se zákonem, včetně toho, zda jej lze ospravedlnit naléhavou vojenskou nutností.

Ve čtyřech oblastech, které Amnesty International zkoumala, bylo ničení provedeno poté, co izraelská armáda měla nad těmito oblastmi operační kontrolu, což znamená, že nebylo způsobeno přímým bojem mezi izraelskou armádou a Hamásem a dalšími palestinskými ozbrojenými skupinami. V těchto částech pásma Gazy byly stavby demolovány záměrně a systematicky.

Zdá se, že mnoho staveb bylo zbouráno kvůli jejich blízkosti plotu, který Izrael postavil, aby ho oddělil od pásma Gazy. I když některé z těchto staveb byly pravděpodobně dříve využívány ozbrojenými skupinami, případné budoucí využívání civilních objektů ozbrojenými skupinami - ať už z důvodu jejich blízkosti k oplocení nebo z jiných důvodů - samo o sobě neproměňuje domy, školy nebo mešity ve vojenské cíle. Kromě toho je trestná demolice civilního majetku pouze proto, že byl využíván ozbrojenými skupinami, zakázána jako forma kolektivního trestu.

Mezinárodní humanitární právo, které je závazné pro všechny strany ozbrojeného konfliktu, zakazuje ničení majetku protivníka, pokud to nevyžaduje naléhavá vojenská nutnost. Zakázány jsou rovněž přímé útoky na civilní objekty.

Zásada vojenské nezbytnosti umožňuje straně konfliktu přijmout opatření, která jsou nezbytná k oslabení vojenských sil protivníka a která nejsou jinak zakázána mezinárodním humanitárním právem. V případě zákazu ničení majetku protivníka existuje výslovná výjimka pro „naléhavou vojenskou nutnost“, která umožňuje ničení majetku, pokud slouží legitimnímu vojenskému účelu a neporušuje jiná pravidla mezinárodního humanitárního práva, mimo jiné včetně zásady proporcionality a zákazu kolektivního trestu.

Příkladem legitimního účelu může být zničení stavby, která poskytuje nepříteli krytí pro palbu na vlastní síly během aktivního boje. Toto taktické použití se ve zde zdokumentovaných případech neuplatní, protože v době demolice měly izraelské síly kontrolu nad danými oblastmi a boje byly z velké části ukončeny. I když ničení může sloužit legitimnímu vojenskému účelu, rozsah a způsob takového ničení je omezen zásadou proporcionality, jakož i dalšími pravidly mezinárodního humanitárního práva, včetně pravidel upravujících vojenské okupace.

Pokud se izraelská armáda domnívala, že je z vojenského hlediska nezbytné vytvořit „nárazníkovou zónu“ na ochranu obyvatel uvnitř Izraele před útoky ozbrojených skupin, zdá se, že na izraelském území existují jiné možnosti, jak tohoto cíle dosáhnout, které by byly v souladu s mezinárodním humanitárním právem a povinnostmi Izraele jako okupační mocnosti. Vzhledem k životaschopnosti těchto jiných možností a jejich nevyužití je rozsáhlé a systematické ničení nepřiměřené jakémukoli možnému legitimnímu vojenskému účelu. Tyto případy by proto měly být vyšetřovány jako válečný zločin bezohledného ničení. Vzhledem k důkazům, že některé ničení domů a dalšího civilního majetku bylo provedeno za účelem potrestání civilistů za útoky ozbrojených skupin, by toto jednání mělo být rovněž vyšetřováno jako válečný zločin kolektivního trestu.

Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) dospěl v roce 2004 ve svém poradním stanovisku k závěru, že výstavba izraelské zdi uvnitř okupovaného Západního břehu Jordánu byla protiprávní. Soud zdůraznil, že bezpečnostní opatření Izraele musí být v souladu s jeho závazky podle mezinárodního humanitárního práva, a to i jako okupační mocnosti, a podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv. To zahrnuje zvážení alternativ výstavby na izraelském území, které by vyhnaly méně civilistů a poskytly spravedlivé odškodnění těm civilistům, kteří přišli o majetek a živobytí.

Předchozí vojenské využití civilních staveb samo o sobě neospravedlňuje demolici civilního majetku, natož aby omlouvalo plošné ničení celých čtvrtí a zemědělské půdy potřebné k obživě civilního obyvatelstva.

Město Chuza'a v governorátu Chán Júnis na jihu Gazy bylo domovem přibližně 11 000 Palestinců. Satelitní snímky ukazují, že během sedmi týdnů po 7. říjnu 2023 bylo ve městě a jeho okolí zničeno nebo vážně poškozeno přibližně 178 staveb - mnohé z nich byly zničeny leteckými údery. Výraznější ničení však začalo, jakmile koncem prosince 2023 do města ve větším měřítku vstoupily izraelské pozemní síly. Podle údajů UNOSAT bylo v období od 26. listopadu 2023 do 7. ledna 2024 zničeno nebo vážně poškozeno více než 850 staveb.

Dne 27. prosince izraelská armáda oznámila, že zahájila operaci nazvanou „Oz a Nir“ s odkazem na kibuc Nir Oz, komunitu v takzvaném „obalu Gazy“, na kterou 7. října zaútočil Hamás a další ozbrojené skupiny. Brigádní generál Avi Rosenfeld, velitel izraelské vojenské divize v Gaze, napsal ve zprávě pro vojáky: „O prokletém šabatu 7. října přišli z Chirbat Chízaá (Chuza'a) strašní teroristé, kteří se dopustili těch nejstrašnějších zločinů, jaké si lze představit. Budeme ze všech sil pracovat na likvidaci teroristů, kteří se tam skrývají nad zemí i pod zemí, a na likvidaci infrastruktury terorismu a zla.“

Dne 28. prosince zveřejnil izraelský voják z ženijního praporu 8219 na sociálních sítích první video z demolice v Chuza'á. Napsal: „7. 10. vyšlo ze zdejších domů mnoho teroristů, aby povraždili obyvatele Nir Ozu. Dnes v noci jsme jich zničili 30.“ Satelitní snímky potvrzují, že mezi 26. a 30. prosincem 2023 bylo v oblasti zničeno nejméně 30 domů.
V následujících dnech zveřejnil tentýž voják pět dalších videí, na nichž jsou vidět demolice výbušnin, většina z nich je natočena ze stejné střechy. Vojáci se na nich objevují s úsměvem a pózují do kamery, kouří cigarety nebo dýmky šišo či si připíjejí nápoji, zatímco výbuchy ničí několik budov v pozadí. Na jednom z videí jdou tři vojáci směrem ke kameře, zatímco za nimi vybuchuje exploze. Text v arabštině zní: „Vstali jsme z mrtvých, abychom vás pronásledovali.“ Jednání vojáků na videích naznačuje, že v daném čase a místě nehrozilo bezprostřední nebezpečí.

Dne 29. prosince izraelská armáda oznámila, že její vojáci pracují na získání operační kontroly nad Chuzou, a tvrdila, že nalezla desítky tunelů, zbraní a raketometů. Brigády al-Kásam, vojenské křídlo Hamásu, předtím na svém kanálu Telegram oznámily, že z oblasti Chuzáa vypálily na izraelské vojáky raketové granáty a minomety.

Dne 3. ledna 2024 izraelská armáda odvezla do okolí Chuza'a štáb izraelské televize Now 14 TV. Vojáci ukázali, jak používají protitankové miny M15 k ničení budov. Štáb vedl rozhovory s vojáky vedle budov určených k demolici, což naznačovalo, že nehrozí bezprostřední nebezpečí. Bylo vidět, jak jsou kolem budovy s čísly 8219, což je označení ženijního praporu, položeny kabely.

Dne 10. ledna izraelská armáda oznámila, že dokončila operaci v Chuza'a, a uvedla, že „zničila stovky teroristických infrastruktur, odpalovacích stanovišť raket a pozorovacích stanovišť“, a dodala, že vojáci „zlikvidovali desítky teroristů a odhalili a zničili asi 40 tunelových šachet“.

Satelitní snímky a videa však odhalily, že vojáci zničili také stovky obytných budov, hřbitov a základní školu. Většina zničených budov stála ve vzdálenosti 1 až 1,2 km od obvodového plotu. Systematické ničení civilních objektů v odvetě za akce ozbrojených skupin může představovat kolektivní trest a mělo by být vyšetřováno jako válečný zločin.

Dr. Salem Qudeih, učitel, který se svou rodinou žil v Chuza'a, řekl Amnesty International: „Můj dům byl vzdálen asi 1 650 m od hranice [s Izraelem]. Domov jsme opustili 11. října, protože oblast se stala příliš nebezpečnou.

„Kolem mého rodinného domu jsme měli sad o rozloze tří dunamů (0,7 akru) plný ovocných stromů. Všechny byly zničeny. Zůstala jen jabloň a růže. Měl jsem včely a produkoval med. Všechno je teď pryč. Z 222 domů mých příbuzných v oblasti jich zbyl jen asi tucet. Můj dům - kde jsem žil se svou ženou, pěti dcerami a jedním synem - byl zcela zničen.“

Tahani al-Najjar, 42letý obyvatel Khuza'a, řekl Amnesty International: „Ostřelování začalo hned první den [8. října 2023]. Můj strýc, jeho žena, děti a vnoučata byli zabiti hned to první ráno... sedm lidí.

„Poté jsme  opustili oblast, se všemi příbuznými z mé širší rodiny. Je nás více než 500 rodin... Můj syn šel nedávno zkontrolovat náš dům a zjistil, že náš dům je asi jediný, který v naší oblasti ještě stojí, ale je silně poškozený. Všude kolem je jen zkáza...

„V naší oblasti měly rodiny al-Najjar kolem domů většinou sady, kde rodiny pěstovaly ovoce a zeleninu. A všude kolem byly větší farmy, které produkovaly zeleninu a drůbež. Velká část potravin vyprodukovaných v Gaze pochází z naší oblasti. Lidé nepřišli jen o své domovy, ale také o zdroje obživy. Celá Gaza přišla o produkci potravin.“  

Videa zveřejněná izraelskými vojáky na sociálních sítích a ověřená Amnesty International ukazují ničení budov v Šudžaji.

Podobně rozsáhlou destrukci utrpěly v důsledku izraelských demolic i další obce podél hranice Gazy a Izraele.

Satelitní snímky z 26. listopadu a 26. prosince 2023 ukazují oblasti, kde izraelská armáda zničila pozemky a stavby v Šudžaji v Gaze. Oblast v okruhu jednoho kilometru od linie plotu - zobrazená žlutou přerušovanou čarou - je fakticky vyčištěná a téměř všechny stavby jsou srovnány se zemí. Ničení pokračuje i za kilometrovou zónou, a to až o 430 metrů dále do Šudža'ije.

Jedno video zveřejněné na sociálních sítích 20. prosince 2023 ukazuje izraelské vojáky ženijního praporu 749, jak oslavují demolici přibližně 30 domů v Šudžajji. Při natáčení výbuchu, k němuž došlo přibližně 200 metrů od nich, nic nenasvědčovalo tomu, že by vojákům hrozilo bezprostřední nebezpečí. Je slyšet, jak jeden z vojáků říká: „Nahal Oz, dá-li Bůh, budete mít výhled na moře.“

Voják má na mysli kibuc Nahal Oz, na který 7. října 2023 zaútočily palestinské ozbrojené skupiny a který stojí necelý kilometr od plotu na izraelské straně.

Na jiném videu zveřejněném na sociálních sítích ve stejný den voják stojící na budově, která sloužila jako základna izraelské armády, natočil desítky zničených staveb. Voják říká: „Východ slunce na troskách toho, co bývalo Šudžá'íja. Odtud jsou vidět letecké snímky Nahal Ozu, vojenské základny a města.“

Dne 21. prosince izraelská armáda oznámila, že získala operační kontrolu nad celou čtvrtí, která zasahuje daleko do města Gazy, mimo zde analyzované „nárazníkové pásmo“. Izraelská armáda rovněž uvedla, že „zničila více než 100 teroristických staveb, odhalila a zničila desítky tunelových šachet“. Ačkoli by tyto stavby představovaly vojenské cíle, jejich přítomnost v sousedství neospravedlňuje systematické ničení všech civilních staveb v tomto prostoru.

V centrální části Gazy byla od konce prosince 2023 do ledna 2024 srovnána se zemí oblast kolem a východně od uprchlických táborů Al-Bureij a Al-Maghazi. Časová osa ničení odpovídá ofenzivě izraelské armády v těchto dvou hustě obydlených oblastech, kde se údajně našly zbraně, raketomety a tunelové šachty. Neposkytli však žádné důkazy ani vysvětlení, proč je nezbytně nutné z vojenského hlediska ničit vesnice a zemědělskou půdu podél východního perimetru, když zbraně a vojenské cíle byly údajně nalezeny mnohem dále uvnitř pásma Gazy.

Satelitní snímky z 24. prosince 2023 a 22. ledna 2024 ukazují oblasti, kde izraelská armáda zničila pozemky a stavby v Al-Maghazi a Al-Bureij a jejich okolí. Podle údajů UNOSAT bylo v období od 26. listopadu do 29. února vážně poškozeno nebo zničeno více než 1 300 staveb.

Záběry z dronu zveřejněné na sociálních sítích 14. března ukazují několik hořících budov východně od Al-Maghazi, přibližně 900 m od obvodového plotu. Na satelitních snímcích z 10. ledna 2024 jsou patrná izraelská vojenská vozidla, což naznačuje, že měla oblast pod kontrolou, a budovy byly zřejmě zdemolovány mezi 10. a 12. lednem. Okolní pole byla buldozerem srovnána se zemí do 15. ledna 2024.

Dále na jihu v Al-Sureij a Abasan al-Kabira - dvou venkovských vesnicích nacházejících se přibližně 1 km od obvodového plotu - izraelská armáda rovněž zničila budovy a zemědělskou půdu.

Satelitní snímky ukazují, že izraelská armáda postupovala směrem k Al-Sureij koncem prosince 2023. Do konce ledna 2024 byla zhruba polovina budov ve vesnici zdemolována a okolní pole seškrabána. Videa sdílená na sociálních sítích 19. a 20. ledna ukazují shluk domů vyhozených do povětří. Izraelská armáda ani palestinské ozbrojené skupiny nezveřejnily žádná tvrzení o svých aktivitách v Al-Sureji a jejím okolí.  

Koncem února 2024 izraelská armáda postoupila dále do oblasti východně od Chán Júnisu, kde se nachází Abasan al-Kabira. Mezi 13. únorem a 13. březnem izraelská armáda tvrdila, že v oblasti Abasan, která zahrnuje města Abasan al-Kabira a Abasan al-Saghira, zabila palestinské bojovníky a našla zbraně a raketomety.

Toto období se shoduje se zbouráním mešity Omara bin Abdula Azíze. Toto video, zveřejněné 19. února, zachycuje vojáky, kteří se v oblasti procházejí uvolněně, bez náznaku hrozícího nebezpečí.
Mezinárodní humanitární právo

Mezinárodní humanitární právo, které se uplatňuje v situacích ozbrojeného konfliktu, včetně vojenské okupace, se skládá z pravidel, jejichž hlavním účelem je v maximální možné míře omezit lidské utrpení v době ozbrojeného konfliktu.

Hlavními nástroji mezinárodního humanitárního práva jsou čtyři Ženevské úmluvy z roku 1949 a jejich dva dodatkové protokoly z roku 1977. Mnohá pravidla těchto smluv jsou považována za mezinárodní právo obyčejové, což znamená, že jsou závazná pro všechny strany ozbrojeného konfliktu bez ohledu na to, zda ratifikovaly konkrétní smlouvy a zda se jedná o státní síly nebo nestátní ozbrojené skupiny.

Podle této obyčejové normy „je zakázáno ničit nebo se zmocňovat majetku protivníka, pokud to nevyžaduje naléhavá vojenská nutnost“. Kromě toho podle článku 53 čtvrté Ženevské úmluvy, který upravuje činnost Izraele jako okupační mocnosti v Gaze: „Jakékoli ničení nemovitého nebo osobního majetku patřícího jednotlivě nebo kolektivně soukromým osobám, státu nebo jiným veřejným orgánům nebo společenským či družstevním organizacím ze strany okupační mocnosti je zakázáno, s výjimkou případů, kdy je takové ničení nezbytně nutné pro vojenské operace.“

Podle článku 147 čtvrté Ženevské úmluvy je „rozsáhlé ničení a přivlastňování majetku, které není odůvodněno vojenskou nutností a je prováděno nezákonně a bezohledně“, závažným porušením úmluvy, a tedy válečným zločinem.

Pokud je takové ničení prováděno jako kolektivní trest, porušuje rovněž článek 33 čtvrté Ženevské úmluvy, který stanoví: „Žádná chráněná osoba nesmí být trestána za trestný čin, který osobně nespáchala. Kolektivní tresty a stejně tak veškerá zastrašovací nebo teroristická opatření jsou zakázány.“

Civilní majetek v ozbrojeném konfliktu je rovněž chráněn zásadou rozlišování, která vyžaduje, aby strany konfliktu vždy rozlišovaly mezi „civilními objekty“ a „vojenskými cíli“ a směřovaly své útoky pouze na vojenské cíle.