Literární mistr snů a polosnů

30. 9. 2024 / Pavlína Antošová

čas čtení 7 minut
 

TRUMAN CAPOTE (30. 9. 1924 – 25. 8. 1984)

Bilingvní texty, vydané péčí nakladatelství Argo, zahrnují vesměs přínosné a odvážné projekty. I mezi nimi ale k těm nejrozsáhlejším a zvlášť ambiciózním patří reedice povídkové knihy Trumana Capoteho Strom noci (A Tree of Night and Other Stories, 1949, česky potřetí 2012 – zrcadlové vydání). Případné riziko se tehdy bohatě vyplatilo.

 

Rodák z New Orleansu (vlastním jménem Truman Streckfus Persons) – bytostný Jižan, který přitom procestoval kus světa – patří i u nás k hojně vydávaným a čteným americkým autorům. Přestože jeho tvorba obsahuje zřetelné prvky magického realismu i surrealismu, a nadto hororové momenty, neméně typické pro ni jsou vysvětlující psychologické vsuvky nebo celé pasáže (které přitom účinek nejlepších textů nijak výrazně nesnižují); tento postup vedl vyzrálého autora ke zpracování faktografické látky s kriminální zápletkou. Capotemu tedy nelze jednoznačně přiklepnout určitou literární metodu – a pro čtenářský dopad jeho nejlepších textů na tom ani příliš nezáleží.

Zmíněná povídková kniha se v mimořádně pestrých variacích zabývá jednak paranoidními stavy, jednak postavou dítěte – ať už skutečného nebo věčného – se zvláštním nadáním, které rázně zasáhne do života všech kolem sebe. (I sám autor byl ve svých začátcích považován za zázračné dítě americké literatury). Paranoidní epizody se v jednotlivých, navzájem sousedících povídkách vyskytují s proměnlivou silou (a právě tento druh nepředvídatelnosti udržuje čtenáře v napětí). Při jejich částečném přeskupení může vzniknout pomyslná stupnice, také do jisté míry pohyblivá: Opakuje se telefonická replika, samozřejmě anonymní. V neuváženě rozšířeném rodinném kruhu uvnitř maloměsta probíhají groteskní slovní přestřelky, a dojde také na fyzické násilí; jedno i druhé způsobuje neústupná poťouchlost na obou stranách.  Naopak v odcizeném prostředí velkoměsta dochází k postupné ztrátě duše při prodeji vlastních snů. Jinde jako blesk z čistého nebe začne nucené soužití s tyranizující bytůstkou, u níž však není jasné, zda skutečně existuje. Strašidelná báchorka, která v dětství vyvolávala noční můry, se – opět jinde – na prahu dospělosti zhmotní; pochopitelně ne v podobě černokněžníka – lidojeda, ale ve zdánlivě fraškovité figuře prohnané ženštiny, která děsivé povídačky sama ochotně šíří... čímž její zvrácenost bohužel nekončí. Různé podoby snových představ se v celém Capoteho díle řadí k nejvýraznějším leitmotivům. 

Postavy rozličného věku s dětskou imaginací a podivuhodným darem shůry zahrnují chudého malého kluka, jenž trpělivě a metodicky usiluje o peněžní výhru; rovněž nemajetnou holčičku zvanou slečna, která se nejen chová jako mladá aristokratka, ale spřátelí se i s černošskou vrstevnicí, jíž se zastane; nedbale oblečenou adolescentní krásku, jejíž výtvarné dílo (byť možná jediné) prozradí náhodnému kupci nepříjemnou pravdu o něm samém; a také pouličního opilce, bývalého profesionálního klauna, který dokáže zoufalé mladé bytosti vrátit chuť do života – jen co by se v jejím kamrlíku ohřál, protože při její další krizi znovu podlehne svým tuláckým choutkám. Mimoto u svých postav plus mínus třicátníků prozrazuje spisovatel bolestné skutečnosti o sobě: Nestálost, a časem dokonce až nutkavou potřebu zranit právě ty nejlepší lidi, s nimiž se postupně sblížil. (Ne tak úplně mimochodem – tváří v tvář zlomyslným křivdám si málokdo uvědomí, že jde o sklon zároveň i skrytě sebemrskačský). K obojímu přispěl rozpad rodiny, který se odehrál už v jeho raném dětství a po němž budoucího literáta vychovávaly jeho tety. Později ale zapůsobil také například svět filmu, ve kterém se tento nezaměnitelný tvůrce rovněž pohyboval. Další autobiografický prvek – muži přitahovaní k mužům (a zrcadlově ženy přitahované k ženám) je v jeho prózách naznačován převážně – i když ne úplně vždy – s pozoruhodnou čistotou.

Některé z povídkových postav nacházejí své blížence v Capoteho románech. Možným pokračováním desetileté aristokratky ducha – slečny Bobbitové (v případě, že by nezasáhl osud) se bohužel stává Holly Golightlyová ze Snídaně u Tiffanyho (Breakfast at Tiffany's, 1958) –  ctižádostivá a okouzlující, ale opakovaně neúspěšná, uchylující se proto k pochybným existenčním zdrojům. Naopak možnou ranější podobu dospívající jednorázové malířky D. J. lze vidět v Idabele – mimořádně bystré kamarádce chlapeckého hrdiny Joela z Capoteho literárního debutu Jiné hlasy, jiné pokoje (Other Voices, Other Rooms, 1948; mimochodem – tato postava prý byla napsána podle Harper Lee – pozdější autorky jiného klasického románu).

V širším záběru určitě za zmínku stojí postavy z dalších Capoteho knih – typy, k nimž paralely tak snadno dohledat nelze a které se nacházejí na opačných pólech. Ve faktografickém románu Chladnokrevně (In Cold Blood, 1965 v časopise, 1966 knižně) jde o Perryho – toho ze dvou mladých vrahů, který vyrůstal v tísnivějších rodinných poměrech. Při dřívějším pobytu za mřížemi obdivuje klidné analytické myšlení jednoho ze spoluvězňů, které ale bohužel nepřijme za své. A pozdější ojedinělé, ale upřímné projevy pomocné ruky už přicházejí pozdě. Naopak ztělesněním neotřesitelné dobroty srdce zůstává Dolly –  „ta hodná" ze dvou poručnických tet v novele Luční harfa (The Grass Harp, 1951). Naneštěstí až těsně před propuknutím smrtelné nemoci se její vynucovaná submisivita mění i vůči vlastní sestře v laskavou dominanci – jediný skutečně přijatelný druh domácí nadvlády.

Truman Capote patří k nejlepším spisovatelům americké jižanské literatury – a také ke světovým autorům s nápadně širokým žánrovým rozmachem. Svým prozaickým dílem jasně dokazuje, že sny (včetně těch skutečně divokých) k osobnostní výbavě neoddělitelně patří. A také že pokud člověka jímají rozpaky nad sebou samým, měly by se týkat nikoli toho, kým od narození je, ale toho, co se svým chováním k jiným lidem dobrovolně udělal. Upřímnost vůči sobě samému v literárním díle – lhostejno zda prostřednictvím vypravěčské první nebo třetí osoby – se přitom aspoň pro některé čtenáře může stát cennou nápovědou.
_________________________________________________________________
Zdroj obrázku: osobnosti.cz

  

            

0
Vytisknout
1413

Diskuse

Obsah vydání | 1. 10. 2024