O poklrytectví některých stoupenců Václava Havla

3. 10. 2024

Aktivisté byli osloveni mottem konference „co je nám do toho?“ a přišli se zapojit do debaty k lidským právům. Vyslechli výzvy ředitelky Nadace Charty 77 Jolany Voldánové „k  odvaze, vzdoru i solidaritě“ a přišli mluvit o Gaze a o Palestině. Poučeni slovy o životě v pravdě tlumočenými ředitelem knihovny Václava Havla Milanem Babíkem si vzali slovo i tam, kde se mělo mlčet.

A nic neukázalo pokrytectví a cynismus konference lépe, než když byl jeden z nás za odvahu k pravdě vyhozen ochrannou službou za dveře na chodník...

Lze jen těžko přijmout, aby nás o lidských právech poučoval současný ministr zahraničních věcí. Ministr Lipavský mluví o humanismu a lidských právech a jeho ministerstvo zamítne rezoluci k příměří v Gaze i v Libanonu; apeluje na lidská práva, a jeho úřad odmítnete rezoluci EU proti násilí izraelských osadníků v EU; rozkládá o lidských právech, a nechá zablokovat rezoluci OSN žádající ukončení izraelské okupace. Dožaduje se spravedlnosti, a se svým ministerstvem obstruuje hledání spravedlnosti pro Palestince u mezinárodních soudů.

Prohlašujeme, že lidská práva byla vždy disentní. Byla namířena proti moci a násilí, které moc přináší. Aktivisté lidských práv zvedali hlas těch, kteří měli být umlčeni, a žádali práva pro ty, kteří byli postiženi represí a měli být zapomenuti. Po vzoru disentu, který byl svobodomyslný, byl odvážný, vzdorovitý a solidární, jsme přišli žádat práva těch, kteří jsou dnes a tady umlčeni a kteří mají být zapomenuti často těmi, kteří se na konferenci k lidským právům na Pražské křižovatce podíleli.

Přišli jsme, abychom tlumočili hlas milionů Palestinek a Palestinců, kteří žijí pod izraelským apartheidem, jak jej popisují renomované lidskoprávní organizace, jejichž zprávy české ministerstvo zahraničí ignoruje. Hlas milionů Palestinek a Palestinců čelících dlouholetým a soustavným brutálním praktikám izraelské osadnické kolonizace, věznění, mučení, bourání domů, vyhánění ze země… Hlas Palestinců a Palestinek, kteří už mezi námi nejsou, protože byli usmrceni v důsledku válečných zločinů Izraele v Pásmu Gazy či na jiných Izraelem okupovaných palestinských územích.

Proto jsme přišli a proto jsme si hlas vzali.

Protože lidská práva jsou buď univerzální, nebo nejsou vůbec.

V Praze 3. října 2024

Ne naším jménem! – Za spravedlivý mír na Blízkém východě