Studie odhaluje, že skutečný globální dopad úbytku druhů způsobeného lidmi je mnohem větší, než se očekávalo

4. 10. 2024

Zatímco lidé jsou po tisíciletí hnacím motorem globální eroze druhového bohatství, důsledky minulých vymírání pro jiné rozměry biodiverzity jsou málo známé. Výzkum vedený Univerzitou v Birminghamu upozorňuje na závažné důsledky probíhající krize biologické rozmanitosti a na naléhavou potřebu identifikovat ekologické funkce, které se ztrácejí v důsledku vymírání.

Od dobře zdokumentovaného dronta mauricijského až po nedávného pěvce Kauaʻi ʻōʻō, který byl v roce 2023 prohlášen za vyhynulého, mají vědci v současné době důkazy o tom, že od pozdního pleistocénu, kdy se moderní lidé začali šířit po celém světě, vyhynulo v důsledku lidí nejméně 600 ptačích druhů.

S využitím dosud nejkomplexnějšího souboru dat ze všech známých vymírání ptáků během pozdního pleistocénu a holocénu se článek "Globální ztráta funkční a fylogenetické diverzity ptáků v důsledku antropogenního vymírání" dívá za hranice počtu vymírání k širším důsledkům pro planetu.

Hlavní autor Dr. Tom Matthews z univerzity v Birminghamu vysvětlil: "Obrovský počet ptačích druhů, které vyhynuly, je samozřejmě velkou součástí krize vymírání, ale musíme se také zaměřit na to, že každý druh má v životním prostředí práci nebo funkci, a proto hraje opravdu důležitou roli v jeho ekosystému."

"Někteří ptáci hubí škůdce tím, že jedí hmyz, mrchožrouti recyklují mrtvou hmotu, jiní jedí ovoce a roznášejí semena, což umožňuje růst více rostlin a stromů, a někteří, jako kolibříci, jsou velmi důležitými opylovači. Když tyto druhy vymřou, důležitá role, kterou hrají (funkční rozmanitostí), odumírá s nimi."

"Kromě funkční rozmanitosti nese každý druh také určité množství evoluční historie, takže když tento druh vyhyne, je to v podstatě jako useknutí větve stromu života a veškerá související fylogenetická rozmanitost je také ztracena."

Výzkum zjistil, že rozsah antropogenního vymírání ptáků k dnešnímu dni vedl ke ztrátě přibližně 3 miliard let jedinečné evoluční historie a 7 % globální funkční rozmanitosti ptáků – což je výrazně větší množství, než se očekávalo na základě počtu vymírání.

Vzhledem k široké škále důležitých ekologických rolí ptáků bude mít ztráta funkční diverzity ptáků pravděpodobně dalekosáhlé důsledky. Tyto následné otřesy po vyhynutí zahrnují snížené opylování květů, snížené šíření semen, zhroucení kontroly populací hmyzu shora dolů – včetně mnoha škůdců a přenašečů chorob – a také zvýšené propuknutí chorob v důsledku snížené konzumace mršin.

Kromě toho zmenšení globální avifauny zdokumentované ve výzkumu pravděpodobně ovlivní schopnost mnoha rostlinných druhů sledovat současnou a budoucí změnu klimatu.

Dr. Matthews uzavírá: "Tyto výsledky jsou aktuální připomínkou toho, že současná krize vymírání není jen o počtu druhů."

"Identifikací poklesu funkční a fylogenetické rozmanitosti ptáků způsobeného lidskou činností naše zjištění zdůrazňují naléhavou potřebu pochopit a předpovědět dopady minulých antropogenních vymírání na funkci ekosystému, abychom se připravili na rozsah očekávané budoucí ztráty z předpokládaných 1 000 ptačích druhů, u kterých se očekává, že v příštích dvou stoletích zcela vymřou."

"Tyto informace jsou životně důležité pro stanovení účinných cílů pro globální strategie ochrany přírody, stejně jako pro úsilí o obnovu ekosystémů a obnovu divoké přírody."

Zdroj v angličtině: ZDE