Ekonomika: Tentokrát bez chyb?

7. 10. 2024

Ve své knize Tentokrát bez chyb: Jak přetvořit Británii tvrdím, že  se nová labouristická vláda musí vyvarovat opakovaných chyb posledních 45 let, kdy se vlády snažily zmenšit stát a podporovat samoorganizující se trh. Tento cíl je teoreticky i prakticky neuskutečnitelný, což vedlo k řadě katastrof od monetarismu až po v katastrofální státní rozpočet devětačtyřicetidenní konzervativní premiérky Liz Trussové.

Část problému spočívá v tom, že vedení Labouristické strany odsouvá význam idejí a politické filozofie, protože údajně nepředstavují dobrou „konkrétní místní politiku“, nehrají dobře ve fokusních skupinách a otevírají hrozbu útoku za to, že jsou levicové. Bezpečnější je vyhýbat se argumentaci nad idejemi a být manažerskou stranou zaměřenou na realizaci. To je chyba prvního řádu, kterou neudělali premiéři  Clement Attlee, Harold Wilson ani Tony Blair - a už vůbec ne Margaret Thatcherová. Myšlenky jsou krví politiky. Bez filozofie politik vane ve větru a nemá žádnou definici.

Někdejší labouristický premiér Tony Blair mohl být kvintesencí centristy, ale věděl, že jako vůdce labouristů ji musí zasadit do výrazné filozofie, která má levicové kořeny. Prohlásil, že to není socialismus, co trvá, ale jeho etika - společné jednání na podporu lepších výsledků pro každého jednotlivce. Musíme si navzájem krýt záda. Tato etika socialismu však musela být spojena s požadavkem, aby jednotlivci (a firmy) přijali vzájemnou společenskou odpovědnost, aby „práva, která požíváme, odrážela povinnosti, které máme“.  Byla to „třetí cesta“, kterou byl připraven důsledně obhajovat navzdory úderům zprava i zleva. Možná nenaplnil své potenciální sliby - ačkoli zanechal britské veřejné služby v mnohem lepším stavu, než v jakém je našel -, ale předal svým nástupcům životaschopný politický rámec, na němž mohli stavět.

Kombinace etiky socialismu s tvrdým sociálním liberalismem je progresivním zlatem. To první je hnacím motorem pro vytváření silných společenských základů, to druhé je základem pro budování žebříčků příležitostí. K dokončení „společnosti pro všechny“ je třeba, aby se stát zavázal k vysokým veřejným a soukromým investicím, bez nichž není prostředků ani růstu k naplnění této ambice.

Je těžké správně odhadnout záměr vlády, která je filozoficky lehká. Rychle zmrazila infrastrukturní projekty po celé zemi při vší jejich evidentní potřebě, ale zatímnezvládla uchopit četné sociální krize. Jednou z totemických politik neúspěšných desetiletí britské společnosti tak byl prodej obecních domů s agresivními slevami stávajícím obyvatelům bez výslovného požadavku, že každý prodej musí být doprovázen nově postavenou náhradou. Odměňovat současnou generaci nájemníků a zároveň zanedbávat další generace tím, že se za 45 let zmenší fond obecních domů o 4,4 milionu, bylo sociálním vandalismem. To by mělo být zastaveno.

Objevují se však náznaky progresivní filozofie. Projev Keira Starmera na nedávné labouristické konferenci, v němž znovu zdůraznil svůj závazek k hospodářskému růstu a investicím, jakož i ke kulturním požitkům, byl ozvěnou Anthonyho Croslanda, archetypu liberálního sociálního demokrata. Jeho kniha Budoucnost socialismu, dnes již téměř sedmdesátiletá, byla stejně radikální kritikou labouristické politiky znárodňování jako byla kritika od Tonyho Blaira. Jeho vize spočívala v růstu založeném na veřejných investicích, které přinesou nejen blahobyt pro všechny, ale i více „radosti a svobody v soukromém životě“. O několik dní později Starmer prohlásil, že věří v půjčky na veřejné investice.

Otevřenou otázkou je, nakolik případná změna proslulých fiskálních pravidel v nadcházejícím rozpočtu umožní zvýšit veřejné investice na zásadně důležitá 3 % HDP, což bude mít skutečný dopad na růst. Revize důchodového systému na podporu většího objemu britských investic je v plném proudu. Zvýší se zdanění, aby se zmírnil nejhorší tlak na poskytování veřejných služeb. Zákon o zaměstnaneckých právech, který byl přijat tento čtvrtek u příležitosti prvních 100 dnů vlády labouristů a který obsahuje závazky týkající se lepšího vyplácení nemocenské a mateřské a větší ochrany proti nespravedlivému propouštění, představuje rozhodující zlepšení britského pracovního práva.