Evropská zelená dohoda (Green Deal), bez viditelného sociálně-environmentálního rozměru, těžko získá masivní veřejnou podporu

7. 10. 2024 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 8 minut

 (Popsáno na příkladu automobilky VW)

Už dávno není překvapující, jak se civilizační moloch cuká vždycky, když je po něm žádáno snížit spotřebu (čehokoli). Celá složitost cesty za menším globálním oteplováním a méně agresivní klimatickou změnou ale spočívá právě v umění sám (jako vzor) snižovat, a ve svém okolí následně prosazovat snižování spotřeby. Jasné je, že se to týká především vyšších pater společnosti, protože, pokud si tento parnas „přitáhne opasky“ byť třeba jen o čtvrtinu, pozitivní dopady budou významné.

Obecně v životě lidském nejefektivnější zásahy probíhají právě tam, kde je něčeho největší hromada. V mém oboru odpadáře je třeba rozumné zabývat se především těmi druhy odpadů, kterých je moc (např. obsah popelnic na směsný odpad) a méně se věnovat drobnostem (např. zátky od piva). Pokud budeme chtít lépe zkoumat meze možného uskromňování se, života v souladu s přírodou - asketického, zdravého, dlouhověkého... můžeme nahlédnout leckam, třeba i do „kolébky civilizace“ na řeckém ostrově Athos.

Zkusme axiom nezbytného snižování spotřeby čehokoli implementovat příkladmo do činnosti automobilky VW. Ta nyní „ekologizuje výrobu“ - elektromobilizuje. A moc jí to podle dostupných informací v médiích nejde. Hapruje jí podle všeho ekonomika (údajně se chystá i zavírat nějaké provozovny), tím logicky utrpí i subdodavatelé. Vnějšímu pozorovateli se zdá, že funguje tak trochu podle Paretova pravidla 80/20, které například říká, že cca 80% tržeb pochází zpravidla od cca 20% klientů. Neboli automobilka tvoří modely cenou dostupné spíš pro bohatou menšinu a moc nemyslí na většinový „plebs“, což jí ale přesto, tedy doposud, zřejmě přinášelo dostatečný čistý zisk. Co na tom, že obyčejní lidé v Česku, shánějíce alespoň málo zdevastovanou ojetinu, někdy skřípou zuby; jindy proklínají toho, kdo kdysi státní Škodovku nechal připsat německé podnikatelské korporaci.

Co by se ale stalo, kdyby automobilce začal haprovat zatím asi úspěšný zahraniční odbyt, a to někde i včetně montážních závodů (viz třeba Čína); kde patrně také stále existoval zájem zejména oněch cca 20% tamních „bohatých“ a nebylo tedy pro VW nutné se příliš zabývat kupní silou tuzemských „chudých“? Možná, že pak VW zjistí, že ke své udržitelné existenci potřebuje právě i tyto málo movité tuzemské zákazníky. Nebude ale pozdě? Nenajdou si lidé rychleji elektrická miniauta přímo z Číny nebo možná kvůli novým clům EU vyrobené v EU ve spolupráci s Čínou (viz třeba nový polský maluch = původně čínský „Leapmotor T03“ - MALUCH)?

Sociální paradox Green Dealu = výroba zbytečně překilowatovaných elektrických „oblud“ pro bohatší a bohaté s absencí levných elektrických miniaut zejména pro všední den obyčejných lidí. Díky tomu bude onou opomíjenou chudší většinou Green Deal vnímán v téhle oblasti skoro jistě negativně. Metoda „vykoupit“ v zahraničních výrobních závodech VW levnější tuzemskou pracovní sílu, ale auta lidem tamtéž prodávat za německé ceny je druhou linií paradoxu. Nevím jestli dotčené německé firmě už někdo koho bere vážně popsal tenle problém? Aktuální třešinkou na dortu je nový „malý“ elektromobil od Škodovky podle dostupných údajů v ceně od 800 tisíc CZK - ELROG). Výsměch českému motoristickému plebsu nemůže být dokonalejší.

Vnějšímu pozorovateli se zdá, že u VW možná jde dokonce o zachování celého jednoho německého (i evropského) hospodářského sektoru a hromady pracovních míst přímo v něm i v podnicích navazujících. V takové situaci je přece nutné přijmout systémové řešení, které odvrátí katastrofu, i kdyby pár let mělo být jen na na provoz a přiměřené mzdy kmenových zaměstnanců a ostatní peníze se vkládaly zpět do firmy na její sanaci a rozvoj, namísto jejich vyplácení na dividendách; a to fakt není, opět dle dostupných údajů, málo peněz!

Další paradox, který na sociální patologii přímo navazuje, je environmentální. Malá, úsporná, minimalistická auta méně zatěžující prostředí svojí výrobou i provozem evidentně nejsou předmětem zájmu VW. Projekt Škoda Citigo-e (zvažoval jsem, že si jednou nové pořídím, až se velkými sériemi apod. zlevní tohle elektroauto třeba na 250 tis. korun) VW zrušil(?) Nová tahle Škodovka v nabídce Škoda Auto není. Vcelku ideální miniauto s překvapivě dostatečným kufrem. Jediné co mu chybělo, bylo masivní dlouhodobou sériovou výrobou snížit jeho cenu na kupní sílu obyčejných lidí v Česku (lidové auto). Auto s takhle nadčasovou karoserií se může klidně vyrábět 50 let jen s nezbytnými vylepšeními (software, povinné vybavení) a stále se tak (relativně) zlevňovat. Jestli o tom někdo pochybuje, stačí se vrátit k VW Brouk a historii jeho 65 leté výroby (1938 – 2003).

Nejlevnějším „VW“ v Česku je teď benzinová Škoda Fabia (viz https://www.skoda-auto.cz/modely/prehled) za min. 364.900,00 CZK, což je ena cca o 140 tis. vyšší než stál nejlevnější model Fabia v době těsně před covidem. Vím to, protože jsem tenkrát sháněl auto a nakonec koupil novou Dacii Sandero za 175 tisíc. Nevšiml jsem si, že by od té doby lidem narostly platy o podobná procenta jako ceny osobních aut!

Soudím tedy, že dle médií smutný stav ve VW není dán tím, že to a priori nejde; ale tím, že odpovídající úkol = vyvinout úsporný, jednoduchý, lidový (levný) mini-elektromobil nikdo vývojovým inženýrům VW nezadal. Patrně proto, že takové úsilí se bude finančně vracet výrazně pomaleji než při prodeji drahých „oblud“ horním dvaceti procentům, a i proto, že u VW zatím neexistuje gruntovní pochopení nezbytnosti všeobecného snižování spotřeby k vymanění nás všech z možné katastrofické klimatické budoucnosti(?!)

K tomu je dobré dodat, že v našich zeměpisných šířkách je dostatečně úsporný mini-elektromobil i nástrojem, jak se zbavit nezdravé absolutní závislosti na vždy nějak problematických dodavatelích a přepravcích ropy; samozřejmě za předpokladu výroby elektřiny ze zdrojů méně klimaticky agresivních, než je pálení ropných derivátů a za dalšího stejně důležitého předpokladu, že skutečně půjde o auta minimalizovaná a současně vyvinutá tak, aby vydržela co nejdéle. K tomu by mohl pomoci i vhodný stavebnicový systém procházející časem, který by umožnil neopravitelné závady či části morálně přežité řešit rychlou záměnou za stoprocentně pasující modernizované díly. EU nyní velmi prosazuje u mnoha výrobků tzv. povinnost opravitelnosti, takže to by i hezky navazovalo :-)

Otázkou na kterou samozřejmě neznám odpověď je, zda představa EU o zavádění Green Dealu je navázána na uvědomění si nezbytnosti smysluplného a průběžného snižování spotřeby všeho (a vidle do toho hází jen soukromé korporace řekněme i uplatňováním Paretova pravidla „péče zejména o bohaté“) nebo ani zástupci EU nemají odvahu vyzvat plošně k setrvalém rozumnému snižování spotřeby = samozřejmě zejména ve vyšších patrech evropské společnosti(?)

Jako možná nejsložitější politikum občas hodnotíme myšlenku dostatečně humánního přerozdělování prostředků napříč společností. Tady je vidět, že politikum dostatečného, tj. globálně záchovného snižování spotřeby všeho bude možná ještě kontroverznější. Máme ale nějaké lepší řešení?!

Těším se na jakékoli bouření mozků – diskuse je život :-)

0
Vytisknout
3801

Diskuse

Obsah vydání | 10. 10. 2024