Dejte už pokoj s první dámou
8. 10. 2024 / Jan Jirásko
Ne ne, nemám vůbec v úmyslu dotýkat se Evy Pavlové v souvislosti s návrhem zákona o odměnách protějšků hlavy státu. Vlna výsměšných i obranných reakcí ve velkém rozstříkla do médií slovní spojení první dáma. Zdaleka nejsem sám, komu se ta dvě slůvka nezamlouvají. Neznám nikoho, kdo by je běžně používal, jsou to slova odjinud, nasvěcovaná v oslavné vitríně, kolem níž plebejští Češi většinou chodí bez povšimnutí nebo s ironickým úsměvem.
Je zcela pochopitelné, že se začala užívat po listopadovém převratu s nástupem respektovaného a v nemalé části společnosti takřka zbožňovaného prezidentského páru, paní Olga byla neokázalou mravní autoritou a v atmosféře všeobecného nadšení nebylo dosud nepříliš používané označení nijak nápadné. To se ovšem začalo měnit se stále kritičtějším pohledem občanů na politickou reprezentaci v následných dekádách. Vykřičníky a otazníky začaly ve vědomí médii válcovaných voličů naskakovat u první dámy paní Livie, ještě mnohem výrazněji u paní Ivany, trend pokračuje i dnes. Charlotta Masaryková ani Hana Benešová žádné zvláštní přídomky nepotřebovaly, nesly označení choť (dnes bohužel už výraz silně knižní) či manželka prezidenta. Stačilo samotné jméno, bylo dostatečně úctyhodné. (O ženách následujících prezidentů mluvit netřeba, z různých důvodů zůstávaly ve stínu či stranou.)
První dáma je především americkou záležitostí, ve Spojených státech má přirozený, samozřejmý zvuk. U nás i po třiceti letech působí jako povrchní výpůjčka, navíc tvrdošíjně užívaná bez opory v právním ukotvení. Ta věčná snobská snaha po blízkosti se „světovostí“ – nemáme královnu, tak alespoň první dámu! Bohužel, líbivost sousloví mu patrně zajistí dlouhý věk, ledaže by se manželky prezidentů od něj samy distancovaly, což lze těžko předpokládat. Pak už záleží na vkusu uživatelů jazyka.
Paní Pavlová stojí mimo tato slovní šermování. No a ty eventuelně přiklepnuté peníze po všem tom společenském humbuku dá na charitu. Nebo ne?
Diskuse