Channel 4 News: Den hrůzy, který se proměnil v rok zabíjení
8. 10. 2024
čas čtení
28 minut
Moderátor Matt Frei z Jeruzaléma, Channel 4 News, pondělí 7. října 2024, 19 hodin: Den hrůzy a smutku, který se změnil v rok války a ničení a hrozí, že
svět zachvátí rozsáhlejší konflikt. Dobrý večer z Jeruzaléma. Před rokem
se zde stalo něco nemyslitelného. Pogrom v 21. století, ve státě, který
byl zřízen právě proto, aby se to už nikdy neopakovalo. Pro většinu
světa však zdejší tragédii brzy zastínila izraelská reakce v Gaze.
Říkali, že vedou válku proti Hamásu, ale způsobují jí nesmírné utrpení
civilního obyvatelstva.
Prezident Biden dnes řekl, že 7. říjen byl pro
Palestince také temným dnem, ale je obviňován, že neudělal dost pro to,
aby Izrael, zemi, kterou Amerika vyzbrojuje a podporuje, zkrotil, a že
neomezil premiéra Netanjahua, aby válku rozšířil na Libanon a možná i na
Írán. Dnešní den není jen o smutku a vzpomínkách, ale také o
vzpomínkách, bolesti a hněvu, také o ohni a terénu války, která ještě
zdaleka neskončila.
Krishnan Guru-Murthy z Bejrútu: Dobrý večer z Bejrútu, kde právě před osmi minutami vybuchl nejnovější letecký úder. Zdá se, že celá tato země je pod palbou, Izrael rozšiřuje svou poslední válku v Libanonu, která začala tím, že Hizballáh jednal solidárně s Hamásem po útoku ze 7. října, a vedla k masivnímu bombardování a invazi. Více než 2 000 mrtvých a každý pátý z celé populace, kterou válka vyhnala z domovů. Budem se dnes ptát britského ministra zahraničí, jak může zároveň vyzývat k příměří a přitom podporovat právo Izraele na sebeobranu.
Matt Frei, Jeruzalém: Náš tým navštívil syrské hranice a údolí Bekaa, kde nálety rovněž vyděsily obyvatelstvo.
Minuta ticha se mísila s leteckými sirénami, když se tisíce Izraelců shromáždily na obřadech a vzpomínkových akcích připomínajících rok od nejkrvavějšího jednotlivého dne pro židovský národ od holocaustu. Den hrůzy, který v průběhu uplynulého roku přivedl celý tento region na pokraj totální války. Útok začal počátkem loňského 7. října, kdy tisíce bojovníků Hamásu přešly přes hraniční plot z Gazy a zaútočily na civilisty, vedl k vleklé válce v Gaze a od té doby izraelské nálety zabily více než 40 000 Palestinců. Napětí a zabíjení se zvýšilo také na okupovaném Západním břehu Jordánu a na severu Izraele, neustálá výměna palby s militantní skupinou Hizballáh v posledních týdnech přerostla v konflikt na celém území Libanonu, stejně tak bojují i skupiny v celém širším regionu, včetně milicí v Sýrii a Húsíů v Jemenu. Všechny jsou podporovány Íránem, který sám vstoupil přímo na bojiště druhou vlnou raketových útoků na Izrael teprve minulý týden a nyní se připravuje na možné izraelské údery uvnitř svého území.
Takto začal den v Jeruzalémě. Byl to rok sirén, tato dnes v 6:29 prořízla siréna křehké svítání jako dýka označujíc okamžik prvního útoku přesně před rokem. Noc však nikdy neskončila, stejně jako sirény pro Izrael a celý region. Jestli něco, tak je to stále temnější. Rodiny rukojmích jsou syrovým svědomím Izraele. Zde pochodují na obklíčený dům obléhaného premiéra. Ve své bolestné prostotě je to téměř biblické. Přiveďte naše lidi zpět a pak tato dojemná připomínka, že uplynul rok, Tento mladý muž, unesený přesně před rokem Hamásem. A samozřejmě mu teď už není devatenáct. Je mu dvacet let. Představují zranitelnost národa. který si myslel, že je neporazitelný. Jednání izraelské vlády v posledním roce spočívá v tom, aby sobě i světu dokázala, že Izrael se opět dokáže bránit, ať už to stojí lidské oběti, zejména Palestince a že je lepší, aby se jich lidi báli, než být milován. I tento člověk s tím souhlasí a jeho dcera Leary je stále rukojmím Hamásu:
"V této době žádný mír nenastane. Nyní je třeba jednat, získat propuštění rukojmích a vidět nepřítele. Sledujte Írán. Co od nás chce Hizballáh? Zeptejte se Hizballáhu, proč útočí."
"Ne, ne. Dokud s nimi nedořešíme situaci."
Před rokem Hamás vysílal svůj útok v přímém přenosu. Byl to nejtemnější den pro židovský stát od holocaustu. Vrátily se při něm všechny obavy, které měla existence Izraele zažehnat. Přinesl pomstu Hamásu v Gaze a nyní i Hizballáhu v Libanonu, přičemž desítky tisíc civilistů se ocitly ve válečném pekle. Čím více Izrael útočil, tím více se dostával do izolace na světové scéně. Dnes však premiér Netanjahu opět prohlásil, že bojuje za naše hodnoty.
„Od onoho černého dne bojujeme, je to válka naší existence, válka vzkříšení. Takto bych chtěl oficiálně nazvat tuto válku. Válku ukončíme, až splníme všechny cíle, které jsme si stanovili.“
V noci došlo v Bejrútu k dalšímu obrovskému výbuchu. Ohnivé koule připomínající nejtemnější dny libanonské občanské války. Ale izraelský totální útok na Hizballáh, sofistikovaný a brutální, je zde populární. Premiérovi Netanjahuovi to poskytlo politickou záchranu. Ale za jakou cenu pro celý region?
No, za rok od 7. října, kdy došlo k útokům, se Gaza změnila k nepoznání. Obrovský rozsah zkázy způsobené neúnavnými leteckými údery a pouličními bitvami mezi izraelskými silami a bojovníky Hamásu je vidět z vesmíru. Na základě satelitních snímků a svědectví z terénu se Harry Fawcett vydal po stopách. Co se za posledních 12 měsíců stalo s Gazou a jejími obyvateli?
„Bojím se o své děti, kdyby onemocněly, vidíte, že leží na zemi. Moje starší děti spaly v postelích. Byly očkované. Byly čisté. Tady nemáme nic.“
Rozsah izraelské letecké kampaně se nepodobal ničemu, co obyvatelé Gazy zažili v předchozích válkách. Důkazem byl brzký úder na tunely, které Izrael označil za tunely Hamásu v Džabalíji. 200 lidí zahynulo, když byly jejich obytné bloky srovnány se zemí. Toto mapování, které nám poskytli výzkumníci z forenzní architektury, ukazuje Gazu ponořenou do zkázy měsíc po měsíci. Podle OSN jsou nyní dvě třetiny budov poškozeny nebo zničeny.
Stejně tak neúprosné je i zabíjení, které zatím přineslo téměř 42 000 mrtvých, uvádí ministerstvo zdravotnictví řízené Hamásem. Obává se, že další tisíce mohou ležet neobjeveny, nezaznamenány, pod troskami Gazy.
Izrael tvrdí, že 17 000 mrtvých jsou podle něj teroristé. Podle ministerstva zdravotnictví Izrael zabil stejný počet dětí. Válka způsobila vysídlení na úrovni obyvatelstva 1,9 milionu z 2,1 milionu obyvatel Gazy, kteří byli nuceni opustit své domovy. Většina z nich se dostala do koloběhu opakovaných útěků, k nimž je dohnaly izraelské příkazy k evakuaci nebo samotné bomby a kulky.
Chlapec: „Viděli jsme mnoho mrtvých lidí, měli rozpáraná břicha. Nevíme, kde jsou naši rodiče. Teď.“
Tato mapa forenzní architektury ukazuje žlutě rostoucí strukturu evakuačních zón v průběhu roku. Hranice modré, tzv. humanitární zóny, se na konci srpna rovněž posouvají a zabírají pouhých 11 % území Gazy. Pro existenci vysídlenců, kterým dominuje hledání potravin a vyhýbání se nemocem, OSN uvádí, že 96 % obyvatel Gazy hrozí krizová úroveň nedostatku potravin.
Na začátku Izrael prohlásil, že jeho cílem je zničit Hamás jako vojenskou a politickou sílu. Tvrdí, že zabil vojenského vůdce skupiny, desítky velitelů a porazil její poslední funkční brigádu. Ale právě tento víkend civilisté opět prchali z Džabalíje, kde podle Izraele opět bojuje s obnoveným Hamásem.
Další oficiální válečný cíl Izraele, návrat zbývajících rukojmích, zůstává nesplněn. Krátký příliv optimismu kolem listopadového příměří a propuštění rukojmích je na světě. Stejně tak obrazy toho, čím byla Gaza před 7. říjnem, ve srovnání s tím, čím se stala. A ještě hlouběji devastace statisíců individuálních životů.
Tento víkend jsme se s čtyřikrát vysídlenou Lenou setkali znovu. Ona a její rodina, která nyní žije ve stanu v Deir al Balah, její malá dcera Rama trpí podvýživou.
„Náš život byl v pořádku, naše děti se chystaly do školky. Manžel se chystal do práce a najednou se život zastavil. Kdybych věděla, že se to všechno stane, zůstala bych ve svém domě a zemřela tam,“ říká.
Když jsme se s Lenou setkali poprvé, říkala, že její nadějí je vidět své děti vyrůstat před očima daleko od války. Naděje, která se dnes zdá být ještě vzdálenější než před rokem.
Krishnan Guru-Murthy, Bejrút: No, tady v Bejrútu byl další den bombardování, Izrael prohlásil, že provádí cílené údery na jižní předměstí, kde byl zabit vůdce Hizballáhu a jeho nejvyšší představitelé. Další útok byl proveden poblíž jediného libanonského mezinárodního letiště. Je zde náš zahraniční zpravodaj Secunder Kermani.
Secunder Kermani: No, Krishnane, viděli a slyšeli jsme některé z těch dalších úderů v Bejrútu na jižním předměstí, jak jste říkal, ale mezi nejsmrtelnější incidenty za posledních 24 hodin patří jeden mnohem blíže k hranicím, při kterém bylo údajně zabito 10 libanonských hasičů při izraelském úderu na obecní budovu. Mezitím izraelská armáda potvrdila smrt dalších dvou svých vojáků v boji, vydala také další evakuační oznámení pro další města a vesnice a varovala lidi v Libanonu, aby se nepřibližovali k pobřeží, aby nevstupovali do moře na jihu země.
Po roce trvání tohoto konfliktu se zdá, že se jen rozšiřuje. Jako děsivý a smrtící ohňostroj. Po izraelském úderu se noční oblohou nad Bejrútem rozezněly sekundární výbuchy. Izrael tvrdí, že zasáhl muniční sklady Hizballáhu na jihu města. Za denního světla míříme z Bejrútu na severovýchod. V doprovodu členů Hizballáhu projíždíme údolím Bekaa, rodištěm této skupiny. To je stále jednou z jejich bašt a stalo se terčem stovek izraelských úderů. Na dohled jednoho z nich potkáváme příbuzné Aliho Jafara, starší oběti.
„Zasáhli dům, čerpací stanici. Je vidět, jaké škody úder způsobil. Tamhle bylo místo, kde se opravují auta. Holičství. Nic jiného tu nebylo. Natočte si to a uvidíte sami.“
Izrael obviňuje Hizballáh, že se v této čtvrti, kde převažují šíitští muslimové, skrývá mezi obyvatelstvem. Podpora Hizballáhu, politické straně i ozbrojené skupině je vysoká, ale místní obyvatelé trvají na tom, že zde nebyl žádný vojenský cíl.
„Všichni vědí, že v těchto šíitských čtvrtích podporujeme Hizballáh, ale žádné skutečné zbraně ani bojovníci tam nejsou. Všichni máme běžnou práci, šíité podporují Hizballáh, stejně jako křesťané nebo sunnité, mají své vlastní skupiny.“
„No, jak Bůh napsal, tak se stane. My svou zemi neopustíme.“
„Izrael nás chce obsadit, ale o tom by se jim nemělo ani zdát. Jsme pevní jako baalbecké sloupy.“
„Pokud chce Izrael mír, chceme mír i my. Pokud chtějí válku. My chceme válku.“
Ale dále na východě na hranici se Sýrií dochází k masovému exodu. Děti se potácejí, rodiny svírají vše, co mohou nést. Z Libanonu do Sýrie jich uteklo už asi 400 000. Mnozí z nich jsou syrští uprchlíci, kteří utekli před brutálním režimem a krvavou válkou, ale nyní se neochotně vracejí domů. Sada nese pytel se zimním oblečením svých dětí.
Všechno ostatní museli nechat za sebou.
Pro návrat do Sýrie jsme se rozhodli ze strachu, že kvůli tryskáčům nebudeme moci spát. Pořád tu bombardovali. Bylo to děsivé. Naše děti z toho mají trauma. Pořád se ptaly maminky. Zasáhly nás už tryskáče?
Míří za hranice, mladé oběti prohlubující se krize.
No, Krishnane, myslím, že když se vrátíme k Libanonu, zejména po většinu minulého roku se zdejší události, konflikt mezi Izraelem a Hizballáhem, zdály být ve srovnání s událostmi v Gaze opravdu něčím vedlejším. A taky že to tak je. Stále to denně zdůrazňujeme. V Gaze je zabíjeno více Palestinců než lidí zde, ale nyní je konflikt v Libanonu zcela jistě v centru pozornosti. Izraelská armáda trvá na tom, že boje zde nebudou nekonečné. Ale když se podíváte na to, co se děje v Gaze, zdá se, že tam už válka bude navždy. A panují reálné obavy, že něco podobného by se nyní mohlo rozvinout i uv Libanonu.
Ministr zahraničí David Lammy se k nám nyní připojuje z Westminsteru. Děkujeme, že se k nám připojil.
Pane ministře: V Gaze, v Libanonu je válka a Izrael plánuje útok na Írán. Vyzýváte k příměří a zdá se, že vás nikdo neposlouchá.
Britský ministr zahraničí David Lammy: No, podívejte se, celé mezinárodní společenství volá po příměří a tady ve Spojeném království jsme po příměří volali už v opozici a já jsem nastoupil do úřadu a tuto výzvu jsem zopakoval v souvislosti s izraelskými akcemi v Gaze a samozřejmě i nyní v souvislosti s Libanonem, protože věříme, že politické urovnání, to je, aby se Hizballáh přesunul zpět za řeku Litani a splnil závazky a rezoluci 1701, to je lepší než válka a konflikt, a tak samozřejmě budu tento týden opět v regionu a budu naléhat na zdrženlivost a na lidi, aby ustoupili z okraje propasti. Nepotřebujeme regionální válku. Ta by byla katastrofální, myslím, pro Izraelce, pro Blízký východ i pro širší světové společenství a způsobila by obrovskou zátěž pro všechny naše ekonomiky.
Reportér: Není ale problém v tom, že si spousta lidí myslí, že váš postoj a postoj Američanů, který je, který je docela podobný, jsou zmatené signály í, protože na jedné straně vyzýváte k příměří a na druhé straně říkáte, že podporujeme právo Izraele na sebeobranu, a oni to berou jako zelenou pro pokračování v útocích.
David Lammy: Podívejte se, celé světové společenství si přeje příměří a my v OSN jsme se před několika dny spojili a vyzvali k příměří. 21 denní pauzu, kterou Izrael nepřijal, a mezinárodní společenství samozřejmě uznává, že Írán, zejména s raketami, které na Izrael odpálil by způsobil širší eskalaci a regionální válku. Proto britská letadla podpořila Izrael v naší snaze zabránit dopadu těch raket na Tel Aviv už v dubnu. To je důvod, proč jsme měli letadla nad obzorem znovu, jen před několika dny, a to je důvod, proč Írán podporující své proxies, podporující Hizballáh, podporující Hamás, podporující Húsíje zůstává hrozbou nejen pro region, ale pro širší globální bezpečnost. Takže je nám naprosto jasné, že samozřejmě podporujeme Izrael, pokud jde o jeho právo na sebeobranu. Vždy nám bylo jasné, že to musí být v rámci mezinárodního humanitárního práva, a proto jsem s lítostí musel před několika týdny učinit rozhodnutí pozastavit dodávky zbraní, které by mohly být použity v Gaze. Protože náš režim udělování vývozních licencí patří mezi velmi přísné na světě a toto hodnocení bylo překročeno, pokud jde o jasné riziko.
Reportér: Premiér však vyloučil, že by se šlo dál, jak po tom volá prezident Macron. Chci říci, že Izrael je nyní také obviňován z porušení mezinárodního humanitárního práva ve válce v Libanonu, stejně jako z četných obvinění v Gaze. Proč jim vůbec něco posíláte?
David Lammy: Podívejte, já odmítám návrh, že bychom měli mít úplné zbrojní embargo vůči Izraeli, a důvod, proč to odmítám, je ten, že kdyby ty rakety dopadly na Tel Aviv a došlo k obrovským ztrátám na životech civilistů, tak jako noc následuje den obávám se, že bychom se ocitli v regionální válce, a myslím si, že musíme počítat s tyranií, kterou je Írán. Nemůžeme na jedné straně vést tažení proti tyranii, kterou Íránci sesílají na vlastní lidi, o regionu nemluvě. A na druhé straně říkat, že bychom měli nechat Izrael bezbranný. Nemyslím si, že bychom měli nechat Izrael bezbranný před lidmi z Hizballáhu, ale pokud jde o funkci britského ministra zahraničí, naše země nikdy nesmí porušovat mezinárodní humanitární právo. Náš režim udělování vývozních licencí, který zavedla minulá vláda, musí splnit svůj závazek, a tak jsem s lítostí učinil toto rozhodnutí ve vztahu ke Gaze, protože je to správné na základě našeho práva.
Reportér: Ale má právo na sebeobranu jen Izrael, nebo všichni v tomto regionu? Vždyť Izrael se v nejbližších dnech chystá udeřit na Írán. Má Írán právo na sebeobranu?
Reportér: Má však Írán právo na sebeobranu?
David Lammy: V Libanonu, předtím v pozemní válce, která trvá už léta, to vedlo k mnoha ztrátám na životech. Pokud jak v Libanonu, tak v Izraeli, a to, co nechceme vidět, je, že se Libanon překlopí do něčeho blízkého Sýrii, která je útočištěm teroristických skupin. Takže ze všech těchto důvodů nadále tvrdíme, že je zapotřebí diplomatické řešení. Tento týden budu opět v regionu. Naléhavě žádám o stejnou spolupráci s partnery z G7, minulý týden jste viděli prohlášení G7, že je to pouze diplomacie, která nás z toho dostane. Budu pokračovat ve spolupráci s partnery den za dnem, dokud tuto krizi neukončíme. Diplomacie selhává, dokud nezačne mít úspěch. Jakkoli je to frustrující.
Reportér: Vzhledem k tomu, co jste řekl o Íránu, proč Británie nezakáže Revoluční gardy?
David Lammy: No, při vstupu do vlády se díváme na státní hrozby. Proskripci samozřejmě nekomentujeme, ale mohu říci, že se na to díváme velmi rozhodně a když o tom mluvíme státem sponzorovaná organizace, na rozdíl od organizace teroristických buněk, řešíme, jak se s ní nejlépe vypořádat a je také správné říci, že Írán je v tom subjektem.
Reportér: Chci říct, že když se zamyslíte nad posledním rokem a masovým zabíjením, ke kterému došlo, a teď na tolika frontách, víte, že ve velmi krátkém časovém období tady v Libanonu zemřelo dalších 2000 lidí. Víte, je to, 7. říjen, jeden z těch okamžiků v dějinách, jako bylo 11. září, který možná bude definovat příští desetiletí.
David Lammy: No, právě v tento den chovám v srdci ty rukojmí a jejich blízké a rodiny. Zvláště myslím na Emily Damariovou, britskou rukojmí, a její matku a její rodinu. A ano, myslím si, že tento rok byl pro světové společenství mimořádně náročný. S válkou nejen v Evropě, ale i s válkou na Blízkém východě jsme se ocitli na pokraji propasti, a proto naléháme na tamní společenství, aby ustoupila od regionální eskalace. Tento rok byl nejhorší a byl to bezútěšný rok, kdy v regionu přišlo o život více než 45 000 lidí, z toho mnoho žen. A dětí. Musíme však udělat vše, co je v našich silách, abychom vyzvali k míru, abychom vyzvali diplomacii k další spolupráci. A pokračovat v naléhání na obě strany tohoto konfliktu, neříkat, že existuje morální rovnost, protože ta nemůže existovat mezi teroristickou skupinou a zvolenou vládou, ale naléhat na obě strany, aby našly potřebných 10 % k tomu, aby se dohoda o rukojmích dostala přes čáru, aby se dosáhlo příměří. V tom se nyní nacházíme a potřebujeme tyto partnery pro mír.
Pane ministře zahraničí Davide Lammy, děkuji vám, že jste se k nám dnes večer připojil.
V dnešním prohlášení prezident Biden uvedl, že od útoků ze 7. října bylo zabito příliš mnoho civilistů, a dodal, že Izraelci i Palestinci si zaslouží žít v bezpečí, důstojnosti a míru. Pojďme se dozvědět nejnovější informace od naší washingtonské zpravodajky Siobhan Kennedyové, která je v Pensylvánii. Siobhan.
Reportérka: V rozhodujícím státě Pensylvánie zbývá do voleb zhruba měsíc. Dalo by se očekávat, že se tu bude potulovat jeden ze dvou kandidátů, ale ani Donald Trump, ani Kamala Harrisová nemají na dnešek naplánované žádné akce, obě v rámci připomínek výročí 7. října. Vystoupil však prezident Biden. Uspořádal malou vzpomínkovou bohoslužbu uvnitř Bílého domu spolu se svou manželkou, první dámou Jill Bidenovou, a rabínem, který vedl modlitbu.
Poté Joe Biden zapálil svíčku a všichni tři uctili minutou ticha památku těch, kteří toho dne přišli o život. Prezident nepronesl projev, ale předtím ve svém prohlášení zopakoval, že podporuje právo Izraele na obranu. A také to označil za temný den pro Palestince a řekl, že nepřestane pracovat na příměří, samotný fakt, že se mu nepodařilo dosáhnout příměří, však podle mého názoru vypovídá o skutečném nedostatku vlivu, který má Joe Biden na prezidenta Netanjahua, a to nejen v Gaze, ale nyní také v Libanonu. Co se týče viceprezidentky, bylo nám řečeno, že má dnes odpoledne zasadit granátové jablko. A uspořádá vlastní bohoslužbu na pozemku svého domu ve Washingtonu. Dříve ve svém vlastním prohlášení uvedla, že nikdy nezapomene na hrůzu 7. října, ale také řekla: Jsem zdrcena rozsahem smrti a ničení v Gaze za poslední rok. ¨
Nakolik bude tato smrt a zkáza v listopadu ležet na srdci voličům, zatím není jasné. Její soupeř Donald Trump bude jistě chtít tuto válku v příštích týdnech využít proti ní, sám Donald Trump bude nyní pořádat vlastní vzpomínkovou bohoslužbu po boku členů židovské komunity na Floridě. Později večer, tolik vzpomínkových bohoslužeb k výročí 7. října tady v Americe. Dnes žádná kampaň. Ale buďte si jisti, že zítra se kampaň opět pořádně rozjede.
Krishnan Guru-Murthy: Jordánský ministr zahraničí Ajmán Safádí dnes navštívil Bejrút a mně se ho podařilo zastihnout na slovíčko už dříve.
Krishnan Guru-Murthy: Jaký je váš mírový návrh Izraeli a sestřelí Jordánsko rakety, pokud Izrael v příštích dnech vystřelí na Írán?
Jordánský ministr zahraničí: Za prvé, my jsme to řekli velmi jasně, jednoznačně, Jeho Veličenstvo to řeklo. My a vláda jsme to řekli, že Jordánsko nebude pro nikoho bojištěm a nedovolíme, aby někdo narušoval naši suverenitu a ohrožoval bezpečnost našich občanů. To je naší prioritou a budeme i nadále dělat vše, co je v našich silách, abychom to zajistili, a tento vzkaz jednoznačně předáváme jak Íránu, tak Izraeli. Že Jordánsko nebude bojištěm v akčním a reakčním zapojení.
Krishnan Guru-Murthy: Takže budete sestřelovat rakety.
1907
Diskuse