10. 10. 2024
Trvalá bezpečnost Izraele a celého regionu vyžaduje spravedlivý mír s Palestinci, který USA nejsou ochotny zprostředkovat.
Írán 1. října zahájil masivní letecký útok na Izrael v odvetě za atentáty na vysoké představitele Hizballáhu a Hamásu a některé íránské důstojníky v Bejrútu a Teheránu.
V očekávání útoku a na pomoc při obraně svého spojence Izraele Spojené státy rozšířily svou již tak významnou vojenskou přítomnost na Blízkém východě. Jejich torpédoborce pomohly zachytit 180 střel, které Írán vypálil na vojenské základny v Izraeli. Takové vojenské akce se staly pro USA - které v posledních desetiletích opakovaně zasahovaly v regionu, aby přímo či nepřímo chránily Izrael - rutinou, píše na webu Al Džazíry Rami Khouri.
Vojenské intervence USA však měly opačný než zamýšlený účinek: Zranitelnost Izraele a jeho závislost na stále větším nasazení americké vojenské síly se kvůli nim zvýšila. Toto dědictví také učinilo z Izraele nejnebezpečnější místo na světě pro Židy.
Je tomu tak proto, že americko-izraelská fixace na vojenskou sílu zabránila jakémukoli úsilí o řešení hlavních příčin napětí v regionu - především palestinsko-sionistického konfliktu. To také vedlo ke vzniku nových silných vojenských aktérů a lidových odbojových skupin na celém Blízkém východě. Hizballáh, Hamás, Ansar Alláh (Húsíové) a další nyní běžně útočí na americké i izraelské cíle.
Síla osy, která v současnosti čelí Izraeli, nevyplývá pouze z jejích zbraní, ale také z jejího těsného sepětí s arabským veřejným míněním. Je ochotna a schopna vojensky vzdorovat izraelské okupaci a podmanění Arabů, což žádný arabský stát od roku 1973 neudělal. To vše odráží desetiletí americko-izraelských agresí a válek a neschopnost arabských vlád chránit svou suverenitu.
Masivní vojenská podpora Izraele ze strany Washingtonu udržuje koloběh násilí a je také v rozporu s jeho nabádáním k deeskalaci a snaze o příměří v Gaze a Libanonu. Málokdo na Blízkém východě vážně věří slovům Washingtonu, protože jeho činy důsledněji prozrazují, že - až na velmi málo výjimek - válka, sankce, hrozby a budování vojenské síly od druhé světové války jsou jeho preferovaným nástrojem v boji se skutečnými či domnělými nepřáteli v regionu.
Regionální válka se neustále rozvíjí a Spojené státy se do ní nenechaly zatáhnout Izraelem, ale naopak se do ní dobrovolně zapojily. Je to proto, že USA milují válku a rády válčí za Izrael. Důvodů je hned několik.
Washington má zálibu ve válčení, protože američtí politici chápou, že to podporuje americkou ekonomiku. Rozpočet USA na obranu, který nyní činí téměř 850 miliard dolarů, se každoročně zvyšuje o 2-3%. Válka pohání výdaje na obranu, investice, pracovní místa a zisky stovek velkých i malých firem po celé zemi, z nichž většina každé dva roky štědře přispívá na kampaně zvolených úředníků.
Washington dosud utratil 1,8 až 4 miliardy dolarů za bombardování Húsijů v Jemenu, aniž by zastavil jeho útoky na lodě v Rudém moři, zahájené v reakci na izraelskou genocidu v Gaze. Společná operace Izraele, USA, Velké Británie a Francie na zachycení bezpilotních letounů a raket, které Írán v dubnu odpálil na Izrael, stála odhadem 1,1 miliardy dolarů. Stejně nákladná byla pravděpodobně i vojenská reakce z 1. října. Některé arabské země rovněž pomáhaly zneškodnit íránské rakety, protože Izrael se sám již nemůže bránit.
Washington utrácí tyto velké částky dobrovolně, aby posílil své postavení ve světě a také aby nadále živil svůj expanzivní vojensko-průmyslový komplex prostřednictvím lukrativních zakázek pro domácí použití a vývoz do zahraničí.
Téměř čtyřmiliardová roční pomoc USA Izraeli také většinou pokrývá válečné systémy zakoupené od amerických firem, takže představuje významnou roční finanční injekci do amerického vojensko-průmyslového komplexu.
Kromě toho, že USA živí a chlubí se svými válečnými stroji, jdou rády do války za Izrael i z jiných důvodů.
Úzké politické a vojenské vazby Izraele na USA jsou částečně pozůstatkem studené války, kdy byl Izrael považován za klíčového spojence hájícího zájmy USA v regionu ovládaném nepřátelskými zeměmi spojenými se Sovětským svazem. Po skončení studené války Washington nadále považuje Tel Aviv za strategického spojence, který pomáhá udržet dominanci USA na Blízkém východě.
Politiku USA formuje mnoho sil, včetně izraelské propagandy, lobbistických skupin, mesiánských křesťanů, proizraelských mainstreamových médií a dalších - které rovněž usnadňují vojenské akce na obranu Izraele.
Prezident Joe Biden vyniká mezi nedávnými americkými prezidenty jako jeden z nejvíce fanatických stoupenců Izraele, a to ze dvou důvodů: protože z tohoto postoje politicky těží a protože jeho formativní léta v americké politice se shodovala s vrcholem izraelské propagandy a národních úspěchů v 60. a 70. letech. Tehdy byl Izrael stále vnímán jako zázrak, který se vynořil z hrůz holocaustu v Evropě. A tento názor americký prezident, který se hrdě označuje za sionistu, zastává dodnes.
Tuto dynamiku odráží i americký Kongres. Zajistil Izraeli stálý přísun štědré pomoci a zvláštních ekonomických a technologických privilegií a právní závazek (PDF), že Izrael zůstane mocnější než všichni jeho nepřátelé.
Hlavní roli v udržování americké veřejnosti v nevědomosti o palestinské realitě a v podpoře Izraele a americké štědrosti vůči němu hrají americká mainstreamová média. Ospravedlňovala americká vojenská dobrodružství v zahraničí a systematicky zkreslovala své zpravodajství tak, aby vyhovovalo izraelským postojům v konfliktech s Palestinci, Libanonem, Íránem a na Blízkém východě obecně.
Tato poslední konfrontace pravděpodobně nebude poslední. S rozhořívajícím se regionálním konfliktem nás budou americké armády i nadále pravidelně navštěvovat a destabilizovat region i svět. Toto dědictví amerického militarismu v uplynulém čtvrtstoletí dalo vzniknout přibližně 60 vojenským základnám a dalším vojenským zařízením po celém Blízkém východě.
Tento trend bude pokračovat, dokud se moudřejší vůdci mimo USA nepokusí vyřešit palestinsko-izraelský a americko-íránský konflikt jednáním zakotveným v zásadě, že Izrael, Palestina, Írán a všechny ostatní zainteresované strany musí mít stejná práva na státnost, suverenitu a bezpečnost. USA a Izrael v tomto smyslu pronášejí vágní slova, ale jednají způsobem, který brání vážnému mírovému jednání a podporuje věčné vojenské konflikty.
Převážná většina arabské veřejnosti je pevně přesvědčena, že Palestinci musí mít svůj suverénní stát jako součást procesu, jehož cílem je dosažení arabsko-izraelského míru v regionu. Tento názor se pomalu šíří i mezi americkou veřejností, což možná připravuje půdu pro změnu politiky Washingtonu.
Investice do skutečného mírového úsilí by totiž byla jednodušší, spravedlivější, méně nákladná a mnohem méně destruktivní než udržování současné koloniální situace, kterou pravidelně podporují aktivity amerických vojáků. To je nejlepší a pravděpodobně jediný způsob, jak zajistit bezpečnost Izraele.
Celý text v anglickém originále ZDE
Diskuse