Válka a appeasement: Proč se dohoda s Putinem vymstí

4. 12. 2024

Otázka zní: V čí prospěch to skončí?

Mou hlavní obavou je, že se to vše děje v době, kdy jsou vojenské vyhlídky pro Ukrajinu chmurné. Jak dlouho může Ukrajina vojensky pokračovat, není jisté a Kyjev možná nebude schopen odolat požadavku na Trumpovu dohodu. Tato nejistota je o to horší, že nikdo neví, co Trump skutečně udělá.

Trump žalostně podceňuje Putinovo odhodlání vyhrát svou válku za každou cenu. A Putin nedovolí, aby mírové rozhovory stály v cestě eliminaci Ukrajiny jako národního státu. Nadále tvrdí, že žádná taková země jako Ukrajina neexistuje. Také dává brutálně najevo, že Ukrajině nikdy nemůže být dovoleno stát se členem NATO.

Minulý měsíc, v reakci na to, že Spojené státy umožnily Ukrajině použít rakety delšího doletu (jako je armádní taktický raketový systém s doletem 300 km) k úderu hlouběji do Ruska, Putin slíbil "vhodnou a hmatatelnou reakci". Není to však poprvé, co Putin v podstatě slíbil jadernou odpověď.

Jak poznamenal bývalý generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, pokud chce Putin eskalovat s použitím zbraní hromadného ničení, může si vytvořit všechny výmluvy, které potřebuje, ale "až dosud jsme ho usvědčovali z blafování". A Pentagon právě oznámil, že neexistují žádné zvýšené známky vyššího stupně ruské jaderné pohotovosti.

Na tuto eventualitu však existují různé názory. Kim Darroch, bývalý britský poradce pro národní bezpečnost, varoval, že umožnění, aby Ukrajina odpálila britské rakety dlouhého doletu Storm Shadow na Rusko, "riskuje velkou eskalaci konfliktu".

Po téměř třech letech války jsou tedy Putinovy názory ve skutečnosti ještě více – nikoli méně – expanzivní. Podle Anne Applebaumové, přední expertky na Rusko, Putin bojuje nejen za zničení Ukrajiny jako národa, ale chce také ukázat, že Amerika, NATO a Západ jsou slabé a nerozhodné, bez ohledu na to, kdo je americkým prezidentem.

Putin věří, že on a jeho "nejbližší přítel", čínský prezident Si Ťin-pching, jsou předními světovými autoritářskými mocnostmi, stále mocnějšími vojensky a přitažlivými nejen pro Severní Koreu a Írán, ale také pro mnoho zemí takzvaného globálního jihu.

Více než 70 % Rusů je nyní zjevně toho názoru, že Západ, vedený NATO a USA, se snaží od základu zničit Rusko. Velká většina Rusů nyní údajně považuje Západ za existenční hrozbu pro ruskou vlast. Putinovi jde tedy o mnohem víc než jen o válku s Ukrajinou.

Pak je tu otázka Putinovy osobnosti. Na rozdíl od Trumpa je Putin dominantním autoritářským vůdcem Ruska už prakticky čtvrt století. A neexistuje žádný náznak – přinejmenším předvídatelný – nějaké věrohodné opozice vůči němu. Nedávno naznačil, že Čína a Rusko vytvořily nový geopolitický koncept světového řádu, který je silnější než zmatené a do sebe zahleděné USA.

Jako bývalý důstojník KGB byl Putin vycvičen k tomu, aby věřil, že "poměr světových sil" se logicky posouvá směrem k ruským národním zájmům, a to kvůli kolektivní slabosti Západu.

Podle Alexandra Gabujeva, ředitele Carnegie Russia Eurasia Centre v Berlíně, "je smutnou pravdou, že boj proti Západu se stal organizačním principem Putinova režimu a vytvořil příliš mnoho příjemců, než aby byl v dohledné době opuštěn. Trump nebo ne, ruská zahraniční politika bude vedena antiamerikanismem přinejmenším po dobu, kdy bude Putin v Kremlu."

Gabujev dále tvrdí, že nedůvěra mezi Ruskem a Západem přetrvá i během Trumpovy éry. Tvrdí také, že zatímco Kreml zůstává opatrný ve svých oficiálních očekáváních od nové americké administrativy, Moskva doufá, že Trumpovo prezidentství bude "darem, který se stále rozdává".

Je to proto, že Trump slíbil rychle ukončit válku na Ukrajině a hlavní obavou v západních hlavních městech je, že drasticky sníží vojenskou podporu bojující Ukrajině – což je pro Rusko velmi výhodné.

Ale Trumpova úzkost ohledně dosažení nějaké formy dohody o Ukrajině v příštím roce neodstraní základní příčiny konfrontace Kremlu se Západem.

Spíše to v Putinově mysli potvrdí sklon USA zahledět se do sebe s Trumpovým zájmem "udělat Ameriku znovu velkou".

To nás přivádí k tomu, jakou formu by taková Trumpova dohoda mohla zahrnovat. Zdá se, že Trumpův viceprezident JD Vance si pohrává s myšlenkou výměny ukrajinského území za příměří. To by mohlo zahrnovat uznání současné ruské okupace 18 % území Ukrajiny – která zahrnuje nejen Krym, Luhansk a Doněck, ale také Cherson a Záporoží – výměnou za příměří, které bude pod mezinárodním dohledem. Jakým? Putin pravděpodobně kategoricky odmítne přítomnost jakýchkoli jednotek NATO na ruských hranicích s Ukrajinou.

Podle mého názoru by takové příměří a územní uspořádání ponechalo Putinovi svobodu přezbrojit ruskou armádu s ohledem na masivní útok, až bude připraven, který by mohl být zaměřen na okupaci celé východní poloviny Ukrajiny podél řeky Dněpr od Kyjeva po Oděsu.

Ale jak poznamenává Gabujevova kolegyně Taťána Stanovaja, žádný západní lídr – včetně Trumpa – nemá plán na ukončení války, který by byl pro Putina byť jen vzdáleně přijatelný. Říká, že žádné z diskutovaných řešení se ani zdaleka nepřibližuje splnění ruských požadavků na proruskou vládu v Kyjevě a NATO, které nikdy nepřijme Ukrajinu za svého člena. V Moskvě jsou také mnozí, kteří tvrdí, že Rusko by nemělo promarnit svou současnou výhodu na bojišti kvůli prázdnému slibu rozhovorů s Washingtonem.

V Evropě se pohrávají i s dalšími možnostmi. Příkladem je model západního a východního Německa po 2. světové válce. To druhé byl Sověty okupovaný loutkový režim zvaný Německá demokratická republika, který uznalo jen málo zemí v západní Evropě. Existovala bok po boku s nezávislou Spolkovou republikou Německo, která byla – na rozdíl od NDR – mezinárodně uznávaná a byla klíčovým členem NATO. Tento model existoval více než 40 let až do rozpadu Sovětského svazu.

Problém s extrapolací tohoto modelu na dnešní Evropu spočívá v tom, že v té době USA pokračovaly v podpoře NATO prostřednictvím své rozsáhlé vojenské přítomnosti v západním Německu během studené války po více než půl století a USA byly také nepochybně nejsilnější vojenskou mocností na světě. Pravděpodobně ani jedna z těchto skutečností v tuto chvíli neexistuje.

Nyní čelíme situaci s Amerikou, která se rozhodně obrací do sebe. Jak tvrdí Charles Kupchan (který byl v letech 2014 až 2017 zvláštním asistentem amerického prezidenta v Radě národní bezpečnosti) ve své knize Isolationism: A history of America's effort to shield yourself from the world, ústřední otázkou není, zda USA ustupují, ale zda tak činí záměrně, nebo v reakci na události. Domnívá se, že pravděpodobnějším výsledkem je standardní omezování výdajů – neplánovaný a nebezpečný americký ústup z globálních záležitostí.

Jinými slovy, rozvratný obrat dovnitř je dnes pro dnešní Ameriku reálnou možností – více než v době, kdy byla před čtyřmi lety napsána Kupchanova kniha. Trumpova jasná výzva učinit Ameriku opět velkou může znamenat "neplánovaný a nebezpečný ústup Ameriky z globálních záležitostí". A nemůže být pochyb o tom, že Putin se v tomto ohledu chystá otestovat Trumpovu odvahu ohledně Ukrajiny.

Poté, co Putin pogratuloval Trumpovi ke zvolení, naznačil, že bude jednat pouze v případě, že USA zahájí rozhovory (nebude mluvit přímo se Zelenským), zruší své ekonomické sankce a odmítnou nabídnout Ukrajině jakoukoli další podporu. Jinými slovy, Putin požaduje ruské vítězství a úplné zničení Ukrajiny jako samostatné země.

A nepředstírejme, že Putinovy ambice obnovit minulé ruské impérium v "blízkém zahraničí" – zejména v pobaltských zemích a Polsku – by byly uspokojeny, pokud by na Ukrajině zvítězil. Zdaleka ne: Tato válka na Ukrajině není jen nějakým vzdáleným územním sporem, jak tvrdí někteří členové Trumpova vnitřního kruhu. Pokud se věci na Ukrajině strašlivě pokazí, mohli bychom být svědky širší války v Evropě.

Trumpova představa vyjednání rychlého ukončení války je nerealistická, zatímco Ukrajina bojuje s otevřenou invazí o svou existenci, nejen o územní spor. Zastavení války nyní za podmínek Moskvy jen dále povzbudí Putinův vysoce nebezpečný avanturismus.

Zdroj v angličtině: ZDE