Pravý význam zatykačů ICC na izraelské představitele podporované USA

5. 12. 2024

Propalestinský tábor, který v poslední době představuje většinu lidstva, se zmítá mezi nedůvěrou, skepsí a optimismem. Ukázalo se, že mezinárodní systém má přece jen puls, sice slabý, ale stačí k tomu, aby znovu zažehl naději, že právní a morální odpovědnost je stále reálnou možností.

Tato směsice pocitů a silných slov je odrazem několika důležitých a vzájemně propojených zkušeností: za prvé bezprecedentního vyhlazování celé populace, které v současnosti provádí Izrael vůči Palestincům v Gaze; za druhé naprostého selhání mezinárodního společenství zastavit hrůznou genocidu v pásmu; a konečně skutečnosti, že mezinárodní právní systém historicky selhal v tom, aby Izrael nebo kterýkoli ze spojenců Západu kdekoli nesl zodpovědnost. 

Skutečným zemětřesením je skutečnost, že je to poprvé v historii ICC, kdy je prozápadní vůdce pohnán k odpovědnosti za válečné zločiny. V minulosti se totiž zdálo, že naprostá většina zatykačů a zadržení obviněných válečných zločinců je zaměřena na země globálního Jihu, a zejména na Afriku.

Izrael však není běžným „západním“ státem. Sionismus je západním vynálezem a vznik Izraele byl možný jen díky neomezené a tvrdé západní podpoře.

Od svého vzniku na troskách historické Palestiny v roce 1948 plní Izrael roli západokoloniální citadely na Blízkém východě. Celý izraelský politický diskurz byl přizpůsoben a zasazen do západních priorit a údajných hodnot: civilizace, demokracie, osvícenství, lidská práva a podobně.

Postupem času se Izrael stal do značné míry americkým projektem, který přijali jak američtí liberálové, tak náboženští konzervativci.

Americké náboženské davy byly motivovány biblickou představou, že „kdo žehná Izraeli, bude požehnán, a kdo Izrael proklíná, bude proklet“. Také liberálové drželi Izrael v rámci duchovního diskurzu, ačkoli neúměrně upřednostňovali klasifikaci Izraele jako „jediné demokracie na Blízkém východě“ a neustále zdůrazňovali „zvláštní vztah“, „nezrušitelné pouto“ apod.

Nebylo by tedy přehnané tvrdit, že obžaloba Mezinárodního trestního soudu proti Netanjahuovi jako představiteli politického establishmentu v Izraeli a Gallantovi jako vůdci vojenské třídy je zároveň obžalobou Spojených států.

Často se uvádí, že Izrael by nebyl schopen pokračovat ve své válce, tedy genocidě v Gaze, bez americké vojenské a politické podpory. Podle investigativního zpravodajského webu ProPublica dodaly USA Izraeli v prvním roce války přes 50 000 tun zbraní.

Na této genocidě nesou vinu i mainstreamová americká média a novináři. Vyzdvihovaly válečné zločince Netanjahua a Gallanta spolu s dalšími izraelskými politickými a vojenskými představiteli, jako by byli obránci „civilizovaného světa“ proti „barbarům“. Lidé z konzervativních mediálních kruhů je líčili jako proroky, kteří konají boží dílo proti údajným pohanům z jihu.

I oni byli obviněni Mezinárodním trestním soudem, což je druh morální obžaloby a „tvrdého stigmatu“, které nelze nikdy vymýtit.

Když hlavní žalobce ICC Karim Khan v květnu podal žádost o vydání zatykače, mnozí o tom pochybovali, a to oprávněně. Izraelci měli pocit, že jejich země má potřebnou podporu, aby vydání takových zatykačů znemožnila. Odvolávali se na předchozí pokusy, včetně případu belgického soudu, kde se oběti izraelské brutality v Libanonu snažily pohnat k odpovědnosti bývalého izraelského premiéra Ariela Šarona za masakr v Sabře a Šatíle. Nejenže byl případ v roce 2003 odložen, ale Belgie byla pod tlakem USA donucena změnit své vlastní zákony tak, aby nezahrnovaly univerzální jurisdikci v případě genocidy.

Ani Američané si nedělali velké starosti, protože byli připraveni potrestat soudce ICC, očernit samotného Khana a podle nedávného příspěvku amerického senátora Toma Cottona na sociálních sítích byli připraveni „vtrhnout do Haagu“.

Ve skutečnosti to není poprvé, co Američané, kteří nejsou signatáři Římského statutu, a tedy ani členy ICC, napnuli svaly proti těm, kteří se pouze pokusili prosadit mezinárodní právo. V září 2020 vláda USA uvalila sankce na tehdejší hlavní žalobkyni Fatou Bensoudovou a dalšího vysokého úředníka Phakiso Mochochoko.

Dokonce i ti, kteří si přáli, aby byla vyvozena odpovědnost za izraelskou genocidu, byli na pochybách, zejména proto, že proizraelské západní vlády, jako například vláda Německa, vystoupily, aby zabránily vydání zatykačů. Ke skepsi přispěly i nepřiměřené průtahy v řízení, zvláště když sám Khan byl náhle vystaven obžalobě z údajného „sexuálního zneužití“.

Přesto byly 21. listopadu zatykače vydány a Netanjahu a Gallant byli obviněni z údajných „válečných zločinů“ a „zločinů proti lidskosti“ - dalšími trestnými činy v jurisdikci ICC jsou genocida a agrese.

Vzhledem k tomu, že nejvyšší světový soud, Mezinárodní soudní dvůr, již shledal, že je pravděpodobné, že činy Izraele by se mohly rovnat genocidě, a v současné době případ vyšetřuje, Izrael jako stát a nejvyšší izraelští představitelé se náhle a zaslouženě stali nepřáteli lidstva.

Ačkoli je správné a legitimní tvrdit, že nejdůležitější je hmatatelný výsledek těchto případů - ukončení genocidy a zároveň pohnání izraelských válečných zločinců k odpovědnosti - nesmíme přehlédnout větší význam těchto otřesných událostí.

Mezinárodní soudní dvůr a Mezinárodní trestní soud jsou v podstatě dvě západní instituce vytvořené k tomu, aby dohlížely na svět tím, že posilují dvojí standardy vyplývající z mezinárodního systému ovládaného Západem po druhé světové válce.

Jsou právním ekvivalentem Brettonwoodské dohody, která regulovala mezinárodní měnový systém tak, aby sloužil západním zájmům USA. Ačkoli teoreticky hájily všeobecně chvályhodné hodnoty, v praxi sloužily pouze jako nástroj kontroly a nadvlády západního řádu.

Svět se již několik let nachází ve stavu zjevných a nezvratných změn. Nové mocnosti rostly a jiné upadaly. Politické turbulence v USA, Británii a Francii byly jen odrazem vnitřního boje ve vládnoucích třídách Západu. Neuvěřitelný vzestup Číny, válka v Evropě a rostoucí odpor na Blízkém východě byly důsledkem a urychlovačem těchto změn.

Proto se neustále volá po reformách mezinárodního systému po druhé světové válce, které by spravedlivěji odrážely novou globální realitu. Navzdory americko-západnímu odporu vůči změnám docházelo bez ohledu na to k novým geopolitickým formacím.

Genocida v Gaze představuje v této globální dynamice přelomový moment. To se projevilo i v jazyce Karima Khana, když žádal o vydání zatykače a zdůrazňoval důvěryhodnost soudu. „Proto máme soud,“ řekl v exkluzivním rozhovoru pro CNN 20. května. „Jde o rovné uplatňování práva. Žádní lidé nejsou lepší než jiní. Žádní lidé nikde nejsou svatí.“

Důraz na důvěryhodnost je zde vyvrcholením zjevné ztráty důvěryhodnosti na všech frontách. Nemělo by to být překvapením, protože to byl Západ, samozvaný zastánce lidských práv, právě ten politický subjekt, který obhajoval, hájil a podporoval izraelskou genocidu.

Ačkoli bychom rádi věřili, že zatykače ICC byly vydány výhradně kvůli obětem izraelské genocidy, spousta důkazů naznačuje, že tento nečekaný krok byl zoufalým pokusem Západu zachránit i tu trochu důvěryhodnosti, kterou si do té doby udržel.

Vláda USA, která bez skrupulí porušuje lidská práva, zachovala svůj pevný postoj na obranu Izraele a očernila ICC za vydání zatykačů, nikoliv izraelské válečné zločince za spáchání genocidy.

V Evropě byl však konflikt mnohem citelnější, což se projevilo v postoji Německa, které uvedlo, že zatykače „pečlivě prozkoumá“, ale že je „těžké si představit, že bychom na jejich základě zatýkali“.

Zůstává naděje, že aktivity světových mocností nakonec zachrání mezinárodní právo před pokrytectvím a oportunismem Západu. Prozatím je však jasné, že vlastní konflikt Západu bude jen nabírat na obrátkách. Budou ti, kdo vytvořili sionistickou izraelskou hrozbu, těmi mocnostmi, které ji zboří? Lze o tom pochybovat.

Celý článek v angličtině ZDE