
"Tábor smrti": Strašidelná historie syrské věznice Sednája
18. 12. 2024
Sednája se nachází 30 km severně od Damašku a celková rozloha věznice se odhaduje na přibližně 1,4 kilometru čtverečního. Snahy o zřízení věznice začaly v roce 1978.
Syrská vláda zkonfiskovala půdu místním vlastníkům a přidělila ji ministerstvu obrany na stavbu věznice. Stavba začala v roce 1981 a pokračovala až do roku 1986, přičemž první vězeň dorazil v roce 1987.
Navzdory své proslulosti zůstává mnoho o operacích v Sednáji zahaleno tajemstvím. Nevládním organizacím nebyl nikdy povolen přístup do věznice, protože návštěvy vyžadovaly povolení jak od vojenské policie, tak od vojenské rozvědky. V důsledku toho jsou dostupné informace odvozeny ze svědectví bývalých vězňů a dozorců.
V roce 2017 Amnesty International použila 3D modelování k rekonstrukci uspořádání věznice na základě výpovědí 84 přeživších. "Spoléhali jsme se na akustické vzpomínky bývalých vězňů, abychom vytvořili podrobný obraz o vězeňských operacích," řekl Aymeric Elluin, pracovník Amnesty International pro zbraně a konflikty.
Výsledné modely odhalily strukturu určenou k izolaci a terorizování vězňů, přičemž systematické mučení a násilná zmizení byly na denním pořádku.
"V Sednáji nejsou žádné výslechy," napsala Amnesty. "Mučení se nepoužívá k získávání informací, ale zřejmě jako způsob, jak ponížit, potrestat a ponížit. Vězni jsou neúnavně napadáni, neschopní se "přiznat", aby se zachránili před dalším bitím."
Sednája se skládala ze dvou hlavních budov, které mohly ubytovat 10 000 až 20 000 vězňů, zjistila Amnesty. Zadržení byli segregováni na základě svého statusu. V "bílé" budově byl ubytován vojenský personál zadržovaný za zločiny nebo přestupky jako vraždy, krádeže, korupce nebo vyhýbání se odvodům.
Naproti tomu "červená" budova byla určena pro vězně mimo bezpečnostní složky – civilisty a vojenský personál uvězněné "pod záminkou názorů, které vyjádřili, jejich politické aktivity nebo vykonstruovaná obvinění z terorismu".
Lidskoprávní skupiny a přeživší popsali Sednáju jako "tábor smrti", kde Asadův režim rozpoutal svou plnou brutalitu, zejména po protestech Arabského jara, které se přehnaly regionem v roce 2010.
Tyto protesty se rozšířily do Sýrie v roce 2011, kdy obyvatelstvo začalo požadovat politické reformy a konec autokratické vlády Asadovy rodiny. Následoval násilný zásah režimu, kdy se Sednája stala hlavním místem zadržování, mučení a poprav.
Podle Amnesty International bylo mezi lety 2011 a 2015 popraveno 5 000 až 13 000 lidí, většinou oběšením.
Popravy se konaly pravidelně, obvykle v pondělí a ve středu. Úřady provedly hromadné věšení v suterénu červené budovy po zinscenovaných procesech, které netrvaly déle než tři minuty. Oběti byly bity, věšeny a likvidovány v tajnosti.
Kromě poprav a mučení poznamenala temnou historii věznice také násilná zmizení. OSN odhaduje, že od roku 2011 zmizelo po celé zemi více než 100 000 Syřanů, přičemž rodiny zůstaly v nejistotě, aniž by si byly vědomy osudu svých milovaných. Předpokládá se, že mnozí z nich byli v určitém okamžiku zadrženi v Sednáji.
Odkaz věznice Sednája slouží jako mrazivá připomínka brutality Asadova režimu. Zatímco záchranné týmy pokračují ve vyšetřování, skutečný rozsah hrůz zde spáchaných nemusí být nikdy plně znám. Pro přeživší a rodiny zmizelých však boj za spravedlnost zdaleka nekončí.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse