Trump během prvních 100 dnů vlády vyhlásí nový světový řád

20. 1. 2025

čas čtení 7 minut
Nově zvolený prezident je vykreslován jako narušitel zavedených pořádků a jeho základna MAGA neočekává nic menšího, takže globální nestabilita je téměř zaručena, píše Stefan Wolff.

Návrat Donalda Trumpa do Bílého domu 20. ledna 2025 je všeobecně považován za zahájení období významných otřesů v americké zahraniční politice a změny ve způsobu, jakým se dělá diplomacie.

Trumpův oblíbený styl – chvástání a výhrůžky zahraničním lídrům – se podle všeho už vyplatil a pomohl vypracovat mírovou dohodu, jakkoli vratkou, v Gaze. Dohodu vyjednal Joe Biden a jeho tým v koordinaci s nastupující Trumpovou administrativou.

Analytici však naznačují, že Trumpovy ostré komentáře ze 7. ledna, že "by se otevřelo peklo", pokud by rukojmí nebyli brzy propuštěni, byly ve skutečnosti hrozbou pro izraelského prezidenta Benjamina Netanjahua, aby se něco rychle udělalo. A to donutilo izraelskou vládu zavázat se k dohodě.

Trump použil tento drsný styl ve svém prvním funkčním období. A jeho nedávné hrozby, že koupí Grónsko, anektuje Kanadu a obnoví kontrolu nad Panamským průplavem, naznačují, že se to stane znovu. To nemusí být dobrým znamením, zejména pro tradiční spojence USA.

Nejen to, ale Elon Musk, jeden z Trumpových blízkých důvěrníků, se otevřeně chlubí pokusy změnit vlády ve Velké Británii a Německu – ve zjevném kroku k podpoře globální aliance populistických vůdců.

Přidejte k tomu slíbenou dohodu s Ruskem o ukončení války na Ukrajině, obnovení kampaně maximálního tlaku proti Íránu a zdvojnásobení konfrontace s Čínou, a máte všechny ingredience zásadního přetvoření americké zahraniční politiky.

Tři konkrétní aspekty vynikají a poskytují první náznak toho, jak by mohla vypadat Trumpova doktrína zahraniční politiky. Prvním je zaměření na západní polokouli. Zdá se, že Trump se zde zaměřuje na současné prosazování americké dominance v záležitostech Ameriky a eliminaci jakýchkoli vnímaných strategických zranitelností.

Zatímco Grónsko, Kanada a Panamský průplav dominovaly titulkům, existují také důsledky pro vztahy USA s Kubou, Nikaraguou a Venezuelou, přičemž Trumpem vybraný ministr zahraničí, Marco Rubio, je známý jestřábím přístupem.

Trump může nepřesně zveličovat roli Číny v Panamském průplavu, ale Peking nepochybně zvýšil svou (převážně ekonomickou) stopu v Latinské Americe. Čínou financovaný hlubokomořský přístav v Peru vyvolal obavy o bezpečnost USA.

Čínské investice v Mexiku vytvořily důležitá zadní vrátka na americký trh a přispěly k tomu, že Mexiko je nyní největším obchodním partnerem USA. V roce 2024 činil mexický vývoz zboží do USA necelých 467 miliard dolarů, zatímco v Číně to bylo 401 miliard dolarů.

Trump pravděpodobně vystupňuje tlak na západní polokouli pomocí směsi výhružné rétoriky, cel a politického tlaku.

Jako první ukázku toho, jak vážně bere nastupující administrativa tuto záležitost, jeho spojenci v Kongresu již ve Sněmovně reprezentantů předložili návrh zákona, který "zmocňuje prezidenta usilovat o zahájení jednání s Dánským královstvím o zajištění získání Grónska Spojenými státy"

Druhým rysem vynořující se Trumpovy zahraničněpolitické doktríny je omezování americké angažovanosti v regionech, které administrativa považuje za druhořadé. Dvě hlavní oblasti jsou v této souvislosti Evropa a Blízký východ.

Válečná dohoda na Ukrajině

Trumpova slíbená dohoda s Ruskem o ukončení války na Ukrajině je jednou z klíčových součástí jeho strategie uvolnit americké zdroje, aby se mohly zaměřit na Čínu a "nesjednotit" Rusko a Čínu.

Jeho současné trvání na tom, aby američtí spojenci v NATO zvýšili své výdaje na obranu, je však známkou toho, že nastupující administrativa nadále přikládá hodnotu transatlantické bezpečnosti.

Jen nechce být tím, kdo za to většinou platí. A Trump má pravdu: Washington v současné době nese na svých bedrech 68 % všech výdajů NATO, oproti 28 % evropských členů.

Trumpův přístup k Blízkému východu se opírá o tutéž kalkulaci dohod zprostředkovaných USA, která chrání americké zájmy a zároveň umožňuje omezování závazků.

S příměřím mezi Izraelem a Hamásem, které nyní platí a které usnadní propuštění izraelských rukojmích, existuje mnohem jasnější cesta k normalizaci vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií. To je stále podmíněno izraelským kývnutím na palestinskou státnost, ale až se to uskuteční, zlepší se i vztahy Izraele se zbytkem arabského světa.

To pak přesune břemeno zadržování Íránu na pravděpodobně efektivnější a schopnější koalici amerických spojenců v regionu a umožní Washingtonu obnovit svou kampaň maximálního tlaku proti Teheránu.

Co bude dál s Čínou?

Zatímco Trumpův přístup k západní polokouli a k budoucím vztahům Washingtonu s Evropou a Blízkým východem je poměrně jasný, existuje spousta otázek ohledně jeho strategie vůči Číně. Jeho národně-bezpečnostní tým je obecně považován za jestřábí vůči Pekingu – s výjimkou Muska, který má v Číně významné obchodní zájmy.

Sám Trump osciluje mezi agresivní a smířlivou rétorikou. Údajná čínská kontrola Panamského průplavu je jedním z jeho ospravedlnění pro snahu znovu získat americkou kontrolu nad strategickou vodní cestou. Ale také jmenoval čínského prezidenta Si Ťin-pchinga jako člověka, který je schopen pomoci s dohodou s Ukrajinou, a dokonce ho pozval na svou inauguraci.

Trump by mohl být otevřen dohodě s Čínou – a Čína na oplátku také signalizovala zájem o to. Zatímco Si se inaugurace nezúčastní, jeho viceprezident Han Čeng ano.

Trump a Si mají také zkušenosti s uzavíráním dohod, i když jejich dohoda z roku 2020 neudělala o mnoho víc než zastavení eskalující obchodní války. Vyjednání této dohody trvalo dva roky a ponechala v platnosti mnoho cel uvalených Trumpem na začátku jeho prvního funkčního období, i když v některých případech se sníženou sazbou.

Něco podobného by se mohlo stát i nyní, kdy Trump splní jeden ze svých předvolebních slibů ohledně vyšších cel na čínské zboží a zároveň zahájí jednání o nové dohodě s Pekingem.

Se vší pravděpodobností se jedná o Trumpovo poslední prezidentské období. Přinejmenším na další dva roky ovládá Senát i Sněmovnu reprezentantů. Má všechny důvody k tomu, aby své sliby plnil – a čelí jen málokterému, pokud vůbec nějakému, omezení. Vidí sám sebe jako narušitele zavedených pořádků a jeho základna MAGA od něj očekává, že bude přesně takový. Nestabilita je téměř zaručena.

Není však jasné, zda se objeví Trumpova vize v konečném důsledku stabilnějšího mezinárodního řádu s jasně definovanými sférami vlivu pro současné velmoci – USA, Čínu a možná i Rusko –, natož zda by takový výsledek byl žádoucí.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2030

Diskuse

Obsah vydání | 21. 1. 2025