Americká demokracie "nemůže přežít" prezidentství, které se nikomu nezodpovídá
20. 1. 2025
čas čtení
7 minut
Právní rozhodnutí a resortní politika brání stíhání úřadujících amerických prezidentů. Mohly by existovat i jiné způsoby, jak kontrolovat činy pravděpodobně nejmocnějšího vůdce světa?,
ptá se Matthew Ward Agius.
Americká Deklarace nezávislosti má mnoho dobře známých formulací, mezi nimi i to, že "všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni". Nedávná rozhodnutí amerických soudů však naznačují něco jiného, protože federální ministerstvo spravedlnosti rozhodlo, že prezident země, na rozdíl od svých kolegů, je chráněn před trestním stíháním.
Tento nepoměr je dále zdůrazněn návratem Donalda Trumpa do Bílého domu, tentokrát jako prvního odsouzeného zločince, který se stal prezidentem.
Trump nečelil žádným ústavním překážkám při nástupu do nejvyššího úřadu a jeho listopadové volební vítězství bylo nezpochybnitelné protistranou.
Navzdory tomu se pozorovatelé nadále ptají, zda měl být Trumpovi za jeho odsouzení udělen trest odnětí svobody, zda měla být vznesena další obvinění proti němu a co jeho návrat do prezidentského úřadu jako zločince znamená pro právní stát v USA.
Rekapitulace: procesy s Donaldem Trumpem
Newyorská porota shledala Trumpa vinným ve 34 bodech obžaloby v rámci nezákonného ovlivňování voleb v roce 2016 prostřednictvím systému vyplácení peněz herečce filmů pro dospělé Stormy Daniels.
V lednu 2025 soudce Juan M. Merchan rozhodl o bezpodmínečném propuštění, což znamená, že na něj nevztahují žádné sankce. Trump prohlásil, že je nevinný a proti rozsudku se odvolá. Pokud neuspěje, pravděpodobně využije ustanovení o prezidentské milosti pro sebe.
Trump také čelil třem dalším trestním obviněním.
Dva z nich byly federální případy, od kterých ministerstvo spravedlnosti (DoJ) od té doby upustilo kvůli dlouhodobé politice nestíhat úřadujícího prezidenta.
Tyto případy souvisely s jeho zapojením do pokusů o zvrácení výsledku voleb v roce 2020 a s tím, že po odchodu z prezidentského úřadu vlastnil utajované dokumenty. Zvláštní prokurátor Jack Smith zveřejnil a vydal zprávu, když se připravoval na ukončení těchto případů, a uvedl, že Trump by byl pravděpodobně odsouzen, pokud by se dostaly k soudu.
Třetí proces byl samostatný v Georgii v USA, ale zdá se nepravděpodobné, že by pokračoval kvůli probíhajícímu skandálu v kanceláři prokurátora.
Nezávisle na tom byl Trump také shledán odpovědným ve dvou občanskoprávních žalobách za pomluvu, které podala novinářka E. Jean Carrollová. Stejně jako v případě New Yorku Trump trvá na své nevině a plánuje se proti těmto verdiktům odvolat.
Jedno pravidlo pro prezidenta, jiné pro všechny ostatní?
Šance na to, že se Trump dostane před soud za federální trestné činy, zkomplikovalo rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2024, které prezidentovi udělilo "širokou imunitu" za oficiální rozhodnutí učiněná v úřadu. Toto rozhodnutí bylo kritizováno za to, že povýšilo prezidentský úřad nad vládu zákona.
"Říkat, že prezident nemůže být stíhán za zločiny spáchané v oficiální funkci, je prostě kategoricky špatné," řekl DW Richard Painter, právní vědec z University of Minnesota v USA, který pracoval pro administrativu George W. Bushe jako hlavní právník pro etiku.
V kombinaci s politikou ministerstva spravedlnosti tato ustanovení chrání prezidenta před právním stíháním způsobem, který si žádný jiný Američan nemůže dovolit.
"Myslím, že existuje velmi reálná obava ohledně signálu, který vysílá výsledek těchto kauz: že Donald Trump stojí nad zákonem a že se dopouští přestupků, za které by každý jiný občan ve Spojených státech zaplatil cenu," říká Costas Panagopoulos, politolog z Northeastern University v USA.
"Není hnán k odpovědnosti a skutečně za to neplatí."
Žádný ústavní základ pro postoj ministerstva spravedlnosti
Trump není prvním prezidentem, který je vyšetřován za provinění. Stejně jako on byl i Joe Biden vyšetřován za držení tajných dokumentů poté, co opustil svou pozici viceprezidenta v administrativě Baracka Obamy.
"Ministerstvo spravedlnosti zaujímalo tento postoj od prezidentství Richarda Nixona v roce 1973, ale nikde v ústavě k tomu není žádná pravomoc," řekl Painter.
"Zopakovali tento postoj (...) když se Bill Clinton dopustil křivé přísahy ve skandálu s Monikou Lewinskou," dodal s odkazem na skandál se sexuálními vztahy mezi prezidentem a stážistkou v Bílém domě, které Clinton nejprve popíral.
V té době se ministerstvo spravedlnosti rozhodlo nestíhat Nixona, Clintona, Trumpa – dvakrát, včetně v souvislosti se skandálem s ruským vměšováním do voleb v roce 2016 – ani Bidena.
"Demokracie nemůže takto přežít," řekl Painter.
S poukazem na nedávné akce podniknuté tento měsíc v Jižní Koreji k zatčení úřadujícího prezidenta Yoon Suk Yeola poté, co v prosinci vyhlásil stanné právo, tento právní vědec dodal, že "ve fungující demokracii není žádný člověk nad zákonem".
To podle jeho názoru zahrnuje i prezidenta Spojených států. "Přesto jsme viděli, jak ministerstvo spravedlnosti za demokratických i republikánských prezidentů zaujalo absurdní pozici, že úřadující prezident nemůže být obžalován."
"Kdyby to zakladatelé [americké ústavy] chtěli," řekl, "řekli by to přímo v ústavě."
Trumpův odkaz – možná kontrola?
Pokud nyní úřadující prezident stojí nad zákonem, zůstane tento standard nedotčen navždy? Ne nutně.
Podle Paintera je nejpravděpodobnějším způsobem, jak změnit nový status quo, buď "prostřednictvím dodatku k ústavě Spojených států, nebo přesvědčit Nejvyšší soud, aby v této věci změnil názor".
Panagopoulos si myslí, že jiná, nepsaná úvaha může fungovat jako ruční brzda prezidentského překračování pravomocí: odkaz.
U Donalda Trumpa by se to mohlo rozšířit i na to, jak bude vnímán po svém odchodu z úřadu v roce 2028.
"Donald Trump si je vědom toho, co si myslím, že je v tuto chvíli pravda, a to, že pokud se na něj bude kvůli něčemu vzpomínat, pak kvůli tomu, jak se vypořádal s pandemií COVIDu-19, kvůli 6. lednu a na to, že prohrál volby v roce 2020," řekl politolog.
"Žádná z těchto věcí není pro Donalda Trumpa příliš pozitivní. Do určité míry se možná bude chtít snažit co nejtvrději, aby zajistil, že si ho ve druhém funkčním období budou pamatovat kvůli věcem, které se odrážejí příznivěji."
To nemusí nutně znamenat, že se snaží podat přátelskou ruku svým politickým oponentům a voličům, kteří hlasovali ve prospěch Kamaly Harrisové nebo kandidátů třetích stran. Znamená to však, že se může pokusit být připomínán jako efektivní prezident, který vládne v souladu s konvenčnějšími očekáváními od úřadu.
"Může se pokusit zmírnit míru, do jaké je ochoten zapojit se do pochybných aktivit nebo chování," řekl Panagopoulos, "navzdory rozhodnutí Nejvyššího soudu."
Zdroj v angličtině: ZDE
1455
Diskuse