O likvidaci jednoho symptomu aneb USA v éře ersatzúspěchů

3. 5. 2011 / Karel Dolejší

22. března 2004 raketa Hellfire odpálená z izraelského vrtulníku ukončila život sedmašedesátiletého zakladatele hnutí Hamás Ahmada Jasína - slepce na invalidním vozíku. Tehdejší izraelský ministr obrany Šaul Mofaz poté označil zabitého Jasína za "palestinského bin Ládína". O sedm let později hnutí Hamás formuje společnou vládu se Západem uznávaným Fatáhem a díky pro něj příznivému vývoji v Egyptě je na nejlepší cestě dostat se z dlouholeté politické izolace. Zabití Jasína tedy naprosto nic nevyřešilo - nebyl příčinou, ale jen symptomem nemoci vyvolané zaslepenou izraelskou politikou a stavem frustrované palestinské společnosti. S "pravým" bin Ládínem se to má nafous stejně - jeho zabití je pseudoudálost nehodná ani zlomku zpravodajského a analytického zájmu, který pozorujeme. Vojenské úsilí Spojených států je v současnosti na všech stranách dlouhodobě neúspěšné a stav americké ekonomiky navzdory naspinovaným zprávám stále povážlivý. Mrtvý bin Ládin v této situaci představuje pouze velice potřebnou náhražku skutečného úspěchu.

Termínem symptomatická léčba se v medicíně označuje léčení nepříjemného příznaku, aniž je ovlivňována skutečná příčina nemoci. Znamená to zmírnit či odstranit (některé) nepříjemné příznaky, ale přitom vůbec neovlivnit základní zhoubné onemocnění. V případě zabití Usámy bin Ládína jde o velmi případnou metaforu.

Bin Ládin a jeho okolí už dlouho nedokázali provádět kvalitní výcvik operativců na úrovni obvyklé mezi útočníky na Světové obchodní centrum. A tím méně byli schopni skutečně velet síti nejrůznějších samorostlých lokálních militantních uskupení, jež se přihlásila pod "deštník" al-Kájdy zcela o své vůli. Byli vlastně už pouze symbolem - a tímto symbolem odporu vůči americké politice, navíc umocněným "mučednickou" smrtí, může saúdskoarabský magnát zůstat i dlouhá léta po své smrti.

Frustrace z politiky Spojených států v islámském světě totiž zabitím bin Ládina v žádném případě nevymizí. Tak jako nedokáže nic vyřešit individuální teror, tím méně něco svede individuální protiteror.

A tak asi jediné, co v této souvislosti stojí skutečně za zmínku, je neuvěřitelný bombast, s nímž je relativně nevýznamná událost jako usmrcení jednoho izolovaného pronásledovaného muže mediálně nafukována do rádoby nebetyčných rozměrů...

0
Vytisknout
6317

Diskuse

Obsah vydání | 4. 5. 2011