Slova a věty úměrné významu manifestace na Václavském náměstí

25. 5. 2011 / Jiří Baťa

"Žasnu, jak lidé, kteří se podepsali na plýtvání v uplynulých letech, teď s jiskrou v oku a samolibým úsměvem navrhují, v čem se mají občané omezit. Po lidech se chce, aby na sebe vzali v rámci oddlužení země nemalou oběť, ale zároveň zde existují silná podezření, jak stát hospodaří a jak se financovaly a financují strany.

Na jedné straně vidíme plýtvání a na druhé straně rodiny, kde spořádaně pracují a tak tak přežívají. Nejsem závistivý, ale když vidím, kolik prapodivných lidí ostentativně každému strká pod nos své bleskurychle nabyté nepřiměřené statky, je mi špatně! Mohu si vážit společnosti, která to umožňuje? Je snad tohle daň svobodě, jak nám občas politici říkají?"

To nejsou slova nějakého odboráře nebo zhrzeného disidenta. To jsou, mimo jiné, slova herce, režiséra, písničkáře, exvelvyslance a exministra pana Martina Stropnického. Proč je zmiňuji? Protože ta slova v mnohém vypovídají o tom, o čem byla řeč i na odborářské manifestaci v sobotu na Václavském náměstí. Tam, pravda, vystoupili a promluvili lidé poněkud více zainteresovaní na společenské problematice (T. Fišerová, T. Stöckelová, V. Krása, J. Zavadil aj.). Ti také hovořili plamenněji, konkrétněji, upřímněji a jasněji. Hovořili za masy lidí (údajně kolem 40 tisíc), které se manifestace zúčastnili. Nebudu se jistě mýlit, když zmíním, že nejen za tyto lidi, ale za celou nespokojenou občanskou veřejnost, procentuálně si dovolím uvést 80 % občanů, kteří podle statistik a průzkumu veřejného mínění (podle STEM má vláda 18% důvěru občanů, čí asi, není nutné jmenovat...) nevěří této vládě. Nejen nevěří, ale ani s ní nesouhlasí. A to více než zásadně nesouhlasí!

M. Stropnický výše uvedené slova řekl v rozhovoru, který poskytl pro Magazín, sobotní přílohu Práva (21.května 2011), tedy v jistém časovém předstihu před konáním odborářské manifestace. Nejsem žádný jeho obdivovatel či "fan", jak se tomu dnes říká, nicméně mne jeho slova zaujala proto, že se v kultuře taková či podobná slova slyší jen zřídka, pokud nejsou vedena přímo v obráceném gardu (např.T. Töpfer -- ODS). Kultura koneckonců jako taková má sice své problémy, nicméně žije si svým relativně poklidným životem.

Sounáležitost umělců s občanskou veřejností se  projevuje víceméně v souvislosti s nadační činností nebo na úrovni zapojení se některých umělců do komerčních aktivit nebo volnočasových aktivit, zábavných pořadů apod., již méně otevřeně a "solidárně" s veřejností v souvislosti se stavem společnosti, s  následky činnosti politikaření koaliční vlády a jejich představitelů. O to více považuji slova M. Stropnického nejen za sympatická, odvážná, ale natolik obsahově pravdivá, že mne vedou k tomu, abych je zde zmínil a přirovnal je k obsahu proslovů na Václavském náměstí. Třeba také proto, ačkoliv M. Stropnický stranicky neangažovaný a tedy relativně objektivní, s politikou je s ohledem na své dřívější působení (jako velvyslanec) seznámený a je tedy legitimně oprávněn hodnotit stav společnosti spravované pod křídly modrých ptáků, topáků a veverek. Vyjádřil, jak to vidí, jak to cítí a jak jej tento stav osobně značně znepokojuje. Že není sám dokládá účast tisíců hlav občanů na Václavském náměstí a statisíců jiných, kteří se manifestace sice nezúčastnili, ale s obsahovým záměrem manifestace se jednoznačně ztotožnili a v duchu jej podpořili.

Nevím, zda byl pan M. Stropnický na Václavském náměstí, nejspíše ne, ale jeho slova v rozhovoru pro Magazín Práva jsou stejně významná a účinná, jako by se manifestace osobně zúčastnil a tato slova tam prezentoval. Škoda jen, že je tak ojedinělý, že se více umělců nezapojí nikoliv do politiky (i když proč ne, bude-li to k lepšímu), ale třeba i do hodnocení stavu naší společnosti a její obrodu.. Jsem přesvědčen, že mnozí z nich se situací ve státě nejsou spokojeni, pak se jen ptám, proč se také nevyjádří? Napadají mne různé důvody, o nichž raději pomlčím, aby se někdo necítil dotčen. Aby však umělci a kulturní pracovníci měli být viděni a slyšeni nejen na prknech, která znamenají svět, respektive na plátnech kin, v TV či při komerčních záležitostech (!), ale i na veřejných fórech, to by od nich bylo žádoucí. Vždycky tak tomu v minulosti bývalo. Že by snad příště, až se ledy více pohnou?

0
Vytisknout
9385

Diskuse

Obsah vydání | 27. 5. 2011