Lidé ztrácejí ochotu k obětem, když vidí, že se bezostyšně krade

30. 5. 2011 / Jiří Baťa

"To je pravdivý, strašlivý argument. Nedá se s tím dělat nic jiného, než se s tím porvat, dávat věrohodné důkazy, že s tím jako vláda bojujete a ne jenom žvaníte. Tady má současná vláda dluh".

To jsou slova ministra financí M. Kalouska. Ani neví, jako pravdu řekl, i když není úplná. To, že se krade, je neoddiskutovatelný fakt, jenže k tomu je nutno vzít rovněž v úvahu, že vztahuje-li konstatování o ztrátě ochoty k obětem směrem k vládě, která tyto oběti linkuje a prosazuje, pak je to i skutečnost, že obsah obětí takto plánovaných jsou nikoliv nediskriminující. A také (ze strany vlády) farizejské, tedy nespravedlivé a neupřímné.

Snaha vlády, upřímně řečeno, je velká, její úsilí však nemá přijatelné výsledky. Zde bych poukázal na výše zmíněný výrok ministra Kalouska když řekl, že "s tím jak vláda (ne)bojuje a (ne) jenom žvaní"! Lze to také chápat tak, že vláda s tím jen "jako" bojuje, ale zatím bohužel více žvaní. Zvláště, co se boje proti korupci týká. Pokud nežvaní a jedná, pak jsou to zase výplody, se kterými nelze souhlasit. Zde mám na mysli především navrhované reformy obecně. Zatím žádná z navrhovaných reforem se neobešla bez vážných připomínek či nesouhlasu jak veřejnosti, tak opozice, odborů, stejně jako řady odborníků a významných osobností.

Kromě toho má tato vláda jednu z nejhorších pověstí, nejnižší úroveň obliby a důvěryhodnosti. Jak by ne, když vláda netvoří kompaktní, jednolitý, stejně smýšlející kolektiv, ale je plná osobních, vnitrostranických, politických a ekonomických šarvátek, osočování, napadání, vyhrožování, ale rovněž skandálů a korupčního či jinak neekonomického jednání (viz bezostyšné krádeže). To se nevládne dobře, natož rozumně a racionálně.

Vláda, jak víme koaliční, zastoupená dvěma silnými stranami a jedním groteskním a trapným trpaslíkem, není schopna vypracovat takové reformy, které by byly přijatelné pro potřeby společnosti. Nesourodost postavení stran ve společnosti přináší spoustu problémů jak vládě, tak ve svém výsledku i společnosti. Malý trpaslík (VV) by rád prosadil a uplatnil svou existenci a svůj vliv, čemuž se brání jak silnější (čím dál slabší) ODS, tak relativně stabilnější a zatím dostatečně silná TOP 09. Létají jiskry, začínají létat i blesky. Hromosvodem je pak veřejnost, která musí snášet tyto trapasy, nemající za posledních dvacet let obdoby. Jaký pán, takový krám, by se chtělo říci, jinými slovy, co si poražení vítězové uvařili, tak to nyní jen těžce a neochotně polykají. Nejen že jim to hořkne v ústech, ale jim se to i zajídá. No není divu, že se pak nemohou dobrat nějakého (pro ně) racionálního výsledku.

"V okamžiku, kdy priority vidí každá politická strana jinde (správně by mělo být: jedna strana vidí jinde), schopnost politické diskuse i dohody neexistuje", říká ministr Kalousek v záležitosti jednotné DPH. Pohříchu se to však netýká jen této záležitosti, ale prakticky mnoha dalších, které tato "vydařená" vláda projednává.

Vrátím se však k některým pozoruhodnostem, které vyslovil ministr financí M. Kalousek. Budu se opakovat když zmíním stokrát proklamované stanovisko M. Kalouska o diskriminaci, resp. spravedlnosti, což se týká jak výdajů, tak příjmů ze státního rozpočtu. "Výjimka pro jednoho je diskriminace pro druhého", říká. Podle řady kritiků však důchodová reforma bude diskriminovat ty, kteří vydělávají málo a nebudou mít peníze na to, aby si přispívali z platu na druhý pilíř. I na to má M. Kalousek odpověď: "Přece není žádná diskriminace, jestliže všichni odvádíme 28 procent z ceny své práce do penzijního systému. Ten, který má 50 tisíc měsíčně jistě odvádí víc než ten, kdo má 10 tisíc"! K tomu se sluší lapidární otázka: kolik lidí má příjem padesát tisíc a kolik lidí deset tisíc korun měsíčně? Nebo jinak: kolik lidí dosáhne na celostátní průměr 24 tisíc korun měsíčně? Že tomu s padesáti tisíci zůstane podstatně více než tomu s desetitisíci už pana Kalouska nezajímá. Notabene, když toho méně výdělečného postihnou ještě takové "milé" vládní pozornosti, jako jsou připravované reformy a z nich plynoucí opatření, zvýšené DPH, zdražení energií, služeb, poplatky, či na druhé straně snížení příspěvků a jiných dávek? Pan Kalousek má jasno: diskriminaci NE! A spravedlnost? Proboha, co to je?! Kdyby ji brali v potaz, nebylo by možné lavírovat s takovými nesmysly.

Stejně pochybné jsou jeho názory na důchody za dvacet, třicet let. Potenciálním důchodcům vzkazuje (a nevím, zda je to upozornění, výzva, vyhrůžka, nebo šíření poplašné zprávy) když říká: "Zapomeňte na to, že budete brát takový důchod, jaký berou dnešní důchodci, že budete brát 40 % své průměrné mzdy! Důchody z průběžného systému budou neskonale menší!" Čímž asi chce (zcela nepokrytě) naznačit potřebu soukromých penzijních fondů. Pozoruhodný je výrok, ve kterém připomíná, že návrh důchodové reformy je z velké části převzat ze švédského modelu. Nevím, zda tím chce veřejnost uklidnit, ale spíše ji naštve. Srovnávat totiž Švédsko (zvláště jejich daňový systém a výši progresivních daní ) s Českem je přímo provokativní.

Zarážející je především to nezdolné osobní přesvědčení, že to co říká je pravda. Jediná, nutno dodat. Mimo jiné to platí i o ministru Drábkovi či Hegerovi, i ti používají věštecké úvahy jako samozřejmost či 100 % jistotu. Tu jeho (jejich) křišťálovou kouli bych chtěl vidět.To musí být opravdu, ale opravdu koaliční poklad (spolu s národním pokladem H. Vondráčkové). Jeho, ale ani jiné ministry či vládní politiky nezajímají možné, předem nevylučitelné, neočekávané a nepředpokládané změny nejen stavu naší společnosti, ale celkového vývoje v Evropě či ve světě. Oni dokonce ani nereflektují řadu kritických a faktických připomínek, na to všechno "hážou bobek"! Mají své úmysly, své záměry, svůj cíl a za tím si jdou. Jejich modlitební knížka je koaliční smlouva. K ní se klaní, modlí a přinášejí oběti. Navzdory všemu, co je na jejich tendencích a úmyslech špatné. Domnívám se, že by měli přehodnotit svůj slogan, místo "vlády rozpočtové odpovědnosti" na " vládu rozpočtové neomylnosti a fiskálního hazardu". Vždyť myslet si, že placením amalgánové plomby se spasí státní rozpočet (nebo minimálně rozpočet MZ) je s prominutím, na hlavu! Nicméně, nejen ministr Heger, ale i páni Kalousek a jiní tomu věří. Čemu však zásadně nevěří, a to je pro nás podstatné, jsou dopady jejich reforem na většinu obyvatel. Proč také, když jich se to netýká.

Tak vládo, směle vzhůru ke svému brzkému, neodvratitelnému pádu!

0
Vytisknout
8675

Diskuse

Obsah vydání | 1. 6. 2011