U Madridu za Prahu

31. 5. 2011 / Štěpán Steiger

Začalo to "nevinně" -- s nečekanými a nepředvidatelnými následky. 15. května se v Madridu skupinka demonstrantů rozhodla protestovat proti vysoké nezaměstnanosti ve Španělsku je nejvyšší v Evropě, 21% a mezi mladými do 35 let dokonce 45%! -- a proti "úsporným" opatřením. Skuzpinka pochodovala k hlavnímu náměstí Puerta del Sol. Policie se pokusila zabránit jim v tom, 24 z nich zatkla. Na hlavní policejní stanici je pak vyslýchala speciální jednotka, která je tam zadržovala 48 hodin.

Přátelé zatčených však pokračovali v demonstraci, odmítli z náměstí odejít. Považovali zatčení za neoprávněné a tvrdili, že policie se chovala hrubě a konflikt tak sama vyvolal. Na internet umístili video, z nějž bylo zřejmé, že policie vlastně skupinku zezadu přepadla. Zafungovaly sociální sítě, demonstranti vyzývali lidi, aby se k nim na náměstí připojili.

Během několika dnů se na náměstí shromáždily tisíce protestujících -- nebyl to už pouhý protest proti policejní zvůli, nýbrž také proti nezaměstnanosti, politické korupci, proti vládní politice, která vydala miliony eur na pomoc bankám uprostřed hospodářské krize.

Vzniklo tak hnutí, jež média pojmenovala 15-M -- podle dne, kdy se objevili první demonstranti. A na Puerta del Sol vybudovali aktivisté městečko stanů (dřevěných a z celtoviny), rozdělili se na různé pracovní výbory a začali projednávat návrhy na změny, jimiž podle jejich názoru musí projít španělská společnost.

Organizace

Tábor na náměstí je zrcadlem společnosti. Sympatizující obchodníci dodávají zdarma potraviny a vodu, fungují kuchyně, záchody, je tu stan pro média a komunikace, mateřinka pro děti, dokonce i knihovna.

Šest výborů má rozdělené úkoly: jeden uvažuje o politice. Jiný o ekonomice, další o vzdělání a kultuře, jiný o sociální politice a přistěhovalectví, další o životním prostředí a zdravotnictví. Rozhodnutí jsou přijímána většinově.

Klíčovým prvkem úspěchu shromáždění je striktní dodržování organizace. Alkohol není povolen ( i když na okrajích tábora je k dostání). Důsledně je také dodržována čistota. Vláda sice s odvoláním na volby (oblastní a místní volby proběhly v neděli, přinesly drtivou porážku vládnoucích socialistů a vítězství pravicové Partido Popular -- Lidové strany) chtěla shromáždění rozpustit, ale nakonec nezasáhla. Může se to ovšem stát, protože madridská stzarostka, která je předsekyní oblastní organizace Lidové strany, může přivolat policii. Ta nezasahuje mj. i proto, že mezi účastníky jsou celé rodiny s dětmi a také mnoho starších lidí.

Převážná většina aktivistů jsou ve věku mezi 20 a 35, i když mezi účastníky jsou i starší. Zdá se, že dodržování pravidel učinilo dojem i na mnohé starší madridské občany.

Cíle shromáždění

Jak vysvbítá z přiloženého manifestu, jsou požadavky demonstrantů vladtně skromné. I když neuspěli ve volbách právě proběhlých, jsou rozhodnuti ovlivnit volby celostátní -- řádné mají být příští jaro, nelze vša vyloučit ani předčasné letos na podzim. Akticisté by rádi vyvolali referendum o politické reformě, která by mj. zrušila druhou komoru parlamentu -- považují ji za plýtvání časem i penězi. Navrhují také zrušení "celoživotních platů" pro španělské politiky a větší svobodu sdělovacích prostředků.

Jako realisté jsou si organizátoři/aktivisté vědomi, že shromáždění na Puerta del Sol je pouze prvním kroke dlouhé a vyčerpávající politické bitvy. Nejdůležitější patrně bude udržet dosavadní rytmus -- hledají spojenectví s jinými skupinami (celkem proběhly demonstrace v 60 španělských městech), jednoty bude proti danému systému rozhodně zapotřebí. Už teď oblastní úřady postupují proti demonstrantům i násilím -- příkladem je např. policejní zásah v Barceloně. Tam policie pod záminkou vyčištění hlavního náměstí, Plaça Catalunya, brutálně náměstí vyklidila. Pod slibem, že se budou demonstranti vrátit, je nechala odejít, aby pak zabavila stany a veškeré zařízení (včetně např. počítačů a vybavení).

Asi není nutné dodávat, a přirozeně organizátoři to sami vyhlašují, že jsou inspirováni také "arabským jarem" -- a některá média už spekulují o "evropském létě". V této chvíli nedokáži odhadnout ani vyhlídky španělské "skororevoluce" ani to, čeho se už začínají obávat mnozí etablovaní politici jinde v Evropě: vzhledem k obdobné mimořádně tíživé hospodářské situaci zvláště v "periferních" státech eurozóny (v Irsku, Portugalsku, Itálii, o Řecku nemluvě) by mohl španělský příklad zapůsobit rovněž "inspirativně" i mimo tuto zemi. Nejbližší měsíce dají odpověď. Jen v Česku budeme zřejmě čekat velmi dlouho.

0
Vytisknout
8200

Diskuse

Obsah vydání | 1. 6. 2011