AHOJ (Ad HOnorem Jesu), křesťané!

31. 5. 2011 / Miloslav Štěrba

Vláda rozpočtové odpovědnosti Petra Nečase řeší bolestivé úhrady amalgámových plomb. Jak známo, o jejich zdravotní nezávadnosti se vedou odborné diskuze, tudíž, majetní pacienti si už dávno platí plomby keramické. Zpoplatnit méně kvalitní plomby pro méně majetné -- tak zní bojové heslo naší pravice. Jestli mají spočítáno, jak se sníží deficit státního dluhu díky poplatkům za plomby, nevím. Možná to ani není důležité ve chvíli, kdy se nad námi houpá Damoklův meč prohrané arbitráže s Diag Human a stejně naléhavá potřeba "vrátit ukradené", tj. zaplatit církvím (hlavně té jedině správné) 59 miliard v průběhu 15, 20, 30 let.

Kolik amalgámových plomb je ukryto v těchto dvou položkách státního rozpočtu? Není lepší se zaměřit na zuby moudrosti? Zatím vše svědčí pro. Ministr zdravotnictví už neřekne větu, aby v ní nezazněly molové pohřební tóny, když referuje o současném a ještě víc pak budoucím ději dle české zdravotnické gramatiky. Není v Česku resort, který by nefňukal nad prázdnou kasou. Naštěstí rozpočtová odpovědnost zachvátila veškeré vládní údy, a proto je docela tragikomická otázka církevních restitucí.

O nich mají všichni, paradoxně, jasno. Co bylo ukradeno se musí vrátit. Kdyby i ten amalgán zamířil, po-česku, do osvědčeného tunelu, na konci je však světlo, a míří k němu ve vzácné jednotě šéfové mnoha a mnoha parlamentních frakcí, když upřímně chtějí pomoci našim církvím. Teď, kdy volby jsou v nedohlednu. Jenže ateisticky poznamenaný lid by nemusel mít boží trpělivost, zvláště když se noví janotové pustí do počítání úrokových procent navýšení církevní restituce ve výši desítek miliard.

Katolická církev a její hlavní politická reprezentace -- KDU-ČSL -- dostala v minulých volbách červenou kartu. Člověk by očekával od jejich politiků potřebu přehodnotit priority, ale zejména zdaleka obcházet černou faustovskou díru zvanou soukromé vlastnictví. K čemu je chrám, když cesty k němu smrdí? Je činžovní dům v Praze důstojnou zastávkou na křížové cestě věřícího člověka? Má smysl volit do předsednické funkce senátora, jehož nanebevzetí nasvítila padající temná hvězda? A po zkušenostech se správou majetků v nových poměrech je sotva rozumné, že z lesů, polí, rybníků a strání mají kapat bolestné zlaté slzy k povznesení boží přítomnosti na jinak zpustošelé zemi. Nepotřebuje katolická církev spíše proměnu k františkánskému vidění cesty v této pomíjivé realitě? Z čeho ostatně chce platit všechny své budoucí církevní správce lesů a polností? Své opečovatelé rybníků? Půjde se také postavit do zástupu škemrajících o eurodotace?

A pro příklad není nutné chodit daleko. V sousedním Rakousku platí věřící církevní daň. Je v úplném souladu s liberálním ekonomickým směřováním českých politiků. Současně s přijetím podobného zákona by se církev měla vzdát všech nároků na majetek, ať už jsou to lesy, pole, rybníky atd. Možná by poprvé za své obnovené svobodné existence získala na věrohodnosti. Její zástupci by určitě znovu zaplnili poslanecké lavice a dle svého nejlepšího svědomí se mohli postavit tváří tvář voličům. A pokud by proslulé a velmi aktuální slovo "reforma" poznamenalo i veškeré církevní aktivity, tak bychom nemuseli šilhat po často daleko demokratičtěji vyhlížejících muslimech.

0
Vytisknout
5662

Diskuse

Obsah vydání | 1. 6. 2011