Nemocná pojišťovna! A co potom opravdoví pacienti?

8. 9. 2011 / Jiří Baťa

Nemohu se zbavit dojmu, že stále více skutečností potvrzuje fakt, že to s českým zdravotnictvím obecně,jde od deseti k pěti. Jakkoliv se tvrdí, že konkurence je zdravá, v případě zařízení, které mají co do činění se zdravím, je to poněkud problematické.

Síť komerčních zdravotních pojišťoven zdá se, prosperují k relativní spokojenosti nejen klientů, ale i "nadřízených" orgánů. Kromě jiného však v těchto pojišťovnách pracují lidé s větší (nebo někdy i menší) zodpovědností, což na rozdíl u pojišťovny největší, VZP, konstatovat nelze. Nechci přímo tvrdit, že by pracovníci, resp. zaměstnanci VZP neplnili své úkoly, nicméně negace, které se VZP týkají, jdou nejspíše na hlavu vedení, představenstva a dozorčí rady tohoto subjektu. O jejich odpovědnosti již lze s úspěchem pochybovat. Jak jinak si vysvětlit, že největší pojišťovna, s největším počtem klientů, s největším příjmem (od klientů), s největším vlivem na zdravotnictví se ocitá v situaci, kdy hlásí: jsme na NULE!

Všeobecná zdravotní pojišťovna se chystá propouštět! Ano, má-li nadpočet nerentabilních pracovníků, je to krok správným směrem. Jenže jak fakta ukazují, je to řešení poněkud "mimo mísu". Už fakt, že jsou vyčerpány i rezervy naznačuje, že hospodaření tohoto subjektu není v pořádku. Není divu, jak zjistil on-line deník TÝDEN.CZ, pojišťovna nepřiměřeně plýtvá. Provoz této instituce spotřebuje o třetinu víc peněz, než je tomu u konkurence. Zdání, že co do počtu klientů jich má VZP nejvíce neznamená, že její hospodaření nemusí být ekonomické, tedy úsporné. Jak však ukazují některá čísla, náklady např. na jednoho pojištěnce jsou, ve srovnání s konkurencí alarmující. Zatím co u OZP (Odborová zdravotní pojišťovna) činí náklady na jednoho pojištěnce 434 korun, u VZP činí tyto náklady 746 korun. Nutno poznamenat, že vyšší částka nemá vliv na zvýšenou či kvalitnější péči o pacienty.

Přestože se všechny pojišťovny zavázaly v r. 2009 snížit své režijní výdaje a náklady minimálně o půl procenta, pak tento závazek všechny pojišťovny splnili s výjimkou právě VZP. Ta ještě navíc v r. 2010 odčerpala o dvacet procent prostředků více, než měla. Pro upřesnění a porovnání: VZP doposud potřebovala na svůj provoz 4,67 miliardy korun. "Pokud by VZP hospodařila se stejnou částkou na klienta jako ostatní pojišťovny, stačilo by jí na provoz 2,7 miliardy korun", říká svůj názor šéf pojišťovny Metal-Aliance Vladimír Kothera. Ten rozdíl je docela markantní, že?

Situace ve VZP se musí, jak jinak, řešit. Jedním z řešení je prý snížení odměn managementu a ředitele VZP P. Horáka. Nechci být škodolibý, ale pokud by snížené odměny měly zachránit či vylepšit situaci ve VZP, musely by krácené odměny činit řádově stovky milionů korun! To by ale znamenalo, že odměny jsou někde v těchto dimenzích, což lze považovat za nereálné. Nicméně, ať už jsou odměny jakékoliv (a ony opravdu nebudou malé), problém to neřeší. Jakkoliv se nabízejí či podsouvají různé důvody, proč je tomu tak jak je, pomíjí se jeden základních ukazatelů (nejen) u pracovníků managementu: odpovědnost. A ne jen managementu, ale jak výše zmíněno i orgánů, dohlížejících a zodpovědných za chod této nemalé instituce, tedy představenstva a dozorčí rady. Vzhledem k tomu, jaké mají lidé na těchto funkcích odměny, dalo by se očekávat, že jejich práce bude vykazovat kvalitní standard. Ovšem jediné, co je vykazováno, dokonce v nadstandardu, jsou právě jen ty odměny. Kvalita práce a výsledky na chodu VZP hluboko zaostávají nad "partajní" angažovaností členů těchto orgánů. A to ještě (naštěstí) výsledky hospodaření VZP nepadlo do rukou NKÚ. To ovšem neznamená, že co není či nebylo, nemůže být!

Už několikrát bylo řečeno z úst renomovaných ekonomických odborníků, že jak ve vedení, tak v představenstvu včetně dozorčích rad jsou funkce většinou obsazovány lidmi, jejichž odborné znalosti neodpovídají potřebám subjektu, ani oboru, v němž mají hrát rozhodující a hlavně odpovědnou roli. To se mnohdy projevuje v úrovni řízení, kontroly a výsledků toho kterého subjektu. Jenže "trafiky" jsou od toho, aby se přidělovaly ne podle znalostí, odborností či zkušeností, ale podle partajních zásluh. Jinými slovy, není důležitý um, ale partajní věrnost a oddanost. Co na tom, že na to (v případě VZP) nakonec doplácí klienti těchto subjektů a institucí, co na tom, že to ovlivňuje rozhodování o potřebách pacientů, ale i zdravotních zařízení, lékařů, personálu atd. Na tom skutečně nikomu nezáleží, stejně jako v jiných případech na jiných místech, kde je rozhodující faktor ekonomika.

Všeobecná zásada: "My nic, my muzikanti" a "ono se to nějak vyřeší", je ústřední motto angažovaných ministrů, politiků, funkcionářů, vedoucích pracovníků státní a veřejné správy atd., protože žádný, ať už to byl (či bude) sebevětší (především a hlavně) ekonomický malér, projde těmto lidem bez jakékoliv újmy. Oni totiž mají jen tzv. formální odpovědnost, ovšem v případě jejich neplnění nemají z ní plynoucí žádné, snad ani ty elementární postihy (maximálně mediální dusno). Zato pod koberci musí být humus, neřku-li hnůj!

Tyto zásady pak mají rozhodující vliv na práci a výsledky institucí, jako je v daném případě VZP. Je smutné, že zatímco managament VZP hospodaří jak hospodaří, ekonomické ukazatele prokazují fakt, že (dlouhodobě) je produktivita práce zaměstnaneckých pojišťoven proti VZP o 15 % efektivnější. Fakt, který ovšem vedení a managementu VZP nic neříká, natož aby z něj činil nějaké závěry (nic mimořádného pod českým sluncem, stejné praktiky naší vlády totiž nejsou náhodné).

Nemohu se ubránit potřebě poukázat na jeden, mnou již několikrát zmíněný fakt z nedávné historie. Je mi jasné, že za to sklidím řadu kritických (pokud jen takových) odezev, nicméně do roku 1989, tedy ještě v době totality, v republice s cca 15 miliony občanů, fungovala pouze jedna státní "Československá pojišťovna". Ta k relativní spokojenosti byla schopna bez velkých problémů zabezpečovat služby 15 milionům českých a slovenských občanů. Netvrdím, že bylo všechno OK, zvláště z pohledu politické angažovanosti lidí ve vedení pojišťovny, případně na jejich pobočkách, což ovšem není ve vztahu k funkčnosti a ekonomického krytí chodu této pojišťovny rozhodující. Každopádně lze říci, i když s tím oponenti nebudou souhlasit, že se pojišťovna nikdy nepotýkala s takovými problémy, jako je nedostatek finančních prostředků na její provoz.. Nutno dodat, že tato pojišťovna, pokud se nemýlím, měla svou gesci nejen na bázi zdravotnické, ale i v jiných oblastech pojišťovnictví. A lapidárně řečeno, šlo to. Jakkoliv se to bude někomu zajídat, faktem zůstává, že odpovědnost pracovníků a zaměstnanců pojišťovny byla de facto stejná, jen s tím rozdílem, že byla mnohem důrazněji vyžadována a v případě porušení či neplnění tvrdě postihována.

Myslím, že nedostatečná "odpovědnost" za odpovědnost je tou hlavní příčinou stavu naší ekonomiky, tedy nejen u VZP, ale všeobecně. Jenže jistému okruhu lidí tento stav vyhovuje a nehodlají s tím nic dělat. Pokud ano, pak na úkor občanů. Jejich ega se to nedotkne a fungování státu tak či onak bude pokračovat. Tak nač si dělat vrásky, notabene výčitky (o nápravě ani nemluvě). Peníze byly, jsou a budou, jen s tím rozdílem kolik a jak pro koho. Tak to vidím já.

0
Vytisknout
4159

Diskuse

Obsah vydání | 9. 9. 2011