Jak (ne)přicházet o iluze

8. 9. 2011 / František Řezáč

To, že je tisk jako médium prodejný, jsme mohli zjistit nejpozději pár let po tzv. sametové revoluci. Veškeré noviny od místních po centrální byly postupně prodány nebo různým způsobem zašantročeny majitelům novinových koncernů, kteří k tomu vždycky našli ochotné domácí pomahače, často z řad bývalého režimního establišmentu. Za prachy všechno! bylo jejich heslem dávno před revolucí.

Není v této věci podstatné, že se jednalo o novinové koncerny německé, i když to mnohé lidi iritovalo. Je kapitál německý? Spíše je mezinárodní. Je tiskový koncern Ringier Axel Springer německý? Spíše je mezinárodní. Zajímavé je jméno tohoto tiskového impéria.

Axel Springer? Kde už jsme tohle slyšeli..?

Iluze o svobodě tisku v kapitalismu jsme mohli ztratit mnohem dříve, pokud bychom byli uvěřili tehdejší komunistické propagandě, ale to šlo velmi těžko. Nicméně jistá podezření jsme si mohli připustit už v roce 1968 a letech následujících při sledování událostí v západní Evropě. Revoluční hnutí mládeže (některé jeho protagonisty máme dnes v Evropském parlamentě) se nikoli náhodou zaměřilo mj. i na monopolizaci veřejného mínění tiskovými koncerny, což byl v Německu také podnik se jménem Axel Springer Verlag v čele s majitelem stejného jména. Axel Springer Verlag.

Takovým malým českým Springerem je dnes u nás Bakala. Čí chleba jíš, toho (politickou) píseň zpívej... platí odedávna.

Proč se tedy podivovat, že nějaký Plesl, když k tomu dostane příležitost, skoro celou hodinu naplno kváká to, za co je placen? Za tu věrnost bychom ho měli spíše pochválit! Méně chvály si ovšem zaslouží veřejnoprávní televize ČT24. Zvát si "kolegy" novináře jako jakési experty na různá témata se tam stalo módou.

Já jsem zvyklý ze své oblíbené televize Bayerischer Rundfunk na jiný přístup. Pokud je, anebo jsou pozváni novináři z tištěných médií, je to zpravidla do nějakého diskusního pořadu, kam je vždy také pozván někdo, kdo má názory odlišné. A to to pak někdy opravdu jiskří. Moderátor většinou, tak jako jeho diváci, kouká a neskáče do řeči...

V příštích dnech se bude u nás vybírat ředitel České televize. Že by to ve společnosti vyvolalo větší pozornost či vzrušení, jsem nezaznamenal. A přesto si stále myslím, že právě veřejnoprávní a tedy k objektivitě a službě divákům určená Česká televize by se mohla stát protiváhou špringerovských a bakalovských monopolů. Iluze? Uvidíme...

0
Vytisknout
7206

Diskuse

Obsah vydání | 9. 9. 2011