Změna je možná, ale bez (think) tanku to nejde

20. 3. 2012 / Milan Daniel

Myslím, že Karel Dolejší se poněkud mýlí, když v souvislosti s požadavky Holešovské výzvy kritizuje první z nich, tedy nastolení "vlády odborníků". Tak jak jsem jej zaregistroval ze záznamu schůze, na níž byl v lednu formulován, šlo o "úřednickou vládu odborníků", což je rozdíl. Jestliže přítomní aktivisté přidali k adjektivu úřednický i ty odborníky, nelze se jim při zoufalém stavu nejvyššího patra veřejné správy co divit a je to omluvitelné i jejich malou politickou zkušeností. Dovolím si nicméně trochu odbočit.

Ve čtvrtek 15. března jsem jel do Prahy na přednášku Jana Kellera Společnost nesouměřitelnosti. Protože začínala ve stejnou hodinu jako demonstrace na Václaváku, šel jsem "nasát atmosféru" před avizovanou demonstrací. Vybaven visačkou "Stydím se za tuto vládu a žádám o její odstoupení" jsem usedl na lavičku kousek "pod koněm" vedle podobně starého spoluobčana. Krátce poté se u nás zastavil muž, který se mého souseda zeptal, zda "jde taky na tu manifestaci". Nevím, zda souseda otázka rozhodila, nebo přišel na Václavák skutečně jen krmit holuby, ale tazateli odvětil, že o žádné manifestaci neví.

Zmiňuji to proto, že ta příhoda je do jisté míry příznačná. Lidé odmítají tento režim už pudově, ale svůj odpor většinou nedokáží přesněji vyjádřit. Obrovskou zásluhou organizátorů Holešovské výzvy je to, že dostali občany nejen na onen Václavák, ale na desítky náměstí po celé České republice. Moc lehce znervózněla. Demokrat Kalousek, jehož bych nejraději viděl na pouti jako fackovacího panáka, dokonce neváhal nespokojené občany srovnat s Hitlerovými příznivci.

Rovněž jednoduché požadavky výzvy do značné míry kopírují to, co si frustrovaní občané ve své většině přejí. Souhlasím se Štěpánem Steigerem a dalšími v tom, že ony požadavky nejsou program. Program však má třeba ProAlt, má jej Spojenectví práce a solidarity (které nyní organizuje záslužný cyklus přednášek, z nichž ta nahoře zmíněná Kellerova byla zatím poslední v řadě), mají jej další alternativní uskupení a i v prostředí oné výzvy byl těmi demonstracemi nastartován proces, v němž by k tvorbě vlastního programu jistě přispěli aktivisté z celé republiky.

Moc se sice ošila, ale tisíce lidí v ulicích více nezmohou. ProAlt zareagoval na Holešovskou výzvu vyčkáváním, dnes v pondělí koná akci vlastní. Další chystá (nejen v Praze) v dubnu ČMKOS. Je dost dobře možné, že v zatím volných termínech to lehce zabouří i z jiné strany.

Minulý čtvrtek na řadě náměstí českých měst postávaly hloučky naštvaných lidí, kteří neuměli a nemohli artikulovat svůj protest jinak, než podpisem výzvy k odstoupení vlády. Ta má ale z ostudy kabát. Co by z ní ale ten kabát servalo, by byl sofistikovaný protest spojeného odporu. Právě demonstrace odborů, jež k ní chtějí spojit dosud jen spoře komunikující iniciativy, by mohla být skutečným mezníkem.

Aby k tomu došlo a bylo dosaženo cíle, je třeba odložit individualismus, parciální zájmy a rivalitu. Využít všech produktivních komunikačních prostředků a vytvořit např. společný web, k jehož produkci se spojí profesionálové i dobrovolníci. Umisťovat na něj nejen videozpravodajství, ale i profesionálně natočená vystoupení odborníků, přednášky na podstatná témata, materiály, které otevírají oči. Je to důležité proto, že Praha je pro mnohé daleko a také lidé na venkově by měli dostat možnost vyzbrojit se argumenty, ztotožnit se s myšlenkami odporu a připojit se k nim vytvářením místních aktivních skupin.

Zatím tomu brání nejen rozdílná ideová východiska (byť rozdíly nejsou většinou zásadní), ale hlavně individualismus a rivalita. Tvorba programu je vždy kontroverzní a shoda na něm je nepřímo úměrná počtu individualit, které se na ní podílejí. Proto musí být co nejjednodušší a poskytovat prostor i pro jiná řešení. Na druhé straně je třeba, aby byl pokud možno přesný.

Smekám před těmi lidmi z Holešovské výzvy, kteří se k ní připojili s čistými úmysly. I oni by však měli srovnat krok s ostatními, prokázat schopnost být sebekritičtí, nabídnout naopak své možnosti a přinejmenším uvažovat o tom, kde je na pochodu tlačí bota a proč to všechno nejde lépe a rychleji. K tomu, aby občan nezaměňoval jablka s hruškami, úředníky s odborníky či demonstrace s manifestacemi, je třeba srozumitelného jazyka k vzájemné komunikaci a záživně podaných argumentů. A aby člověk z Horní Dolní věděl, co má dělat potom, až z toho Kalouska fackovacího panáka skutečně udělá, je třeba, aby své představy kultivoval. Zatím se k tomu dostává dost lopotně a v zájmu věci je třeba to rychle změnit.

Holešovská výzva může v tomto kontextu zapůsobit jako katalyzátor a je sympatické, že ostatní iniciativy vyzvala k účasti na své činnosti. V situaci, kdy začíná jít opravdu do tuhého, je dvojnásob sympatické, že takovou vstřícnost projevila i Českomoravská komora odborových svazů. Na tahu jsou všichni ostatní, 80% občanů této země na to čeká.

0
Vytisknout
5467

Diskuse

Obsah vydání | 22. 3. 2012