Eurozóna: Návrh rozvodového vypořádání

10. 4. 2012

KD│ Evropská centrální banka odvrátila katastrofu, když spustila masivní pomocnou operaci - jenže nic zásadního nevyřešila. Řecko bude možná potřebovat další restrukturaci dluhu; Portugalsko a Irsko možná rovněž. Španělsko a Itálie se teprve mohou ocitnout pod palbou. Bankovní krize jsou sotva kdy vyřešeny bez odstranění toxických aktiv nebo rekapitalizace. Eurozóně dosud chybí podstatné rysy měnových unií, jejichž odolnost prověřil čas; a plánované reformy mohou vystupňovat skryté fiskální, bankovní a vnější nerovnováhy, což by přineslo eurozónu spíše méně odolnou vůči regionálním šokům, napsali Arnab Das a Nouriel Roubini.

Rozdělení je snad obtížně proveditelné, ale může být lepší než lpět na špatném manželství. Dluhová krize periferie hrozí zasáhnout ohromné bankovní schodky a fiskální závazky centra, což by obě strany uvrhlo do vleklé stagnace. V tom se odráží patrně ztěží odstranitelné chyby v koncepci eurozóny. Proto navrhujeme následující návrh na přátelské rozvodové vypořádání.

Země opouštějící eurozónu musejí znovu dosáhnout rovnováhy, vymanit se z růstu taženého dluhem a přejít k růstu taženému exportem a příjmy. Členové "zbytkové" eurozóny by měli vyvažovat směrem k domácí poptávce. Při dosažení tohoto cíle má zásadní důležitost smlouva EU o volném obchodu. Ideálně by mělo eurozónu opustit pět periferních zemí ve finanční tísni - Portugalsko, Irsko, Itálie, Řecko a Španělsko - a vyjednat si překlenovací financování.

Této úpravě by napomohla měnová restrukturace. Je mnohem lepší obnovit konkurenceschopnost devalvací než změnou relativních cen s fixním nominálním směnným kurzem, což vede k vleklé dluhové deflaci potenciálně končící chaotickými bankroty a každopádně výstupem z eurozóny, nebo k setrvalé inflaci nad cílovou hodnotou v zemích s obchodním přebytkem. Samozřejmě že i kooperativní, částečné odbourání měnové unie by znamenalo narušení systému, ale může být v zájmu všech minimalizovat škodu dodržováním dohodnuté výstupní strategie.

Tato strategie by vystupujícím zemím zajistila životaschopnost a euru důvěryhodnost. Udržela by evropskou celní unii prospívající všem členským státům; a nastavila by monetární rámec pro zbytkovou ECB a národní centrální banky vystupujících zemí.

Přechodný monetární rámec by účinně obrátil mechanismus směnných kurzů, který vedl k euru: Cílení zahraničních směnných kurzů národních bank vystupujících zemí s podporou ECB, aby se předešlo zhroucení měny, úniku kapitálu a následnému růstu inflace. Nové směnné koridory by byly rozšiřovány po krocích, jak by se inflace a riziková prémie směnných kurzů vracely k normálu.

Po přechodném období by nezávislé národní centrální banky zavedly souhlasné inflační cílení, vyhnuly se protekcionismu v širší EU omezením kompetitivní devalvace. Vystupující země by měly být ve srovnání se zbytkovou eurozónou malými, otevřenými ekonomikami, kde by pohyby na zahraničních měnových trzích rychle vedly k inflaci, což by je přimělo vyhnout se maximálním devalvacím, jež by mohly vyprovokovat spirálu postupného růstu mezd a cen.

Na rozdíl od jiných režimů směnných kurzů by směnné koridory nebyly ohrožovány neadekvátními valutovými rezervami vystupujících zemí. ECB by nakupovala nové měny na spodní hranici výměnné skupiny, aby zmírnila ztráty způsobené kolapsy měn a chaotickými bankroty. Tento prvek plánu by položil břemeno finačního přizpůsobení a výstupu na ECB a zbývající členy eurozóny. Avšak přechodné výživné či jednorázové platby hrají při přátelském rozvodu často klíčovou roli; přechodné oficiální financování by omezilo ztráty a bankroty, jako při mnoha změnách režimů směnných kurzů, a zabezpečilo přežití a soudržnost EU - přičemž by pomohlo vyhnout se deglobalizaci, jež je častým následkem finančních krizí.

Zásadní význam má jasný a soudržný legální rámec pro výstup. Všechny smlouvy uzavřené podle domácích zákonů bychom k okamžiku výstupu redenominovali v nových měnách. Zachovali bychom denominaci v eurech pro smlouvy uzavřené podle zahraničních zákonů.

Máme zákony o rozvodu, protože přátelský rozvod je pro všechny dotčené lepší než podstoupit chronické deprese, jež provázejí špatná manželství. Eurozóna by měla předložit plány pro spořádaný výstup spíše dříve než později, protože odklad často znamená zvýšení nákladů spojených s rozchodem.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4281

Diskuse

Obsah vydání | 12. 4. 2012