Úvaha o půjčování

15. 4. 2013 / Boris Cvek

V poslední době jsem se několikrát musel zase zamyslet nad smyslem půjčování. Půjčit můžete někomu blízkému, abyste mu pomohli, bezúročně, ale i tak s rizikem, že nakonec nebude moci splatit. Tento druh půjček však nechejme být. Když půjčujete s úrokem, děláte byznys a nesete riziko, že místo výdělku se vám peníze nevrátí. Nikdo vás nenutí půjčovat.

Tak to funguje v korporátní sféře zcela normálně: půjčíte peníze do podnikatelského projektu, který se ukáže chybným, firma zbankrotuje a vy o své peníze přijdete. Jiná je ale situace v případě fyzických osob: miliardová instituce se zaměstnaneckými platy půjčí peníze chudší rodině a ta přestane být schopná splácet, dojde k exekuci a zahnání zmíněné rodiny do bídy.

To je něco naprosto nemorálního, protispolečenského a absurdního. Vždyť ta instituce není nucena nikomu půjčovat, ať nepůjčuje. Ale pokud se rozhodne půjčit, půjčit špatně, pak za její chybné rozhodnutí nesmí být nikdo zahnán do bídy. Ostatně náklady takového chybného rozhodnutí jsou pro takovou instituci zcela směšné, zatímco pro zmíněnou rodinu likvidační. Když jsem si tuhle úvahu vyvěsil na zeď Facebooku, kamarád mi napsal do diskuse tohle:

"Přesně tento názor sdílím i já. To, že půjčka = riziko, ví každý, kdo půjčuje v podnikatelské sféře firmám. Těm taky nikdo žádné fantastické nabídky nedělá, protože tam je to opravdové riziko. Bohužel v současné době je u osobní půjčky jediné riziko, a to, že ji dotyčný splatí, a ten, kdo půjčuje, se nenabalí na exekuci.

V extrému to znamená, a vím to z vlastního pozorování, že ti, kteří půjčují, vyhledávají právě takové případy s vidinou následné exekuce. Čili odmítají půjčit bonitnějším klientům a šetří své peníze, aby je mohli půjčit těm, kde je vidina exekuce." K tomu:

Půjčují peníze chudým a pak je dřou z kůže ZDE

Dělnice s dítětem nemá z čeho splatit půjčky na živobytí. Je z ní "skončená věc" ZDE

0
Vytisknout
7154

Diskuse

Obsah vydání | 18. 4. 2013