Rusko by se mělo konečně vypořádat s vlastními ultrapravicovými extrémisty

16. 10. 2013 / Karel Dolejší

Úterní bezprecedentní násilný útok na nizozemského diplomata v Moskvě spojený s malováním rtěnkou na zrcadlo nese výrazný rukopis ruských krajně pravicových "politických performerů". Předpokládám, že pokud ruské orgány incident skutečně vyšetří, stopy je přivedou buď k národním bolševikům, nebo k Duginovu Hnutí Eurasia. Kult šokujícího násilí doplněný o zkopírované prvky západního "politického umění" je totiž přesně tím nezaměnitelným modem operandi, který obě polonacistická uskupení charakterizuje ze všeho nejvíce.

V letech 2006-2008 jsem se podílel na kampani Greenpeace proti americkému protiraketovému radaru v Brdech. Tato kampaň nepřímo konvenovala ruským zájmům v Evropě a pomohla udržet odpor české veřejnosti až do okamžiku, kdy nová Obamova administrativa kontroverzní projekt brdského radaru zrušila.

Pouze politický snílek a naiva přinejmenším formátu Edvarda Beneše by si ovšem mohl myslet, že si velmoc sledující bezskrupulózně a zcela nesentimentálně vlastní mocenské ambice lze nějakým způsobem zavázat - a zajistit si tak v jiné situaci její alespoň relativní přízeň. Bez ohledu na to, že můj někdejší zaměstnavatel prosazováním politiky zachování globální vojenské rovnováhy ve svém důsledku pomáhal také ruským zájmům, takřka tři desítky bývalých kolegů z Greenpeace nyní sedí v ruských věznicích a čelí absurdnímu obvinění z "pirátství", přičemž bylo zamítnuto i jejich propuštění na kauci.

Zatímco ruské orgány systematicky stigmatizují nevládní neziskové organizace a potlačují svobodu médií, přičemž se ohánějí antiextrémistickou a paranoidní rétorikou, v zemi dál bez problémů působí radikální ultrapravicová uskupení, jež jsou přinejmenším tolerována (národní bolševici), nebo dokonce tvoří širší součást mocenského bloku prezidenta Putina (Hnutí Eurasia). Je to o to absurdnější, že nacistická tradice, k níž se obě zmíněná uskupení víceméně otevřeně hlásí, stála národy bývalého Sovětského svazu desítky milionů životů a obrovské ekonomické škody.

Je absurdní, bojuje-li Moskva s "piráty" s Greenpeace, zatímco po jejích ulicích a vysílacích studiích se zcela volně procházejí lidé vyzývající k násilným útokům na Michaila Gorbačova či k ozbrojené destabilizaci Ukrajiny. Imidž "umírněných stolypinců", kterou si ruský režim snaží pěstovat, je ve světle takových událostí jako úterní útok na nizozemského diplomata stále méně věrohodný.

A ještě absurdněji, ba naprosto zaslepeně, uvažují osoby, které za takových okolností prosazují, aby Česká republika upustila od kritického přístupu k politice Ruské federace.

0
Vytisknout
3391

Diskuse

Obsah vydání | 18. 10. 2013