Paxman: Lidi, kteří v životě nikdy neměli žádné normální zaměstnání, by neměli být politiky

2. 11. 2013

< Jeremy Paxman v pátek večer 1. 11. v chat show Grahama Nortona

Graham Norton: Vy jste tady dnes večer jako spisovatel. Vyšla vám nová kniha Britain's Great War, Britská Velká válka. A diváci mohou mít obavu, že to bude docela suché, čistá historie. Ale vy máte k tomu osobní příběh.

Jeremy Paxman: Ano. Můj prastrýc Charlie byl jedním z oněch mnoha tisíců mužů, kteří se v druhé polovině roku 1914 přihlásili do války. Vyrostl jsem s touhle fotografií na zdi. Byl na ní on a sedm dalších mladých mužů, jak se navzájem objímají kolem ramen a stojí někde na nově vyasfaltované silnici. A asi pět měsíců poté, co ta fotografie vznikla, on byl mrtvý.

Zabili ho v Gallipoli, v roce 1915, což byla operace, jejímž cílem bylo uvolnit tlak na západní frontě. A já jsem si uvědomil, tohle je opravdu velká událost, sté výročí, které přijde příští rok, které ale nyní uniklo z rodinné vzpomínky do historie. A budeme zjevně příští rok muset uvažovat o tom, co budeme dělat, jak vzpomenout na tuto událost. A já jsem si najednou uvědomil, že vlastně nevím... Díval jsem se na to prostřednictvím předsudků ze šedesátých let. Víte, šedesátá léta, "Ach, jaká to překrásná válka", potom Blackadder (Černá zmije) z osmdesátých let (komediální televizní seriál ze zákopů první světové války, v němž hraje hlavní roli Rowan Atkinson), ona slavná scéna, kde téměř na konci generál Melchett, Stephen Fry, přijde a říká Černé zmiji, poté, co ten mu řekl, je vyrazí ze zákopů, "Jdu hned za tebou, Černá zmije!", a Černá zmije tiše podotkne, "Ano, asi 35 kilometrů za mnou". Je to zvláštní, ale odráží to názor, který máme na první světovou válku, že všichni generálové byli daleko v zázemí, což tedy skutečně byli, z perfektně dobrých důvodů, a že všichni tihle mladí muži byli jaksi úmyslně povražděni těmi generály, což zjevně není pravda, protože který generál chce prohrát bitvu. Takže mě prostě napadlo, že je na čase se na tu první světovou válku podívat znovu.

Graham Norton: Sto let je v historii krátká doba, ale, jak říkáte, z hlediska osobní zkušenosti je to dlouhá doba. Co se týče připomínání tohoto výročí, vím, že BBC toho dělá hodně, vy jste natočil dokumentární seriál...

Jeremy Paxman: Ano, k té knize vznikl televizní seriál.

Graham Norton: Ale slyšel jsem, že jste se vyjádřil dost kriticky k výrokům Davida Camerona k tomu stoletému výročí...

Jeremy Paxman: Ano, to mě hodně znepokojilo, protože když hovořil David Cameron o tom, jak se vydají miliony liber na připomenutí tohoto výročí, srovnal to s oslavami diamantového jubilea anglické královny. A tak z toho lidi získali dojem, že to jaksi bude nějak oslava té první světové války. Takovou katastrofu ale může oslavovat jen naprostý idiot. Tři čtvrtě milionu mužů se do této země nikdy nevrátilo. Miliony mužů byly zraněny, mentálně i fyzicky. Nikdo tohle přece nemůže OSLAVOVAT. Cameron prostě neumí používat jazyk.

Komik John Bishop: Oni to nejsou normální lidi. Oni nezastupují normální lidi. Neměli byste se stávat politikem, pokud jste v životě nepracovali aspoň v jednom normálním zaměstnání. (Smích, potlesk)

Jeremy Paxman: Ten předsudek sdílím. Měli byste něco nejprve dělat, než se postavíte do pozice, kdy činíte rozhodnutí, která ovlivňují životy nás všech. Opravdu si myslím. Tuhle jsem interviewoval (komika) Russella Branda a on zdůrazňoval, jak opravdu otrávení jsou lidé z politiky. A myslím, že má pravdu. V mnoha věcech s ním nesouhlasím, ale myslím, že má absolutně pravdu. Lidi mají už opravdu dost politiků, kteří pořád jen pózují. A uvědomují si - veřejnost je opravdu daleko před politiky - že čelíme obrovskému množství opravdu těžko řešitelných problémů. Tihle lidi se prostě postaví a slibují nám, že to všechno vyřeší, a jsou jen dva způsoby, jak to řešit - jejich způsob a způsob jejich oponenta. Jejich způsob je správný a způsob jejich oponenta je špatný a všechno vyřeší jen oni. Je to naprostá blbost.

(Hurónský souhlasný řev publika)

(...)

Poznámka Jana Čulíka: S velkým potěšením jsem v pátek večer sledoval zábavné chat show komika Grahama Nortona v televizi BBC. Někdo má Jana Krause, jiný má Grahama Nortona :) Graham Norton je britskou národní institucí, jeho páteční chat shows se vysílají už čtrnáct let. Většinou interviewuje celebrity ze světa filmu a populární hudby, když natočily nový film či vydaly novou desku. V pátek večer 1.11. se sešla zvlášť dobrá čtveřice inteligentních a rozumných lidí: hudebník Elton John, herečka Judi Dench, novinář Jeremy Paxman a stand-up komik John Bishop.

Elton John byl v pořadu kvůli svému novému hudebnímu albu, které kritikové charakterizují jako velmi dobré. Judi Denchová byla přítomna v souvislosti se svým novým filmem Philomena, což je děsivý příběh, založený na skutečné životní historii (skutečnou Philomenu interviewovala Jenny Murray v pátek dopoledne v pořadu rozhlasu BBC Woman's Hour) dívky, která byla v "péči" jeptišek v Irsku. Ty zabránily, aby se mohla setkávat s mužem, do něhož se zamilovala, a když mu porodila dítě, nemluvně jí odebraly.

Fascinuje mě především osobnost Jeremyho Paxmana. Podle mě měl v životě a profesně obrovské štěstí - nechápu, jak je možné, že takto schopného, inteligentního a čestného člověka systém už dávno neeliminoval.

Mimochodem, ty vlčí máky na klopě (viz obrázek) jsou připomínkou ukončení 1. světové války dne 11.11. 1918. Připomínají se tak v Británii v listopadu každoročně všichni mrtví.

0
Vytisknout
13916

Diskuse

Obsah vydání | 5. 11. 2013