Když dva analyzují, třetí si zoufá...

8. 11. 2013 / Marek Řezanka

Není nad sebereflexi. Ještě lepší je ovšem najít si univerzálního viníka, který může vždy a všude úplně za vše.

Je po volbách. Místo toho však, aby se politici předháněli, jak co nejdříve najít řešení, které povede k nastartování ekonomiky, k postupnému zavírání rozevírajících se nůžek, které znamenají narušení sociálního smíru, místo napravování reputace vládních politiků, kteří měli za éry kabinetu P. Nečase jeden korupční skandál za druhým, místo revize zákona o tzv. církevních restitucích, aby nebyly v rozporu s opět planoucími (a nikterak vyhaslými) Benešovými dekrety a nešly ve svých nárocích před rok 1948, vidíme jediné. Jedni se perou a druzí dělají, jako by snad ani nikdy nevládli.

V jednom se však představitelé ČSSD a ODS shodnou. Za jejich volební výsledky může prezident Zeman. ČSSD přišla na to, že mohla mít mnohem více procent, jen neměla podepřít úřednický kabinet J. Rusnoka.

Zkusila si sociální demokracie položit otázku obráceně -- tedy, zda si neuškodila tím, jak variantě úřednického kabinetu házela soustavně klacky pod nohy? Jak odmítala ústavnost tohoto kroku a jak naskočila na zavádějící rétoriku, že Nečasův kabinet padl proto, že byl pravicový. Ne -- proto vskutku nepadl. Padl proto, že rezignoval expremiér Nečas poté, co spojil svou kariéru s "naprosto čistou" Janou Nagyovou a poté, co několikrát hystericky odmítl rezignovat s tím, že si žádného pochybení není vědom.

Prezident Miloš Zeman sáhl k úřednické vládě proto, že čelní představitelé Nečasova kabinetu veřejně vystupovali proti probíhajícímu vyšetřování -- a hrozili (otevřeně, nepokrytě, plni zloby), že když se znovu dostanou k moci, tak toto vyšetřování zarazí.

Znovu k moci se nedostali. Prokázali nejednotnost, rozhádanost, nepřipravenost (M. Němcová se hlásila o post premiérky, aniž rezignovala na post předsedkyně Sněmovny). Předčasné volby pak nebyly otázkou rozhodnutí "diktátora" Zemana, ale výsledkem hlasování ve Sněmovně.

Padla vláda, která se zmítala v poměrně značné aféře. Ta ovšem byla většinou mainstreamových médií zcela bagatelizována -- a dokonce napadána jako neodůvodněná. K této bagatelizaci se připojila i ČSSD.

Výsledkem bylo, že sociální demokracie neakcentovala před volbami témata, na která mohla značná část jejích potenciálních voličů slyšet. Ani zmínka o podobě církevních restitucí, shrnutí kroků kabinetu P. Nečase se chopili Babiš a jeho ANO. Nosným tématem kampaně ČSSD se tak stalo budování "fungujícího státu". Ale na jakých základech fungujícího? S jakými lidmi v čele? Nebyl pohled do krajů (minimálně některých) s vládami ČSSD až příliš truchlivý?

O nic fundovaněji nepřistupují k příčinám svého pádu v ODS.

"Nepochopitelná policejní akce, která smetla námi vedenou vládu, levicový prezident opilý svou mocí, zrádci v našich řadách, ale i mediální blokáda způsobená tím, že dva důležité deníky ovládá předseda naší konkurenční strany aj., udělaly své," rozebírá svérázně příčiny neúspěchu ODS ve volbách pražský exprimátor, B. Svoboda.

Za pádem ODS stojí především to, že dodnes neuznala, že policejní akce nejen že nebyla nepochopitelná, ale že je v právním státě jevem zcela normálním. Nepochopitelné byly reakce některých politiků ODS, kteří by vyšetřovatele nejraději zadupali do země. Nepochopitelný se mnohým z nás může jevit výrok Nejvyššího soudu, který chrání poslance, kteří se na sněmovní půdě mohli dopustit korupčního jednání.

Ale pohádka o prezidentovi opilém svou mocí natolik, že kde může, tak hází šavle a zakopává o koberce, se ODS patrně zalíbila natolik, že nechce vidět nic jiného. Koho by zajímal zdravotní stav nenáviděného protivníka? Jen ať si to pěkně vypije.

Ani ČSSD ani ODS si nepřipouštějí zpětnou vazbu. Hledají příčiny svého nezdaru u všech ve svém okolí, jenom ne u sebe samých, u mechanismů, na nichž se naučily až příliš setrvačně fungovat.

Nejhorší na tom je, že politici těchto stran snad vůbec nevnímají rozčarování a deprivaci mnoha lidí, kteří pro jejich spory a hádky nemají žádné porozumění. Ani ho často mít kvůli své situaci nemohou.

Jsou tady lidé, kteří očekávali pomoc. Místo ní sledují, jak se malí kluci perou o lopatičku -- a jak se písek pomalu, ale jistě sype z pískoviště někam pryč. A jak nikoho z těch kluků nezajímají ti všichni, kteří jen bezmocně přihlížejí opodál. Není tak těžké si domyslet, jak tito frustrovaní lidé budou v příštích volbách volit -- tedy, lépe řečeno -- koho rozhodně volit nebudou.

0
Vytisknout
4936

Diskuse

Obsah vydání | 8. 11. 2013