Třeba když jsem seděl u holiče a manžel kadeřnice, neúspěšný komunální politik ČSSD mluvil, aby řeč nestála, o situaci ve své čtvrti: „ Ani tady už to není, co to bývalo. V parku polehávají bezdomovci, válí se tam injekční stříkačky. Přijde doba, kdy tu uslyšíme samé alah akbar.“

V sobotu zase sedím v autě a jedeme z jižních Čech a vedle mne na sedadle slyším z úst studenta, který po jednom a půl roce opustil filosofickou fakultu toto: „Z historie vidíme, že národy z jihu si nedovedly nikdy vládnout samy. Potřebovaly nadvládu zemí naší kultury“.

Z jiné strany na mě doléhá: „Moji dceru přepadli cikáni a od té doby je všechny nenávidí“.

Strach z neznámého, pocity zneuznání, tíživá sociální situace byly a jsou živnou půdou pro nesnášenlivost či nenávist. Jak známo z historie, využili toho mnozí při propagandě svých ideologií.

I v dnešní době tomu není jinak. Konzervativní a ultrapravicové síly v ČR šturmují na poplach v podobě akcí typu sdružení Akce D. O. S. T., kdy Konvičkové, Okamurové, Zemánkové a jiní horují proti imigrantům.

Objevují se však i staří známí Vandasovci, kteří cítí další šanci, jak se zviditelnit.

V Brně na demonstraci proti přijímání uprchlíků předseda DSSS Vandas rozjásal tisícové publikum i takovými slovy jako:“Přijde doba, když z těch zlých extremistů a neonacistů budou rázem hrdinové“.

Je to asi můj subjektivní pocit, ale lidé slušní, tolerantní a snášenliví jsou slyšet daleko méně a mnoho lidí ve svých názorech nyní hlavně vůči pomoci uprchlíkům ustrnulo v předsudcích a obavách z jejich nebezpečnosti.

Vážím si toho, že lidé jako Jan Čulík nebo performer Milan Kohout se odvážili do jámy lvové a pozvedli svůj hlas proti nevědomosti, neznalosti a zaslepenosti v naší společnosti. Jejich aktivity plně podporuji, tak jako podporuji akce hnutí Ne rasismu nebo Brno blokuje.

Závěrem ještě jeden malý postřeh. Čítám na internetu i takové názory, že humanismus byl překonán. Pokud toto přijmeme, co nám vlastně zbude?

Pocházím z kraje, kde se s největší pravděpodobností narodil Jan Hus. Nesmím ho tedy zklamat a budu šířit pravdu v podobě švejkovské parafráze: „Lidi co blbnete, uprchlíci jsou taky lidi“.