Střední Evropa ostudně odmítla přijmout uprchlíky

2. 7. 2015

Ti politikové z Evropské unie, kteří zažili ve střední a východní Evropě komunismus, vědí, co byla povinná vojenská služba a jak ji lidé nenáviděli. Výcvik byl ideologický, militaristický a protizápadní. Ale aspoň v komunistických státech netrvala povinná vojenská služba navždy, píše Judy Dempsey.

Středoevropští politikové by měli tuto dobu srovna s tím, co se děje v dnešní Eritreji. Možná, že by je to přimělo, aby se přestali bránit proti navrhovanému systému kvót pro desetitisíce uprchlíků, většinou pocházejících z Eritreje a Sýrie, kteří prchají před válkou a útlakem.

Eritrea je silně autoritářská země, kde povolání k vojenské službě znamená doživotí. Jak uvádí Human Rights Watch, Eritrea povolává do armády všechny muže a všechny neprovdané ženy. Většina vojáků slouží po celý život. Vojáci se běžně používají k nuceným pracím pro v podstatě civilní projekty,

Není divu, že tolik mladých mužů a žen riskuje život ve snaze uprchnout do Evropy.

Navzdory zoufalé situaci, která nutí tolik Eritrejců utéci ze země, byla reakce středo a východoevropských vlád a vlády Velké Británie na summitu EU ve dnech 25. a 26. června, věnovaném situaci uprchlíků, naprosto ostudná.

Evropská komise navrhla, aby bylo 40 000 uprchlíků nyní žijících v Itálii a v Řecku rozmístěno do ostatních zemí EU. Vedle toho byl navržen plán rozmístit v EU dalších 20 000 uprchlíků, kteří se v současnosti nacházejí mimo EU.

Dosud během roku 2015 překročilo Středozemní moře více než 100 000 uprchlíků. Většina z nich přistála v Itálii, v Řecku či na Maltě. Německo a Švédsko udělaly obrovské množství práce ve snaze ulehčit této zemím jejich uprchlické břemeno. Většina vedoucích politiků ve střední a východní Evropě však odmítla návrh kvót a sdílení tohoto břemene. Uvedli, že o přijetí uprchlíků musejí rozhodovat národní vlády, nikoliv Brusel.

Italský premiér Matteo Renzi hovořil na summitu sžíravě o této absenci solidarity. "Jestli je tohle vaše představa Evropy, tak tu si nechte," řekl Renzi svých 27 protějškům "Buď existuje solidarita, anebo neplýtvejte naším časem."

Maďarská pravicová vláda strany Fidesz premiéra Viktora Orbána zjevně časem neplýtvá. Plánuje proti uprchlíkům postavit čtyřmetrový plot na své hranici se Srbskem. Postoj Maďarska je deprimující vzhledem k tomu, že právě ono v září 1989 začalo hranice otevírat. Umožnilo to tisícům východních Němců odejít na Západ.

Na sousedním Slovensku se stává atmosféra proti uprchlíkům opravdu jedovatou - nemluvě o tom, jak ta země zachází se svou romskou komunitou. 20. června protestovali demonstranti proti systému kvót v Bratislavě pod heslem "Zastavte islamizaci Evropy! Společně proti diktátu Bruselu! Evropa Evropanům!"

Evropská unie navrhuje pro Slovensko, které má 5,5 milionu obyvatel a minimum přistěhovalectví, kvótu 785 uprchlíků, přijímaných postupně po dobu dvou let. Loni zažádalo na Slovensku o azyl 331 osob. 24 osob tam azyl dostalo.

Česká republika také odmítla kvóty EU. "Podporujeme právo zemí volně rozhodovat o míře své solidarity, což jsme také projevili svým rozhodnutím poskytnout domov celé řadě syrských rodin," řekl český premiér Bohuslav Sobotka. Loni poskytla Česká republika azyl 765 lidem, většinou z Ukrajiny, ze Sýrie a z Kuby.

V Polsku odmítla premiérka Ewa Kopaczová povinný systém kvót a uvedla, že přijímání uprchlíků musí být dobrovolné. Kopaczová souhlasila, že přijme 60 rodin ze Sýrie.

Avšak Polsko otevřelo své dveře Ukrajincům, prchajícím z války v jejich zemi. V roce 2014 vydalo Polsko krátkodobá pracovní povolení pro 331 000 Ukrajinců. Odhaduje se, že je nyní v Polsku asi 300 000 - 400 000 uprchlíků z Ukrajiny.

Pobaltské země uvedly, že nemají kapacitu k tomu, aby mohly zavést systém kv=ot.

Necháme-li stranou otázku populismu, reakce většiny středoevropských zemí na uprchlíky má vazbu na druhou světovou válku a na její dohru. Válka zničila předchozí multietnickou společnost, kdy ve střední Evropě existoval bohatý kaleidoskop nejrůznějších komunit, zejména židovského a německého původu. Po roce 1945 se většina těchto zemí stala etnicky homogenními.

Za komunismu byli zahraniční dělníci izolováni od místních lidí. Možná, že i to vysvětluje postoje vůči uprchlíkům, jaké zastávají lidé na území bývalé NDR a v bývalé komunistické středovýchodní Evropě.

Avšak to není omluvou pro to, aby se tato část Evropy proměňovala v pevnost. Středo a Východoevropané byli nuceni žít v pevnosti do roku 1989 a teď by přece měli být vstřícnější vůči Eritrejcům a dalším uprchlíkům, kteří chtějí uprchnout ze své vlastní pevnosti.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
4094

Diskuse

Obsah vydání | 7. 7. 2015