Co je to rasismus a proč je neslučitelný se západní demokracií

3. 8. 2015 / Boris Cvek

Setkávám se s postojem typu: jak se může levice, které má jít o uražené a ponížené, zastávat muslimů a imigrantů? Já když slyším paušální odsudky muslimů nebo imigrantů nebo Romů, vždy si představím nevinného, hodného člověka, který je Rom, imigrant nebo muslim, a je mi jasné, že nejen levice, ale kdokoli vůbec soudný, musí tyto paušalizace odmítnout.

Člověk, který je jen na základě své víry nebo rasy nebo statusu uprchlíka považován za nebezpečí, je přece uražený a ponížený, a je třeba se ho zastat. A jediným způsobem, jak se ho účinně zastat, je odmítat jakékoli rasistické paušalizace.

Stejně tak se setkávám s různými pokusy rasismus omluvit nebo nějak zdůvodnit, že rasistické postoje nejsou rasistické. Takový neomylný test rasismu je přitom velmi jednoduchý: demokracie stojí na tom, že všichni musí dodržovat zákony, posuzujeme-li tedy lidi podle dodržování zákonů a nikoli podle jejich rasy, víry, uprchlictví, jsme demokraté a nejsme rasisté – pokud je ale posuzujeme podle rasy, víry, uprchlictví, jsme rasisté.

Někomu se může zdát paradoxní, jak někdo, kdo je třeba feminista nebo nevěřící, může stát proti paušálnímu odmítání islámu. Jde o historickou zkušenost: nevěřící byli kdysi paušálně odmítáni jako zvrácenci a ženy jsou dodnes běžně považovány paušálně za méněcenné. Jde o to, posuzovat člověka jako člověka, jeho skutky, jeho život, nikoli ho dehumanizovat jako příslušníka těch škodných.

Nepřípustné je taky uvažovat o tom, kolik procent zločinců je v té či oné skupině jako způsob, jak tu skupinu hodnotit. Justice by měla ze všech skupin vybrat zločince a potrestat, případ po případu, jednoho po druhém, přesně podle individuálních činů a odpovědnosti toho člověka. Nikdo jiný, i kdyby patřil nějakým vnějším znakem, jako je barva kůže nebo víra, ke skupině, kde je zločinnost vyšší, nesmí být za zločince považován. Je to tak těžké pochopit? Možná je problém v tom, že se to takhle jasně lidem neříká, že se to neříká opakovaně nebo že to v cynickém prostředí českého veřejného života nemá váhu.

A existuje-li v nějaké barvou kůže nebo vírou definované skupině vyšší kriminalita, je třeba na základě konkrétních případů zkoumat, kde jsou příčiny. Takové příčiny bývají, jak se vždy ukazuje, v útisku té skupiny z důvodu barvy kůže nebo víry, nikoli v té barvě kůže nebo víře. Kriminalita má společenské příčiny, člověk se nerodí jako zločinec, ale stává se zločincem z různých důvodů selhání výchovy, hodnotových postojů, sociální situace, ztráty důvěry ve spravedlnost apod.

0
Vytisknout
4103

Diskuse

Obsah vydání | 5. 8. 2015