Na počátku bylo nesmyslné a lživé slovo. A to slovo fungovalo. Ukrajina 2014, Česko 2015

6. 8. 2015 / Karel Dolejší

"O tom, jak je situace vážná, svědčí i fakt, že pražský magistrát už dva měsíce registruje každou noc STOVKY AŽ TISÍCE pokusů o překonání hranic města na východním okraji Prahy. Tento týden se navíc uskutečnily už tři masové nájezdy migrantů na Čestlice. Největší byl v noci na středu, jehož se podle posledních informací zúčastnilo 2300 lidí. „Je jasné, že některým se podaří dostat až na náplavku. Ostatní běženci o tom vědí.”"

Článek Terezie Wonky "Moravští emigranti útočí na východní okraj Prahy" ZDE zdařile paroduje styl hoaxů, které v posledních týdnech plní česká média a sociální sítě. Text doprovází řada fotografií z prostředí moravského folklóru prezentovaných ve zcela zavádějícím kontextu. Ve virtuální realitě tímto způsobem rychle vznikl přesvědčivý obrázek akutně hrozícího nebezpečí. Moraváci jdou prý Čechům po krku. Co na tom, že nic ani přibližně podobného ve skutečnosti neexistuje. Podstatné je krmit lidské strachy, na prvním místě strach z jiného a cizího. To na Čechy výborně zabírá.

Když začínala občanská válka na Ukrajině, dělo se tak ve stínu vznikajících legend o masovém násilí na civilistech. "Korsuňský pogrom" a další vynálezy ruské propagandy vytvořily v lidech pocit akutního ohrožení, před kterým je bezmocné přece musí někdo silný ochránit. Ten "někdo" byly Rusy organizované a ruským miliardářem Malofějevem financované oddíly "opolčenců". Během pár měsíců se země ocitla ve válce na Donbase, v srpnu do ní Rusko zasáhlo již zcela otevřeně. Na počátku však stály kompletně vymyšlené zprávy o "řádění kyjevských fašistů". Nejprve nešlo ani o to, že se obraz několika procent osob s extrémními názory mezi příznivci majdanu rozšířil tak, aby zahrnul všechny Ukrajince usilující o emancipaci od ruského kolonialismu. Nejprve byly na stole hoaxy vylhané od A až do Z.

Obdobný model nyní funguje v "přirozeně" xenofobním Česku. Uprchlíci i migranti vědí, že mířit sem je nerozumné, nicméně část jich tudy projíždí - ačkoliv nepochybně jen do doby, než naleznou do cílových zemí vhodnou alternativní trasu. Představa, jak Českou republiku zavalují emigranti, kteří o ni ve skutečnosti vůbec nestojí, plus z menší části dezinterpretované, z větší části zcela vymyšlené příběhy o nadcházejících hrůzách, to vše funguje jako politická propaganda i na české poměry mimořádně neseriózních politických projektů. Zahrnují také vznik polovojenských oddílů se zřetelnou politickou afiliací vystupujících coby konkurence (přinejmenším nominálně) stále ještě apolitických státních bezpečnostních složek. Řeknu to otevřeně: Něco takového jsme tu měli naposledy mezi lety 1945 - 1948.

A znepokojující je, že tyto projekty mají masivní podporu z nejvyšších míst. "Nemá cenu zkoumat, jaký je rozdíl mezi umírněným a radikálním islamofobem. O umírněnost není zájem. Okamura, Konvička nebo Bartoš se mírnit nehodlají. Jakkoli Konvička je krvelačný laškovněji než přímější Bartoš a Okamura je jako demagog o pár úrovní dál, než aby přímo hrozil násilím, jde jim o to samé. V rozdílech mezi nimi se ani nemá cenu pitvat, protože králem tohoto karnevalu je prezident Miloš Zeman," píše v článku "Zeman s puškou na hranicích" Pavel Šplíchal ZDE. Ten zároveň předložil výborný recept, jak se "apokalypse" údajně vyvolané uprchlíky bránit: "Nejlepší prevencí proti uprchlíkům by mohla být proměna České republiky v ještě nesnesitelnější stát. Vyhlídky nejsou špatné."

To věru nejsou. Češi usilovně pracují na záminkách, proč v sobě objevit to nejhorší a pustit to bez ostychu ze řetězu. Vždyť jsme přece ohroženi - pryč tedy se slušností a politickou korektností. Náš pánbu je Darwin, přežije nejsilnější knedlofág.

"Nejdříve zakomplexovaní frustráti přijdou s prvosignální nenávistí. A lhostejno, zda jsou terčem Romové, Vietnamci, homosexuálové, židé, živnostníci, muslimové nebo sluníčkáři. Agrese si negativní ventil vždycky najde. Jakmile pragmatičtí zástupci mainstreamu ucítí, že se na daném tématu lze přiživit, přiživí se. A extrému dodají legitimitu – i když s ním třeba nejsou ztotožněni beze zbytku, i když možná nedohlížejí důsledků svých činů. Kolik jen vědeckých důkazů potvrdilo méněcennost Židů před tím, než šli do plynu! Většinová veřejnost proti takovým extrémům většinou neprotestuje, protože většinou mají marginální dopad a taky protože cílem protestů není ona sama. Nepřítel bývá jako hromosvod vybrán z řad oslabených, kteří se nemohou bránit, kterých se nikdo nezastane, kteří se dají šikanovat, na které se dají svalit všechny hříchy světa nebo ještě lépe, kteří tu de facto nejsou – jako současní imigranti. Lepší terč než přelud se pro deformované fantazie najít nedá," píše trefně Simindr ZDE.

Model je jednoduchý. Obyvatelstvo veledůkladně emocionálně adaptované na prostředí normalizačního režimu s jeho uzavřeností, neměnností, xenofobií a systematicky pěstovanou paranoiou (což je kulturní obzor opakovaně vychvalovaný Václavem Klausem i Milošem Zemanem a nepřímo legitimizovaný ideologií antiantikomunismu napadající "jednostrannou" kritiku minulého režimu) nové poměry pětadvacet let nutily tvářit se, že věří v demokracii. Mezitím jungovský Stín vskrytu utěšeně sílil a ve vhodném okamžiku byl nalezen způsob, jak jej vyprojektovat na druhé - a tím zprostředkovaně legitimizovat. Psychoanalytici se jednou vyřádí na Konvičkových sexuálních fantaziích podsouvaných muslimům. To je prototyp také všeho ostatního, co můžete pozorovat. Právě proto, že "migranti" jsou "neobjekt", prázdná kategorie, lze jim připsat cokoliv, čeho byste se na sobě sami rádi zbavili. Češi se bouří proti "agresívním" migrantům, ačkoliv migranti sem nemíří a jediný, kdo projevuje agresi, jsou "hostitelé", kteří "nezvou" ty, kdo o "návštěvu" u nich především vůbec nestojí.

Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu. Masivní kolektivní hysterie z cizinců je zástěrkou a záminkou k demontáži zbytků toho, co z polistopadové politické kultury přežilo ještě do dnešních dnů. "Demokracie" se chápe jako právo odmítnout "politickou korektnost" a projevit otevřeně ničím nebrzděné postkomunistické buranství. "Svobodou projevu" se teď rozumí šíření pavlačových drbů, k nimž se pak alibisticky může veřejně vyjádřit i jejich objekt - což by ovšem především dělat nemusel, kdyby si politický bulvár žijící z tekutého hněvu neusnadňoval práci tím, že pavlačové drby publikuje namísto ověřených zpráv. "Šok: XY souloží se svým jezevčíkem, tvrdí YZ!". "Co říkáte na tvrzení YZ, že souložíte s jezevčíkem?" - "Názor" je vším, fakta ničím.

Strašení "kyjevským fašismem" přineslo Ukrajině občanskou válku, tisíce mrtvých a obrovské ekonomické škody. Jak asi dopadne Česko vyděšené imaginárními přistěhovalci natolik, že nevidí propast, k níž je vedeno?

0
Vytisknout
10110

Diskuse

Obsah vydání | 7. 8. 2015