Pokora není ostuda a slabost. Trouby z Jericha zní v dnešních časech velmi slabě. Čachráři káží o svobodě, kterou rozkulačili k prospěchu vlastnímu, před zraky věřících v obecné blaho. Výbory a podvýbory veřejného blaha zplodily nejednu zrůdu.

Geniální mluvka se v hospodě kasal, jak zavřel do lednice písničkáře Karla. Kvákal, že novinář adorovaný demokratickou drobotinou přijal onkela Dolfiho ke svatému přijmání pod láskohlasí. Tahle ouklejka z říčky Průjem vyplavila nejednou mozek k pobřeží Ničemna. Přišel trest. Rozparáděný podvedený manžílek pravdomluvce hodil do skleněné výplně protkané drátky ke zpevnění. A hned vznikla legenda - zranění mu způsobili prý cikáni. U nás je možné zcela vše - rádi podléháme polopravdám. Krutost pravdy bývá k neustání. A kdo ve skutečnosti, hrome, stojí o jakousi pravdu?!

Máme zvoleno, zástupci jsou veselá partička k pobavení. Pokuste se vzpomenout plamených žvanilů, co údajně řídili státní záležitosti. Bylo jich neurekom. Kam zmizeli? Druzi je sežrali, a kde jsou ti druzi, však víte, ano, tam... Jeviště vítá nové poloherce a herečky. Text připraven, dramaturgické zásahy netřeba. Před oponou muzikál Křeč. V hanbě plkáme souvětí, čekáme potlesk - nepřichází.

Máme náhradní programy. Moudří opožděně vylovili z rybníku Puch nechutné praktiky kožešinových magnátů a chystají jim zarazit podnikání. Konečně! A další desítky odporností v dohledu. Zákony a zákony! Zákonodárci pospávají. Hledají kličky a výmluvy. Přijít o prebendu není v zájmu rodiny, ni voličů. Před volbami budeme potkávat filuty s lízátky - zvol naši spravedlivou partaj a nepostačíš se divit. Kdysi v minulosti pokřikoval nejvyšší nácek: Dejte mi zemi na rok a nepoznáte ji. Nepoznali.

Dojímáme se zvířecími koncentráky; pokusné obětiny, padlé kusy zbavené kožešinových kabátků pro módní výstřelky, kravěnovitých krasavic. A co lidi bez domova? Ostudné bezdomovectví? Počkejte! Halucinace nechte v pokoji a míru odeznít. Blouznit je lidské, ale zbytečné. Kdo opravdu pomáhá, nemusí to vytrubovat do světa. Lidi ulice nám kazí růžový obraz demokratického rozměru.

Pivní bratrstvo má jasno. Skety rabující přírodu, ohavné pytláky, ale i kupující zazobané zákazníky rohy, kly, živé tvory nacpané v krabicích - postavit ke zdi. Pal! Skrmit v parcích národních anebo nechat zmizet v kafilerii. V dokumentu z Islandu k vidění rybí kůže. Ne pro módní ochotníky. Lososí botky a další výrobky z rybích kůží - kůže odpad. K čemu se vracet k matce přírodě? Ekonomicky dávno spočítáno, do kdy se budeme šklebit v zrcadle konečnosti. Přijde den a planeta spolkne posledního člověna - bude chutnat hořkosladce.

Svoboda - ostuda! Demokracie, velká iluze.