Jak nyní dál v Sýrii

17. 3. 2016 / Daniel Veselý

Rozhodnutí ruského prezidenta Vladimira Putina o stažení většiny vojenských sil ze Sýrie může signalizovat ledacos. Moskva vojenským zásahem dostatečně upevnila pozici svého klienta v Damašku, dále si je dobře vědoma toho, že zabřednutí do syrské bažiny by mohlo znamenat nový Afghánistán a také má na paměti skutečnost, že vyčerpávající válka podstatně vysává finanční zdroje. Je zcela nabíledni, že se Putin poučil z fiaska Spojených států v Iráku a Afghánistánu. Dá se ale za situace, kdy ruské bojové operace v Sýrii zdaleka nekončí, počítat s tím, že stávající rozhodnutí Moskvy bude inspirací i pro další vnější aktéry syrského konfliktu?

Co se aktuální geopolitické situace v Sýrii týče, Kreml může být spokojen: Podařilo se mu plně resuscitovat pomalu, ale jistě „odcházejícího“ klienta, zabránit reaktivaci džihádistické hrozby na svých hranicích a v neposlední řadě obhájit existenci své jediné teplomořské základny v regionu (vedle nové letecké základny). Klíčová syrská provincie Latákija byla ruskou intervencí „vyčištěna“ od káidistických elementů včetně ruských islamistů z Kavkazu ZDE a dalších syrských ozbrojených skupin. Tímto byla zajištěna stabilita hlavního města Damašku. „Rebelové“ byli vytlačeni také z Homsu a Hamá. Obecně lze konstatovat, že Moskva posílila svou pozici v Sýrii nejen ve vojenské, ale i v politické rovině, a je nutno s ní vážně počítat při další konsolidaci země včetně mírových rozhovorů.

Západní sdělovací prostředky, příkladně britský Guardian, tvrdě kritizují téměř půl roku trvající ruské angažmá v Sýrii, a to především na základě zpráv lidskoprávních skupin a aktivistů. Podle Syrské observatoře pro lidská práva (SOHR), která je financována i Evropskou unií, bylo při ruských vojenských operacích v Sýrii od září loňského roku do poloviny února letošního roku usmrceno tisíc civilistů, počítaje v to dvě stě dětí ZDE. Objevily se zprávy o tom, že ruské letectvo používalo při náletech nejen na Asadovy džihádistické protivníky kazetovou munici a bílý fosfor; docházelo ke shazování bomb na školy, nemocnice a další civilní objekty.

Bylo by alibistické konstatovat, že Rusko jinak ani bojovat nedovede; vždyť ani Spojené státy a jejich klienti Saúdská Arábie a Izrael při svých agresivních výbojích neoperují v rukavičkách. Nemnoho pozornosti se věnuje Obamově vzdušné kampani v Sýrii a Iráku proti Daeši, která trvá již od léta roku 2014, a jež na rozdíl od ruské kampaně ve výsledku nepřináší tak hmatatelné výsledky. Skupina nezávislých novinářů pracujících pro organizaci Airwars za vlažného či spíše chladného zájmu západních médií, jež peskují především ruské angažmá v Sýrii, monitoruje dopady Obamou vedeného bombardování těchto zemí. Počínaje srpnem 2014 do poloviny března tohoto roku zde při 357 zdokumentovaných incidentech přišlo o život 2316 až 3046 civilistů ZDE. Tolik strohá statistika, jež nabízí chmurný pohled jak na ruské, tak na americké angažmá v Sýrii (potažmo Iráku).

Vzápětí poté, co prezident Vladimir Putin oznámil zásadní stahování ruských sil ze Sýrie, vzrostla hodnota rublu oproti dolaru o 1 procento. Tento krok posílil ruskou ekonomiku po měsících její stagnace kvůli nízkým cenám za ropu. Představitelé ruského ministerstva obrany navíc oznámili, že v tomto roce Moskva hodlá omezit výdaje na zbrojení o pět procent ZDE. Z této informace mimo jiné vyplývá, že Rusko nehodlá po pás zabřednout do vlekoucího se válečného konfliktu v Sýrii. Americká “bažina“ v Iráku a Afghánistánu představuje pro Rusy varovné memento.

Nicméně Kreml nevylučuje, že by se mohl naplno navrátit do hry, kdyby jeho klientovi v Damašku hrozila mocná ofenziva ze strany syrských „rebelů“, a proto je zapotřebí brát jeho oficiální oznámení o stahování jeho sil z Levanty s jistým nadhledem. Zároveň přicházejí zprávy o tom, že se ze Sýrie stahují stovky bojovníků z libanonského hnutí Hizballáh, kteří patří k dalším spojencům syrského režimu Bašára Asada. Totéž platí i pro Asadovy íránské spojence, kteří syrský válečný kotel začali opouštět ještě dříve než Rusové, jak ostatně nedávno potvrdili západní vojenští představitelé ZDE.

Specialista na Blízký východ Juan Cole píše ZDE, že v době, kdy byla prostřednictvím OSN implementována dohoda o zastavení bojů v Sýrii, se Asadova vojska chystala obsadit západní Aleppo. Tento krok mohl vyústit v obrovské krveprolití v podobě brutální odvety proti tamním obyvatelům ze strany syrské armády. Obdobný scénář hrozil před ruskou intervencí v Sýrii; existovala možnost, že v případě vítězství Fronty an-Nusrá by byli masakrováni álavité žijící v Latákiji. Putin, jak Cole poznamenává, svým rozhodnutím podstatně redukovat vojenskou přítomnost v Sýrii stávající pozice zmrazil.

Politická komentátorka Phyllis Bennis na webu Foreign Policy in Focus k zásadnímu stahování ruských vojsk ze Sýrie uvádí, že tento krok by mohl posunout křehká mírová jednání v Ženevě o ukončení války v Sýrii, na něž nyní klade Putin důraz, kupředu ZDE. Ačkoliv je pravděpodobné, že teď se míra násilí v Levantě sníží, otázky zůstávají, píše Bennis. Prozatím nic nenasvědčuje tomu, že by Kreml svoje rozhodnutí konzultoval s Bílým domem, nicméně Bennis zdůrazňuje, že by měl obdobně postupovat i Washington, jehož představitelé by měli vyvinout účinný tlak na své proxy síly, jež se účastní syrského konfliktu. Prvním krokem by mohlo být stažení amerických jednotek, příslušníků speciálních sil, dronů a bitevníků ze Sýrie, načež by měly být ukončeny programy CIA a Pentagonu spočívající v tréninku a vyzbrojování syrských „rebelů“. Nakonec by Spojené státy měly přinutit své regionální klienty, především Turecko a Saúdskou Arábii, aby přestali vyzbrojovat nebo jakkoliv podporovat Frontu an-Nusrá, Daeš a další extrémisty, uzavírá Bennis.

V této chvíli je ještě předčasné hovořit o budoucí podobě Sýrie, ač existují plány na její federalizaci do tří celků, neboť v první řadě je třeba deeskalovat pokračující násilnosti. Přestože můžeme na ruské vojenské dobrodružství v této zemi bezesporu nahlížet kriticky, Putinovo rozhodnutí vypadá ve světle nekončící tragédie v Levantě jako krok správným směrem.

0
Vytisknout
4605

Diskuse

Obsah vydání | 18. 3. 2016