Americká předvolební krize by měla jediné korektní řešení: Vyřazení obou kandidátů

29. 7. 2016 / Karel Dolejší


Donald Trump veřejně vyzval Putinovo Rusko k zasahování do amerických prezidentských voleb v souvislosti s aférou Emailgate Hillary Clintonové ZDE. V každé jen trochu normální zemi, kde občané ještě disponují pudem sebezáchovy, by se Trump tímto jediným aktem automaticky stal zcela nevolitelným.


Situace v Demokratické straně je o něco složitější, ale zase ne příliš. Hillary Clintonová coby ministryně zahraničí v rozporu s předpisy skladovala citlivé a často klasifikované údaje na soukromém nezabezpečeném serveru, veřejně o tom lhala a poskytla FBI záměrně neúplné důkazy. Žádný stát disponující pudem sebezáchovy nemůže připustit, aby v jeho čele stála osoba, na níž s pravděpodobností hraničící s jistotou existují kompromitující materiály v držení zahraničních zpravodajských služeb - ani nemluvě o ostatním. A to je právě případ Hillary Rodham Clintonové: Protože její server, z nějž vyřizovala poštu spojenou s výkonem funkce ministryně zahraničí, byl velmi dlouho nezabezpečen, experti očekávají bez vážnějších pochybností, že všechny hlavní zahraniční zpravodajské agentury působící v USA se k jejím emailům dávno dostaly. To znamená, že tyto emaily patrně mají dnes v držení minimálně služby čínské, ruské, izraelské, francouzské a kubánské.

Aféra Emailgate se táhne řadu měsíců - a tak kdyby Demokratická strana nebyla do té míry zkorumpovaná, jak dnes beze všech pochybností je, musela by dávno vybrat úplně jiného prezidentského kandidáta než Clintonovou. (Zcela záměrně neříkám kterého, nevyjadřuji žádnou osobní preferenci.)

Separátní část skandálu kolem Demokratické strany tvoří uloupení interní korespondence volebního týmu Clintonové, kterou zveřejnili hackeři, po nichž - podle mého skromného názoru zcela záměrně - zůstala zajímavá stopa v azbuce ZDE.

Tak jako při "objevení" vnitřní korespondence Demokratické strany, tak při (podle některých zdrojů již proběhnuvším) "objevení" chybějících soukromých emailů Hillary Clintonové je namístě jedno varování: Běžnou praktikou podobných zpravodajských operací bývá naprosto cynické použití dezinformace. Konkrétně to znamená, že aniž by si kdokoliv dělal o HRC a jejím volebním týmu jakékoliv iluze, bez podrobného výzkumu nezávislých expertů by bylo neskutečně naivní považovat zveřejněné materiály jako celek za autentické. Cílem aktérů s nickem jako "Felix Edmundovič" je přece nepochybně poškodit Clintonovou a dosáhnout zvolení Trumpa, který se pro ruské expanzivní plány v Evropě hodí mnohem lépe - nikoliv umožnit komukoliv na Západě, aby "poznal pravdu".

Korektní řešení skandálu by mohlo vypadat jedině tak, že obě hlavní americké strany okamžitě zneplatní nominace nevhodných prezidentských kandidátů a vyberou kandidáty nové, nezdiskreditované ohrožením klíčových národněbezpečnostních zájmů.

To ovšem zní jako naprostá utopie. S nejvyšší pravděpodobností už ani jeden z partajních aparátů nepodnikne vážně míněný pokus zbavit stranu a zemi nepřijatelné bezpečnostní hrozby.

V tom případě skandál z hlediska volebních šancí nakonec mnohem více poškodí Clintonovou a zvýší pravděpodobnost zvolení Donalda Trumpa příštím americkým prezidentem. A Trump vděčný Kremlu za výraznou pomoc při vyřízení soupeřky bude o to více nakloněn splnit Putinovi jeho nikterak utajované a mnohokrát zopakované přání: Uzavřít novou "Jaltskou dohodu" dvou bývalých supervelmocí o rozdělení Evropy na zájmové sféry.

0
Vytisknout
3891

Diskuse

Obsah vydání | 29. 7. 2016