Smrt Bin Ládina džihád neukončila. Neukončí ho ani případné zničení "islámského státu"

4. 8. 2016 / Karel Dolejší


Někteří lidé jsou obětí představy, že to co se samo označuje jako "islámský stát" je fyzická, v prvé řadě vojenská struktura lokalizovaná na syrsko-iráckém pomezí. Tato představa odpovídá převládajícím západním paradigmatům, tak jak degenerovala od klasiků vojenské strategie Jominiho a Clausewitze k americkým "taktickým" generálům, jež ze všech možných proměnných zajímá pouze "body count". V tomto smyslu lze zploštěný pohled připisovat primitivnímu materialismu, který nedokáže chápat komplexnější struktury ani tak dobře, jako to dokázali ještě klasičtí myslitelé z dob napoleonských válek.


Předpokládáte-li, že IS, potažmo džihád, je cosi sídlícího v Mosulu či Rakce, vychází vám, že je třeba Mosul a Rakku vojensky obsadit a tím zlo zničit. Zprávy z uvedených míst ovšem ukazují, že se vedoucí džihádisté začínají balit a přesouvat jinam - ale zatím není známo, kde mají v plánu zřídit případné nové centrum svého "chalífátu". Kromě toho minulé zkušenosti ukázaly, že ani ochromení al-Kájdy a smrt jejího zakladatele Usámy bin Ládína nevedly k porážce džihádistů a ukončení jejich útoků. Proč bychom si tedy měli myslet, že v případě IS bude situace odlišná?

Jak informuje výborný článek Rukmini Callimachiové pro mezinárodní vydání New York Times založený na vyšetřování jednoho z německých islamistických "kádrů" ZDE, IS se dlouhodobě připravuje na situaci, kdy by již nemohl spoléhat na kontrolu specifického území a musel pracovat v konspiračním režimu na území západních států. Proto se již na Západě nacházejí stovky jeho operativců, přičemž zřejmě nejlépe pokryto je území Francie. Sami operativci vycvičení IS přitom útoky neprovádějí. Místo toho zajišťují nábor rekrutů mezi čerstvými konvertity, pomáhají jim plánovat akce a shánět zbraně. Tím se snižuje pravděpodobnost jejich odhalení a zvyšují šance na dlouhodobé přežití.

Primitivní materialismus, jakým se ještě více než američtí generálové vyznačuje například český prezident, vede k tomu, že je problém džihádismu v zásadě chápán jako konvenční vojenský problém, který lze prý také řešit nějakým vojenským tažením. Odsud pak vyplývají další závěry: Pokud jde především o to zničit současná centra IS na území Iráku a Sýrie, je žádoucí se za tímto účelem spojit s Íránem, Ruskem, Asadem, kurdskými nacionalisty z YPG - jednoduše s každým, kdo může mít zájem zmíněná centra IS zničit. Až k tomu dojde, předpokládá se, problém v zásadě vymizí.

Boj s džihádisty ovšem nepředstavuje žádný konvenční vojenský problém. Mnohem spíše odpovídá výměru "války 4. generace" (4GW), jak jej již na konci 80. let (ehm) předložila skupina disidentských amerických teoretiků. Jedná se válku decentralizovanou, nezávislou na hierarchických strukturách obvykle spojovaných s armádou; válku vedenou nestátními aktéry, která je velice komplexní a má dlouhodobý charakter. Používá teroristickou taktiku a působí na nadnárodní úrovni. Provádí útoky na nepřátelskou kulturu spíše než na "tvrdé" vojenské cíle - včetně genocidních aktů vůči civilistům.

Taková válka se vyznačuje vysoce sofistikovaným psychologickým válčením vedeným zejména prostřednictvím mediální manipulace. Ale použity jsou všechny prostředky nátlaku - nejen teroristické či vojenské, ale také politické, ekonomické a sociální.

Ti kdo podobnou válku vedou preferují konflikty nízké intenzity před ortodoxními "bleskovými" válkami. Právě celkově pomalé operační tempo jim umožňuje nejlépe využít všech prostředků, které mají k dispozici. Plánovači fungují spíše v malém měřítku, prosazují svou věc vytvářením sítí, nikoliv přesuny "armád".

Jakýkoliv boj není veden jen na fyzické rovině ("body count"), jak se domnívají "taktičtí" generálové a primitivové mezi politiky. Mentální rovina (střet vůlí) a rovina morální (kulturní normy, motivace) jsou v praxi mnohem důležitější než fyzické válčení. Klasičtí myslitelé to věděli. Pokud to nechápete, nemůžete nikdy pochopit ani vietnamskou válku, v níž zvítězila strana s mnohonásobně vyššími ztrátami - natož "válku s terorismem".

Ještě jednou: Protivník ve válce čtvrté generace nemá podobu jakési organizace sídlící na adrese Rakka, Sýrie, ulice ta a ta, přízemí vlevo, která vysílá do boje armádu. Naopak se jedná o síť, kde existují minimální prvky hierarchické autority a formálních struktur, kde se zdůrazňuje trpělivost a adaptabilita. Protivník dokonce nepotřebuje jednotnou organizaci, stačí mu pestrá směs zájmově propojených sítí. A když je to považováno za výhodné, boj se vede třeba i nenásilnými prostředky. Nejde o to dosáhnout vojenských cílů (zničit nepřátelské jednotky, obsadit území). Primárním cílem je přesvědčit rozhodovací struktury protivníka, že v takovéto válce není možno dosáhnout vítězství.

Decentralizovaná struktura upírá protivníkovi šanci soustředit svou převahu v palebné síle na centrum a dosáhnout tak vítězství na bojišti.

Arabská kultura s tradiční nedůvěrou k formálním organizacím, s velkou rolí kmenových a klanových struktur a obecně osobních vazeb, představuje mimořádně vhodné prostředí pro vedení takového typu války. A již Lawrence velmi dobře chápal, že to co je v daném kulturním prostředí zdaleka nejdůležitější je myšlenka, nikoliv fyzická přítomnost několika málo bojovníků v místě X.

Dokud bude někde na světě pár lidí schopno věšet na internet propagandu IS konzumovanou následně samorekrutovanými radikalizovanými operativci - propagandu IS, nebo libovolné jiné skupiny hlásící se k džihádu proti Západu - žádná fyzická porážka islamistů v Rakce či kdekoliv na světě nemůže znamenat konec džihádismu. Kromě toho, jak dosvědčuje Callimachiová, samotný IS se velmi dobře předem připravil na situaci, kdy by po dlouhou dobu nemusel kontrolovat žádné vlastní území.

"Válka" s džihádismem je a zůstane především bojem na rovině morální, poté mentální, a teprve nakonec fyzickým bojem. Tento střet tedy prověří hodnotové základy západních společností a jejich odhodlání spíše než velikost či modernost zbraňových arsenálů. Hňupské kulturní války, které se snaží vést konvičkovci prostřednictvím oslavy guláše, piva a žen ve spodním prádle jsou ovšem v daném kontextu zcela bez významu, stejně jako vzývání nacionalismu 19. století či údajných křesťanských základů české bezvěrecké společnosti. Pokud se ukáže, že Západ na morální rovině nedokáže vzdorovat, protože de facto nemá co nabídnout, neobstojí.

0
Vytisknout
2949

Diskuse

Obsah vydání | 9. 8. 2016