POLEMIKA S PROFESOREM BÍLKEM:

Najít si cestu v džungli a nebýt vděčen za nic

5. 8. 2016 / Boris Cvek

Vždycky jsem byl přesvědčený o tom, že slušný, vzdělaný člověk má jasné povědomí o tom, že pokud dosáhl nějakého úspěchu a žije se mu dobře, tak je to z velké části díky společnosti, ve které mu to bylo umožněno – a má tedy veliký osobní zájem, ale i morální závazek, aby ta společnost fungovala dále stejně, nebo ještě lépe.

Když se ovšem hovoří o tom, že „ti dole“ mají naslouchat těm, kteří „našli cestu“, děsivě to vystihuje opačný stav, stav typický pro postkomunistické země: v džungli bezprávního státu si někdo chytře „našel cestu“, logicky necítí žádnou vděčnost vůči společnosti a ti ostatní, tzv. „neúspěšní“, mu mají naslouchat. Následovat ho ale těžko mohou, protože „najít cestu“ bylo možné jen některým a jen někdy, některým s vazbami na vlivné lidi, někdy v privatizaci.

Když třeba Jonas Salk odmítl patentovat vakcínu proti dětské obrně, k níž „našel cestu“, asi se musel vnitřně zabývat situací chudých a neúspěšných a nikoli obdivně hledět na největší miliardáře své doby, kteří taky „našli cestu“. Ti by jistě na patentovanou vakcínu měli peněz spoustu. A co to vlastně dělá ten Bill Gates, když jeho nadace zaplatila klinické testy starého levného antibiotika proti leishmanióze v Indii, aby bylo možno léčit toto smrtelné onemocnění za pár dolarů?

Jestli je „moudrost“ tzv. „pražské kavárny“ v postkomunistické logice džungle, tak patří do Putinova Ruska a ne do civilizovaného světa. Jinak je pozoruhodné, jak pan profesor Bílek excelentně ukazuje smysl vzdělání v tom, jak kompetentně se vyjadřuje o tom, jak vznikly státy a jak existence společenských tabu udělala ze společností primitivních společnosti vyspělé. Člověk má hned skvělý pocit, že jdou veřejné peníze na tento druh vzdělávání.

Pro kontrast dávám odkaz na svůj starší článek o úloze vzdělávání podle americké filozofky Nussbaumové.

0
Vytisknout
6578

Diskuse

Obsah vydání | 11. 8. 2016