Bodláky Václava Duška

Jarmark blaženosti

10. 5. 2018 / Václav Dušek

čas čtení 4 minuty

Jarmarečníci nabízejí sladkokyselá partajní lízátka, laciné koblihy, zaručenou pravdu, zemi Pánu zaslíbenou, ověřenou světovou vojenskou techniku, mírovou železnou oponu, zahraniční bludy, zdravotní pohodu, právní ochranu, štěstí větší mušky zlaté – kývněte na koupi, prodávají lacino, záruka netřeba, k čemu váhat, jarmark objevů skončí rychle, jako začal. Zameteme, poklidíme, připravíme náměstí k novým a nevídaným rejdům; váhaví střelci utřou, bohužel. Jarmark blaženosti není nekonečný. Evropská železná košile jest nám nepohodlně těsnou. Dusí nás nesmyslné předpisy nadměrně placených strejců a tetinek, suchá nařízení, řízné pokyny, kontrola vydaných prostředků; budeme-li si vládnout sami bez EU, bude veselo, namoutě, zaraduje se náš podřipan a vykročí bez bázně a hany vstříc absolutní svobodě. O žebrácké holi se sejdeme u vyschlých pramenů v utajených chýších – poslouchat plky nadutých cizinců nemusíme. Dvakrát měř a jednou řež. Potrefení frňáci – nejraději mají navýsost jedinou pravdu, vlastní – ikvé tykve kvete v nebývalé hojnosti.

Potřebujeme důsledný vhled do světového dění, můžeme okamžitě dodat mluvčí, poradce všelikého druhu, politické kolibříky, orvané dravce z půtek o státní majetky, povedené lháře, právní kouzelníky i trénované žonglery, urputné politické rváče a fackující pradámy, duchovní naháče, přispějeme k trvalé planetární pohodě – všechno závisí na dohodě. Dneska vám lidi lžou až se jim od huby práší. A nezapomínají se podivovat nad strnulými a namyšlenými senátory, plamennými poslanci, kteří se rádi rožní v bezduchých problémech, lkají nad vládními zmocněnci, vyděděnci a nedoučenci. Lhaní je lehké, pírko je oproti tomu kosmickou zátěží; povídá mi do mobilu známá, že má jednání, přitom slyším, jak kvoká s jinou popelící se leghornkou, jak a kdo má o inteligentní krasavici zájem. Poslech a obraz zajištěn. Nestačíš se divit vynalézavé komické trojici, pachtění za slávou vysiluje, nebo posiluje? Pozor, pokrok zajištěn pomíjivostí. V pohádce Zmar nade vše vystupuje Tlučhuba Jarek Tubera, nemakačenko Marek Frnda i vševěděl Míra Klouzků, nezklamou, hbitě pobaví, hravě poučí; drží se hesla, kabrňáci, že lépe je býti živým psem než mrtvým lvem. Poslanci a senátoři se nám tetelí, ve dne v noci s významnou mocí. Žádná vysilující lopota, naše práce, brachu, beze zloby nás zhodnoť, naše předsevzetí je trvalé – my tě obsloužíme, posloužíme, zařídíme třaskavé žertování, zdravé ujímání. Budeš mít bránici rozervanou od smíchu. Malocharaktery k dohledání zdarma. Splašil se herec okresního formátu, málem se stal profesorem, spisovatelem, výtvarníkem, režisérem, neoblomný tlučhuba cifruje na požádání, uvažuje filozoficky, pomatený lhář, horlivý prokurátor, jenže pomatenost není polehčující okolnost, i když s ztřeštěností nejdále dojdeš. Duchovní nuzák, vyšlechtěný kopytonov, vitální sudokopytník, není ve stáji jediným strašákem vypátraným u plného bohatého žlabu. Kdepak vzdát se hojnosti, vitalita, mobilita, debilita – chráněno památkovým úřadem. Paliči reality mají zastoupení v opeřeneckém klubu, pablesky důvěrných informací vypouští post soudružský logopedický virus – a velmi se podobá zbojníkovi, který bohatým bral a chudým mával. Tuhle nudle – vzdát se minulosti s přehmaty, a s morálkou na něj vůbec nechoďte, neví, co to slovo znamená. Vídáváme na obrazovkách vybrané Borisy Mlaskancovy, musí nám dávat rozumy, my ničeho nechápeme – a oni mají dané vzorce, do kterých se nás pokouší zavléci. Necháme s sebou šibovat?! Anebo poděkujeme za nevhodné masáže a řekneme nahlas: děkujeme, odjeďte! Bože, svět pomáhají řídit tisíce nadutých mamlasů – a kdo bude dělat, tvůrci prorůžovělé budoucnosti. Potkal mládenec kdesi čarokrásnou východňárskou čaju, což může i nemusí být životní trefa – pozor, slova bývají zrádná, ty seš Čaja a co jsem potom já, blekotal omámeně? No, ty jsi čaj. Úrodná pole u nás vybízí ke sklizni i zahraniční movité experty, my neumíme umně sklízet, rafáme se jako zdivočelí psi, pereme volně špinavé prádlo v zahraničí, tupec vyzvoní polopravdy o vládnoucím mamelukovi – poškodí zemi, ale ani ho nenapadne, škůdce, zmizet z politiky a přidat se k pirátům z Karibiku. Nositelé objevných pravd bývají nebezpečnější než dráty spadlé na zem.

0
Vytisknout
5642

Diskuse

Obsah vydání | 15. 5. 2018