Idiotský dogmatismus je jako plevel, stačí mu ustoupit a rozleze se dál...

Namele-li nemehlo neomarxismus?

9. 8. 2018 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Před pár dny jsem měl s jedním kamarádem, znalým poměrů v bezpečnostních složkách, debatu o úrovni kádrů. S naprosto vážnou tváří říkal, že většina vrcholných představitelů není schopna ani elementárním způsobem rozebrat otázku dělby moci v demokracii. Je-li to tak, a z vlastní zkušenosti s úrovní občanství u formálně vzdělaných a vysoce postavených lidí nemám důvod tomu nevěřit, jedeme na voze, který kočí neumí řídit. Cpou do toho seno, a ejhle, ono to frčí na elektřinu. Jaká asi bude úroveň posádky? Ale některým jedincům takový stav vyhovuje, protože jakýkoliv směr vehiklu pak lze považovat za ospravedlnitelný a dokonce žádoucí. Zabili jsme sarkasmus, protože bigotně ideologicky uvažující lidé v současných západních demokraciích posunuli svou rétoriku a jednání do extrémů, k nimž už nelze vytvořit žádnou trefnější karikaturu. S hrůzou zjišťujeme, že mnoha lidem exhibice tuposti naopak vyhovují a identifikují se s nimi. Plevel pokleslého intelektu a vkusu dusí ideu demokracie a jeho kořenová soustava se vehementně cpe i do vzdělávání. Ve snaze omezit reprodukční systém demokracie v ústavních konturách.
Příklady toho, jak se bigoterie v Polsku tlačí do škol a ústavnost je označována epitéty pro "alt right" hanlivými, jež přináší ve svých článcích Tomasz Oryński, se od ČR odlišují jen intenzitou a mnohem větším kulturním sepětím s katolickým vlivem. 

Před týdnem mě upozornil kolega, který se věnuje oblasti vzdělávání, že se začaly v médiích objevovat články a vyjádření ze strany různých politických populistů a jejich novinářských ekvivalentů o tom, že stát chystá indoktrinaci dětí ve školách pod záměrem "občanské" výchovy. Ať už je to akademický podvodník Marek Benda, který při své drzosti stále sedí v poslanecké sněmovně, nebo jeho stranický kolega Václav Klaus ml., jenž svými antiintelektuálními výplody a fantasmaty syntetizuje svou veskrze autoritářskou identitu s ochuzenou neoliberální ideologií, aniž by mu to dělalo jakékoliv problémy. 

Jejich scestné a tendenčně manipulativní zaměňování o ústavu i kurikulum opřené občanské vzdělávání s "neomarxismem", což je úsudek založený na pro ně "kontroverzním" faktu, že součástí takového vzdělávání by byla též otázka lidských práv, velmi dobře vystihuje ve svém komentáři pro Aktuálně.cz v Německu působící politolog Jaroslav Šonka. Podobným způsobem už svou stranickou loajalitu projevila novinářská dělnice Lenka Zlámalová z mediální frakce ODS, která se zove Echo 24. Filtrováno prizmatem této osoby jde o levicovou konspiraci, pokus "indoktrinovat" děti levicovou agendou za pěníze daňového poplatníka. Ne náhodou Klaus ml. děkuje Zlámalové "za investigativní práci", jak trefně vypichují Piráti v článku, který Klause (učitele vzdělaného za socialismu) vzdělává v tom, co to znamená občanské vzdělávání a proč je důležité.

Jde o koordinovaný útok na prostou odpovědnost státu, aby více lidí dokázalo uvažovat v intencích demokratické ústavy a aby se tedy snížilo riziko, že nějaký hlupák s přehnanými ambicemi dokáže přesvědčit většinu o tom, že mezi různými formami despocie a demokracií vlastně není žádný rozdíl. Je to mimochodem v západních demokraciích naprosto běžná praxe, konkrétně v Německu se věnuje této formě vzdělávání velmi vysoká pozornost. Stejně tak ve skandinávských zemích.

Vždy mě pobaví, když se intelektuální trpaslík střetne s reakcí, která dokáže trefně dešifrovat jeho patlavou snahu zamlžit diskurs. Na druhou stranu se ukazuje, že takové intelektuální K.O., ať už je sebedrtivější, nemá v postfaktické éře často žádný dopad. Postafaktická éra je založena na zpochybňování všeho, a tedy na možnosti ekvivalence jakéhokoliv tvrzení, kdy rozhoduje nikoliv síla a faktická opora argumentu, ale celková sociální masa, jež takové tvrzení vezme za své. Tupost a dogmatismus v takovém prostředí mají velmi příznivé podmínky k růstu a - jak vidno - rozrůstají se s rychlostí a dominancí plevele. Alespoň ve vnitřně rozpolcených společnostech, jako je ta česká, se jim velmi daří. Demagogům typu Bendy přitom nevadí znásilnit kauzalitu a s lehkostí ignoranta označí za příčinu Trumpa neomarxismus. 

Do jakých extrémů může zaplevelení občanské společnosti tupostí a dogmatismem dojít, ukázal v jednom z dílů své nové série Who is America Sacha Baron Cohen: ti lidé, které jako údajný izraelský specialista na terorismus přesvědčil, aby podporovali naprosto šílený tréninkový program pro děti od batolecího věku na zacházení se zbraněmi, jsou skuteční američtí politici a lobbyisté. Říkáte si, když sledujete naprosto neuvěřitelnou idiocii těchto lidí, jak je možné, že jim někdo může svěřit důvěru, vliv či dokonce přímou politickou moc? Vždyť Baron Cohen vypadá a chová se naprosto komediálně? Jak může takového hlupáka, který nedokáže rozeznat ani do očí bijící recesi a ochotně ukazuje dětem, jak střílet ze zbraní převlečených za plyšové hračky, někdo brát vážně?

Žel, děje se to a je zjevné, že čím více demagogové zaplevelují diskurs, tím více tento smog znesnadňuje lidem základní orientaci, a to i v tématech, která nejsou náročná na znalosti či množství souvislostí, které je třeba obsáhnout. O to větší význam má občanské vzdělávání a potřeba umět se účinně bránit demagogii krajně nezodpovědných a nepřestávat je tepat za jejich hloupost. Nejhorší by bylo vzdát to.


2
Vytisknout
5041

Diskuse

Obsah vydání | 10. 8. 2018