Bodláky Václava Duška

Památníky bídy

16. 8. 2018 / Václav Dušek

V padesátých letech do Prahy odesláni ze Slovenska k převýchově svobodomyslné lidičky, tehdy se jim ještě říkalo cikáni. Karlínské parky obležené rodinami – dětí jako smetí. Práce se pro etnikum nenašla – fabriky potřebovaly odborníky, bytů nebylo nazbyt… mužští dělali kopáče, myče oken, děcka se obtížně zapojovala do školských povinností, ženy se snažily udržet rodiny pohromadě, žilo se všelijak, spíše přežívalo – a oboustranná nenávist doutnala; osady, hliněné vesnice se u nás neuchytily. Po letech na vojně ve Strážském, na Spiši, v Ladcích se stále vyobcovaní a nepřizpůsobiví občané stávali boláky na socialistické společnosti – nu, přešli nám plynně i do kapitalistické společnosti, uchytí se nakonec všude, po celém světě – zvláště šikovní se stanou otrokáři v civilizovaném demokratickém světě. Učí se dobře, znají zákony, svá práva dokážou vytasit v okamžiku nebezpečí, pravdu pootočí – a ty se staneš rasistou, gádžo, dávej si pozor na ústa!

Památníky bídy připomínají naši neschopnost vypořádat se s dluhem, nejsme v tom sami, okolní svět se topí v oceánu lží, polopravd i směšné zákonnosti. Rasistou se staneš během vteřiny. Okřikneš vulgární ženskou, která zahrne pokladní nadávkami, které snad ani kanálník nepoužije. A tihle vychytralí už použijí mobil – a náhle se před marketem pohybují vypasení grázlové, chceš dostat přes hubu, můžeme ti vyhovět. Zásahová jednotka vtrhne do sídliště, nedozvíš se proč, nevíš, zda jde o souvislost s opravárenstvím zbraní a následným prodejem; náš tisk k mnoha podivným okolnostem zaujímá bobříka mlčení. Kdejaká prkotina se nalistuje ve svobodných tiskovinách, ale kdečemu se raději žurnalisté vyhnou – k čemu kalit vodu již dávno zkalenou.

Hrubost zaplavuje svět.

Povídá se, že naši beznadějní spoluobčané vystudovali kurz pragmatismu, aby přežili v bohatém světě. Karlínská drobotina bývala pravidelně okrádána drzými hejsky; hejsek platí na hejska – ano, běločeši se domluvili a zmlátili hnědočechy. Krádeže ustaly. Uliční právo využito, zneužito – dnes se podobným právem řídí sídlištní gangy, přehlížené radničními ňoumy podivně vystudovanými a otitulovanými, protože volby se blíží a nechtějí přijít o hlasy spolehlivých sídlištních občanů. Drobné prohřešky odpouštíme, přeci jsme lidé. V zájmu klidu se odpovědné orgány dokážou opevnit hradbou právních kliček, které vycházejí z poznání, že pravda není černobílá – takže, obvinit viníky nemusí přinést objektivní a konečné řešení. Zdá se být jasné, kdo čin spáchal, jenže, obviněný kličkuje, svědci věrohodně lžou a soudci znaveni bezprávím rozhodují chybně.

Násilí přitahuje nespokojené a my čekáme, až se bahno vyvalí v plné zhoubné síle a zalkneme se nenávistí a pomstou. Na podkrušnohorské plovárně došlo ke krvavé bitce. Malý hnědočech napadal děcka, topil malého běločecha v bazénku, zakročila přihlížející matka – matka násilníka přivolala pomoc, podpořena neurvalou babiznou vláčející matku topeného za vlasy řičela, jako by ji na nože brali, a v ten okamžik se napadnuté ženy zastal mladík – odměna přišla záhy, zbabělí pazdráti, voličská elita, zmlátili ochránce, vybili mu zuby, zhmoždili obličej… a ptám se, kde v onu chvíli byli chlapi, kteří mohli odporné bijce zastavit?! Kde byla policie, kde pomáhala a chránila? Čekáme, až dojde k tragédii a bude účtováno bez špetky práva s mizery a násilníky?

Pohráváme si velkými myšlenkami našich velikánů – posloucháme názory těch, kteří se oddělili od nenapravitelného etnika, vystudovali vysoké školy, zapojili se do majoritní společnosti, vyrostli z nich vážení občané…Mlčením se ničeho nevyřeší!

Nedávno šli večerním městečkem dva penzisté – rozeřvaní cikáni, tedy romáci, tedy svoloč napadla dva staříčky pouze proto, že je jeden z nich okřikl – bývalý učitel, že si nedal pokoj, vychovávat debily a imbecily bývá kontraproduktivní… i dostalo se starcům poučení – zmláceni přivolanými bandity přijeli v autech, vystoupili a vychovatele dotloukli tak, že jeden skončil ve špitále. Kdepak, u nás právo bývá využito do mrtě. Dozvídáme se, jak arabáši přepadají domorodce v demokraciích nevybíravě, surově, odporně – my nemáme arabáše, i když incident v lázeňském městě napověděl, že nepožíváme zvláštní imunitu. Násilníky je potřeba dopadnout, řádně odsoudit, vyloučit na léta z nemocné společnosti. 

O rasismu nemůže býti řeči – právo má každý řádný občan!

Sídliště, koupaliště...útoky slovní i napadání – a na co si to hrajeme, mlčením se nic nevyřeší..

 

0
Vytisknout
1494

Diskuse

Obsah vydání | 21. 8. 2018